Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7421 —
Čís. 7421.

K povolení prozatimního opatření podle § 932 a) obč. zák. se nevyžaduje, by byly splněny podmínky, vyžadované exekučním řádem k povolení prozatimního opatření. Prozatimní opatření podle § 932 a) obč. zák. jest povoliti, jakmile podle skutkového a právního stavu sporu a podle obsahu provedeného již ohledání zvířete není alespoň pravděpodobno, že by soud nařídil nové ohledání zvířete.
(Rozh. ze dne 15. října 1927, R II 333/27.)
Mezi Ottou H-em a Ludvíkem S-em byl spor С V 1551/26 o zrušení kupní smlouvy pro vadu koně. Rozsudkem prvého soudu ze dne 27. února 1927 byl Ludvík S. uznán povinným, by vrátil žalobci kupní cenu, by si současně odebral koně. Do tohoto rozsudku podal Ludvík S. odvolání, ale odvolací řízení bylo přerušeno následkem podání žaloby o obnovu С III 655/27. Za řízení o žalobě o obnovu navrhl Ludvík S. prozatimní opatření podle § 932 a) obč. zák. prodejem koně a uložením výtěžku na soudě, a odůvodnil tento návrh tím, že kůň byl již ohledán, takže ho není již zapotřebí, a že má platiti na zaopatření koně 25 Kč denně. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní — Čís. 7421 —
soud návrhu vyhověl. Důvody: Procesní soud zamítl návrh proto, že prodej není účelným, an rozsudek ve sporu С V 1561/26 o vrácení kupní ceny a o náhradu škody není dosud právoplatným a v řízení odvolacím bude po případě nutno koně opětně prohlédnouti. Důvod tento však k zamítnutí návrhu nestačí. Předpokladem § 932 a) obč. zák. jest pouze, že ohledání koně není již zapotřebí, kterážto podmínka jest splněna, an kůň za sporu С V 1551/26 byl dvěma znalci ohledán, a není zapotřebí, by spor byl právoplatně rozhodnut, zejména když odvolatel v základním sporu opětnou prohlídku koně ani nenavrhl. Konečně k podání návrhu není zapotřebí podmínek prozatímního opatření ve smyslu § 378 ex. ř.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Názor dovolatelův, že § 932 a) obč. zák. má na mysli prozatimní opatření podle exekučního řádu a že tudíž jest třeba, by pro jeho povolení byly splněny podmínky exekučním řádem stanovené, nemá opory ani v doslovu zákona ani ve vysvětlivkách k zákonu (Věstník c. k. ministerstva spravedlnosti ve Vídni z r. 1916 str. 115). Zákon stanoví v § 932 a) jen tři předpoklady povolení: že je v běhu právní rozepře o zrušení smlouvy pro vadu dobytka, že byl podán tou neb onou stranou návrh a že již není třeba ohledání zvířete. Jen posléz řečený předpoklad, že ohledání pro účely sporu není již třeba, zdůrazňují i vysvětlivky, nepoukazujíce k dalším předpokladům, najmě k předpokladům exekučního řádu, a podotýkají, že předpisem, by soudní prodej zvířete byl nařízen prozatimním opatřením, je také řečeno, že o takových usneseních platí předpisy exekučního řádu o zatímních opatřeních co do příslušnosti a co do výkonu, jakož i co do ostatního procesuálního postupu. Neplatí proto exekuční předpisy ani, pokud jde o předpoklady povolení, neboť jinak by to byl zákon výslovně uvedl. Podle povahy věci jde tu zřejmě o zatimní opatření na předpisech exekučního řádu nezávislé, jak je znají i jiné zákony, na př. § 108, 117, 1101 obč. zák., § 456 c. ř. s. a pod. Názoru tuto hájenému nasvědčuje též, že předpis § 932 a) byl podle vysvětlivek zaveden podle vzoru § 489 něm. obč. zák., o němž ve vedoucí literatuře (srov. koment. vydání od Plancka, Busch-Seyffartha a Staudingra) není pochyby, že povolení zatimního opatření prodejem sporného zvířete nevyžaduje splnění jiných předpokladů než oněch tří shora vytčených. Neprávem dovozuje stěžovatel správnost svého názoru z domnělého účelu zákona, zabrániti škodám, které mohou vzniknouti z nebezpečí, že značně poklesne cena zvířete, zvíře pojde a pod. Podle zmíněných vysvětlivek byl předpis § 932 a) zaveden, protože se jím zabrání často nepoměrně vysokým nákladům na výživu zvířete, protože se jím dobytčí spory, do doby jeho zavedení mnohdy zhoubné, podstatně zlevní a zjednoduší a protože se jím znemožní spory o vyživovací náklady a užitky zvířete namítané k súčtování. Tyto výhody zatimního opatření pokládal zákonodárce patrně — Čís. 7422 —
vždy — jak tomu též v souzeném případě — za opodstatněné, takže nezáleží na tom, zda je tu také ještě nebezpečí, jež stěžovatel má za jeho nezbytný předpoklad. Stěžovatel nemá pravdu ani v tom, že při povolení prodeje musí býti již jisto, že nebude již zapotřebí prohlídky sporného zvířete ve sporu. Za sporu nebude této jistoty takřka nikdy, neboť nikdy nelze vyloučíti možnost, že procesní soud podle §§ 362 c. ř. s. neb odvolací soud podle § 488 c. ř. s. nařídí doplnění neb opakování důkazu ohledáním zvířete, a totéž se může státi i při zrušení nižších rozsudků soudem dovolacím (§ 510 c. ř. s.). Podle toho by použití § 932 a) obč. zák. nebylo pro nedostatek žádané jistoty vůbec nikdy možné. Nutno proto povoliti je, když podle skutkového a právního stavu sporu a podle obsahu provedeného již ohledání alespoň není pravděpodobno, že by soud nařídil nové ohledání zvířete. Zda tomu tak, o tom rozhoduje procesní soud a v opravném řízení i soudy vyšších stolic podle volného uvážení. V souzeném případě není oné pravděpodobnosti, neboť jednak není napadán nález a posudek znalců, najmě odvoláním z rozsudku o zrušení smlouvy a mimo to by bylo opětné ohledání sporného koně k zjištění jeho vad v době kupu nyní zřejmě neúčelné a bezvýsledné, neboť kup se stal 18. září 1926 a jde o vadu, o níž znalec prohlásil, že může nastati i náhle a že není nevyléčitelná. Rekursní soud povolil proto soudní prodej sporného koně právem.

Citace:

č. 7421. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 319-321.