Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7869.

Nebylo-li při rozvrhovém roku prokázáno, že úvěrová pohledávka, váznoucí podle výpisu z pozemkové knihy na exekučně prodané nemovitosti, zanikla nebo že v jejím rámci žádná pohledávka nevznikla a již nevznikne, nelze úvěrovou pohledávku při rozvrhu nejvyššího podání pominouti, nýbrž jest ohledně ní postupovati podle § 224 ex. ř.
Je-li při úvěrové pohledávce v pozemkové knize poznamenáno, že pohledávka jest existentní a likvidní, jest pohledávku tu přikázati k hotovému zaplacení. Nebylo-li prokázáno ani osvědčeno, že z úvěrové pohledávky skutečně vzešel nějaký nárok, jest příslušný peníz uložiti u soudu na úrok.
(Rozh. ze dne 15. března 1928, R I 159/28.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost přikázal soud prvé stolice nezl. Rudolfu E. 20 000 Kč na úvěrovou pohledávku a Anně P. 20 000 Kč na úvěrovou pohledávku. K rekursu dalších knihovních věřitelů rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu potud, že 20 000 Kč připadajících na úvěrovou pohledávku nezl. Rudolfa E., se složí na úrok k soudu, ohledně úvěrové pohledávky Anny P. dovolacímu rekursu nevyhověl.
Důvody:
Pokud si dovolací rekurentka stěžuje na to, že byly z nejvyššího podání úvěrové pohledávky Anny P. a nezl. Rudolfa E. přikázány, a má za to, že měly býti zamítnuty, protože v jejich rámci žádná pohledávka jako existentní nebyla prokázána pokud se týče osvědčena, jest dovolací rekurs neopodstatněný. Při rozvrhovém roku nebylo prokázáno, že řečené úvěrové pohledávky zanikly nebo že v jejich rámci žádná pohledávka nevznikla a již nevznikne, a proto, když pohledávky podle výpisu z veřejné knihy v pozemkové knize na prodaných nemovitostech váznou, nebylo lze podle ustanovení § 210 ex. ř. pohledávky ty při rozvrhu pominouti, pokud se týče zamítnouti, nýbrž bylo ohledně nich postupovati po rozumu § 224 ex. ř., to jest bylo při nejmenším částky na ně připadající uložiti na úrok. (§ 224 druhý odstavec ex. ř.). Vytýká tedy dovolací rekurentka, že ony úvěrové pohledávky nebyly zamítnuty, neprávem. Přikázav úvěrovou pohledávku Anny Р. k hotovému zapravený rekursní soud, pokud se týče první soud nepochybil. Podle § 224 prvý odstavec ex. ř. jest na úvěrovou pohledávku z nejvyššího podání přikázati peníz, kterým v rámci úvěru oprávněnému pohledávka vzešla. U úvěrové pohledávky Anny P. jest podle výpisu z pozemkové knihy poznamenáno, že tato pohledávka jest existentní a likvidní. Touto poznámkou, i když není právě podán důkaz, jest podáno dostatečné osvědčení, že v rámci úvěru a to v jeho výši Anně P. vzešla pohledávka a následkem toho po rozumu § 224 prvý odstavec ex. ř. byla přihlášená kauční pohledávka Anně P. právem přikázána k hotovému zapravení (srovnej rozhodnutí ze dne 4. května 1915 R II 279/15 Gl. U. n, ř. 7425) a odpor dovolací rekurentky proti hotovému jejímu přikázání, ježto prý pohledávka nevznikla, byl právem (§ 231 ex. ř.) odkázán na pořad práva. Dovolací rekurs jest opodstatněn jen potud, pokud napadá usnesení rekursního soudu proto, že byla též úvěrová pohledávka nezl. Rudolfa E. přikázána k hotovému zapravení. Nezl. Rudolf E. úvěrovou pohledávku jen přihlásil, ale neprokázal, aniž osvědčil, že mu z úvěrové pohledávky skutečně vzešel nějaký nárok. Spatřovati osvědčení, jak za to má rekursní soud, v tom, že pohledávku přihlásila poručnice, nelze. Následkem nedostatku průkazů pokud se týče uvedeného osvědčení (§§ 210, 224 prvý odstavec ex. ř. rozh. Gl. U. n. ř. 7425) nebylo úvěrovou pohledávku nezl. Rudolfa E. přikázati z nejvyššího podání k hotovému zaplacení, nýbrž bylo příslušný peníz po rozumu § 224 druhý odstavec ex. ř. uložiti u soudu na úrok. Na nezl. Rudolfu E. bude, by prokázal, jakým penízem mu z úvěrové pohledávky vznikla pohledávka, po případě by prokázal, že zadnější věřitelé jsou srozuměni s tím, by mu byl uložený peníz vydán. O tom, komu připadají úroky z peníze na úvěrovou pohledávku nezl. Rudolfa E-а, jakož i o tom, komu připadne po případě jistina (§ 224 druhý odstavec ex. ř.), jest dodatně rozhodnouti exekučnímu soudu.

Citace:

č. 7869. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 443-444.