Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2919.

Porušení zákona (§ 33 tr. ř.), byl-li obžalovaný odsouzen pro urážku na cti spáchanou obsahem podáni jiné osoby.
Veřejné obvinění uvedené v § 487 tr. zák. jest beztrestným, byl-li pachatel k němu nucen zvláštními okolnostmi, když prokáže alespoň (lakové okolnosti, z nichž plynuly dostatečné důvody, by pronesené obvinění mohlo býti pokládáno za pravdivé (§ 490 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 7. října 1927, Zm I 481/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. prosince 1926, jímž byl obžalovaný Jan M uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti cti podle § 487 tr. zák., jakož i potvrzujícím jej rozsudkem krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. února 1927 byl porušen zákon v ustanoveních § 267 tr. ř. a §§ 487, 490 tr. zák., oba rozsudky se zrušují a věc se odkazuje zpět na okresní soud v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí.
Důvody:
Dne 8. dubna 1926 podal Josef K. státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích trestní oznámení proti Č-ské záložně, v němž ji obviňoval, že bez vědomí a svolení soudu a věřitelů zašantročila pod cenou veškeré jmění firmy Jan M. a že na něm (K-ovi) vymáhá bezprávně pohledávku. V podání praví mimo jiné: »Záložna Č-ská samovolně se v říjnu 1924 zmocnila za zády a k poškození všech věřitelů celého jmění (fy M.) a pod rukou sama, bez vědomí a svolení všech ostatních věřitelů, pod cenou je prodala... do místnosti vnikli oknem, toto vylomivše, vše bylo demontováno a odvezeno — záložna vědomě chce poškoditi mne i ostatní věřitele... aby... záložně bylo uloženo vše vrátiti, co odcizila ... Že záložna poškoditi mne se připravila, jest vidno ... Mám důvodné podezření, že jde o podvod smluvený několika pány a vypočtený na poškození mne a ostatních věřitelů ... Záložna budiž posléze donucena..jelikož jen tímto nenáležitým způsobem toho dosáhla.« Mimo to učinil také sám Jan M. oznámení, jež došlo dne 10. června 1926 státnímu zastupitelství v Praze a bylo odtud pak postoupeno státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích. V tomto podání žaluje Jan M. na Č-skou záložnu pro »zcizení a zašantročení úpadkového jmění, žádá o zavedení trestního řízení proti ní a vrácení zařízení továrního atd., které bez dovolení a vědomi soudu i bez klíčů odcizila a zašantročila, a uvádí, že záložna bez veškerého soudního řízení a proti protokolům konkursním rozprodala jeho majetek pod rukou, že ví určitě, že takovýto podvod má vyšetřovati státní zástupce ...; mluví o vyrabování strojů, rozebrání majetku, který byl pak nepoctivě odvezen ...« Trestní řízení bylo po prohlášení státního zastupitelství ze dne 22. září 1926 usnesením ze dne 23. září 1926 podle § 90 tr. ř. zastaveno. Vlastimil Z. jako starosta, František H., Ferdinand V., Karel T., J. F. a Karel T. jako členové ředitelstva Č-ské záložny podali dne 3. července 1926 u okresního soudu v Českých Budějovicích osobně jako jednotlivci obžalobu pro urážku na cti na Josefa K-a a Jana M-e v tom smyslu: 1. že Josef K. učinil udání na Č-skou záložnu, jejímiž jsou výkonnými a zodpovědnými zástupci, že bez vědomí a svolení soudu a věřitelů zašantročila pod cenou veškeré jmění firmy Jan M., které bylo soudně zabaveno, že se samovolně zmocnila za zády a k poškození všech věřitelů celého jmění a že je prodala pod rukou, že chce vědomě poškoditi Josefa K-a i ostatní věřitele, a že v udání uvedl a žádal, by, co záložna odcizila, vrátila, že záložna se na poškození připravila, že má důvodné podezření, že jde o podvod, smluvený několika pány a vypočtený na poškození jeho a ostatních věřitelů, dále že k udání tomu učinil ještě podobné udáni další; 2. že Jan M. v téže trestní věci učinil sám zvláštní podání, v němž jsou soukromí obžalobci podobně obviňováni. Trestní řízení proti Josefu K-ovi bylo'z této trestní věci podle § 57 tr. ř. vyloučeno; proti Janu M-ovi konalo se hlavní přelíčení dne 27. prosince 1926 a Jan M. byl rozsudkem z téhož dne odsouzen podmínečně pro přestupek § 487 tr. zák., spáchaný tím, že dne 8. dubna 1926 křivě vinil soukromé obžalobce jako činovníky Č-ské záložny ze zločinu podvodu. V důvodech soud uvádí, že M. obvinil Č-skou záložnu, tedy její žalující zástupce, že bez vědomí a svolení soudu a věřitelů zašantročili pod cenou veškeré jmění firmy Jan M., které bylo soudně zabaveno, že se samovolně zmocnili za zády a k poškození všech věřitelů celého jmění a je pod rukou prodali, že chtějí vědomě poškoditi Josefa K-a i ostatní věřitele, by záložna, co odcizila, vrátila, že se záložna na poškození připravila, že má důvodné podezření, že jde o podvod smluvený několika pány a vypočtený na poškození jeho a ostatních věřitelů, a že důkaz pravdy vedený obsahem spisů se obžalovanému nezdařil. Jan M. ohlásil včas odvolání co do viny a trestu. Odvolání bylo provedeno dne 19. ledna 1927; M. v něm uvádí, že se prvý soud mýlí, nepovažuje důkaz pravdy za zdařilý; vždyť sám státní zástupce prý netvrdí, že se záložna nedopustila vytýkaných jí skutků, nýbrž toliko neuznává za vhodno dále vyšetřovali; odvolatel připojuje další obšírné vylíčení s novými otázkami pro svědky, jichž výslech navrhuje, a žádá, by podle toho byl důkaz pravdy znovu proveden. Odvolací soud dal u líčení dne 12. února 1927 přečisti prvý rozsudek s protokolem o hlavním přelíčení a protokol svědka Richarda B-e, jakož i provedení odvolání a vynesl pak rozsudek, jímž byl prvý rozsudek co do viny potvrzen ze správných důvodů prvého soudce.
Oněmi rozsudky byl porušen zákon. Předmětem soukromé obžaloby Z-ou a společníky na Jana M-e podané, jest — jak bylo již uvedeno — obsah trestního oznámení M-ova ze dne 10. června 1926. Soukromá obžaloba sice obsahu toho slovně neuvádí, obmezujíc se prostě na slova: »a zvláštní podání... též Jan M., v němž rovněž jsme podobně obviňováni« než poněvadž Jan M. podal v dotyčné trestní věci toliko jediné podání, nemůže býti pochybnosti o tom, že se soukromá obžaloba vztahuje pouze na toto podání. Srovná-li se obsah tohoto podání s obsahem důvodů rozsudku soudu prvé stolice, dlužno dojíti k závěru, že Jan M. nebyl odsouzen pro obsah svého podání, nýbrž že byl odsouzen pro obsah oznámení, jež učinil dne 8. ledna 1926 Josef K. Tato obě podání, ač jejich podklad jest týž a ač obě obsahují obviňováni č-ské záložny, pokud se týče jejích činovníků z trestného činu, mají rozdílný doslov; zejména neobsahuje podání M-ovo oněch vět, v jichž obsahu spatřuje rozsudek skutkovou podstatu přestupku podle § 487 tr. zák. Že rozsudek, odsuzující M-e, měl na zřeteli nikoli podání M-ovo, nýbrž trestní oznámení K-ovo, plyne i z toho, že rozsudek podle svého výroku uznává ho vinným činem spáchaným dne 8. dubna 1926 v Českých Budějovicích, kdežto M. učinil své podání státnímu zastupitelství v Praze dne 10. června 1926. A jen toto podání jest předmětem soukromé obžaloby na Jana M-e. Byl tedy Jan M. odsouzen pro jiný čin, než pro který byl žalován. Další porušení zákona spočívá v tom, že se rozsudek spokojuje se zjištěním, že se obžalovanému; nezdařil důkaz pravdy. Podle § 490 tr. zák. jest obviňovatel, bylo-li některé obvinění v §§ 487 a 488 tr. zák. uvedené proneseno jiným způsobem, nežli tím, který jest uveden v § 489 tr. zák., prost trestu, když buď dokáže, že jeho udání jest pravdivé, a nebo když prokáže alespoň takové okolnosti, z nichž plynuly dostatečné důvody, by pronesené obvinění mohlo býti za pravdivé pokládáno. Jako způsob proneseného obvinění uvádí pak § 489 tr. zák. uvádění ve známost skutečností cti se dotýkajících: v dílech tiskových, v rozšiřovaných spisech nebo vyobrazeních a veřejně učiněné od někoho, kdo k tomu není zvláštními okolnostmi nucen. Z toho plyne, že veřejné obvinění uvedené v § 487 tr. zák. jest beztrestným, jestliže obviňovatel byl k němu nucen zvláštními okolnostmi, prokáže-li obviňovatel alespoň takové okolnosti, z nichž plynuly dostatečné důvody, by pronesené obvinění mohlo býti pokládáno za pravdivé. Touto otázkou se však rozsudek vůbec nezabývá. Rozsudek soudu odvolacího, jenž toliko poukazuje na rozhodovací důvody prvního soudce a jeho rozsudek potvrzuje, jest stižen týmiž závadami, k nímž přistupuje ještě i další vada, že se vůbec nevyslovuje o tom, proč nebyly provedeny důkazy, jež obviněný v provedení svého odvolání navrhoval. Podle toho, co jest v protokole o odvolacím přelíčení zaznamenáno, byly z provedení odvolání čteny pouze některé stránky, a že nebyly čteny právě stránky uvádějící navrhované důkazy. Bylo proto zmateční stížnosti generální prokuratury podle §u 33 tr. ř. vyhověti a podle §§ 292 a 479 tr. ř. rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

č. 2919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 711-714.