Čís. 8941.


Rukojemství nevyžaduje písemné formy (čl. 317 obch. zák.) jen tehdy, je-li samo o sobě obchodem, ať již na straně věřitele nebo rukojmího neb obou, nikoliv však tehdy, není-li samo obchodem a zajišťuje-li jen obchodní dluh.
(Rozh. ze dne 10. května 1929, Rv I 786/28.)
Žalobce, hostinský, zapůjčil Josefu M-ovi, obchodníku s dobytkem, do obchodu 4000 Kč. Otec Josefa M-а, rolník Václav M., zaručil se žalobci ústně za dluh Josefa M-а. Žalobu proti Václavu M-ovi o zaplacení 4000 Kč procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Důvod nesprávného posouzení právního shledává odvolatel v tom, že první soud neuznal rukojemský závazek žalovaného za závazek podle práva obchodního a dospěl k názoru, že platného rukojemství tu není, ježto chybí písemná forma podle § 1346 obč. zák., a dovozuje, že poměr mezi žalobcem a synem žalovaného byl obchodem, že tedy i rukojemství žalovaného jest obchodem а pak k platnosti jeho není zapotřebí písemné formy. Než tato výtka nemůže obstáti. Že v souzeném případě jde na straně žalovaného o rukojemský závazek podle § 1346 obč. zák., ze zjištěných okolností na jevo vychází a o tom není mezi stranami sporu. Podle § 1346 obč. zák. platí zásada, že k platnosti rukojemské smlouvy jest zapotřebí, by prohlášení, kterým se rukojmí zavazuje, bylo dáno písemně. Avšak zásady té nelze použíti, je-li rukojemství samo o sobě obchodem ať již na straně věřitele nebo rukojmího neb obou, neboť pak ve smyslu čl. 317 obch. zák. se nevyžaduje písemné formy ani jiných formalit. Předpokladu toho však není ani na straně žalobcově ani na straně žalovaného. Podle tvrzení žalobce provozuje syn žalovaného Josef M. obchod s dobytkem. Jemu žalobce, hostinský, půjčil do obchodu — Čís. 8941 —
624
zažalované peníze a, an neplatil, dostavil se k jeho otci, žalovanému Václavu M-ovi, žádaje od Josefa M-а zaplacení a při tom žalovaný ho žádal, by měl strpení, a za onen obchodní dluh svého syna se výslovně zaručil. První soud vzal v tom směru za prokázáno, že skutečně při oné rozmluvě prohlásil Václav M., by byl žalobce bez starosti, že za něho (Josefa M-а) ručí a že to za něho zaplatí, když on to nevyrovná. Není na straně žalujícího, hostinského, obchodem, když jako hostinský zapůjčí obchodníku s dobytkem peníze, a to ani obchodem pomocným ve smyslu čl. 273 obch. zák., ježto zákon žádá alespoň jistou přináležitost dotyčných právních jednání k hlavnímu obchodnímu provozování, nesmí ale jíti o dva věcně přímo různé výdělečné podniky, jakž je tomu v tomto případě. Není-li u žalobce poskytnutí zápůjčky hlavnímu dlužníku obchodem, tím méně jest obchodem uzavření rukojemské smlouvy k upevnění tohoto závazku. Nelze však ani na straně žalovaného pokládati rukojemský závazek za obchod, ano jest nesporným, že žalovaný jest rolníkem a se zavázal jen z poměru příbuzenského jako otec hlavního dlužníka. Rukojemský závazek není tedy obchodem ani na straně žalobcově ani na straně žalovaného, zajišťuje se jím jen obchodní dluh a písemná forma jest tu nezbytná. Poněvadž se zaručení žalovaného Václava M-а stalo jen ústně, jest pro nedostatek formy neplatným a zakládá pouze nežalovatelnou obligaci naturální podle § 1432 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žaloba jest založena na tvrzení, že se žalovaný ústně zaručil jako rukojmí za obchodní dluh svého syna Josefa M-а. Že poskytnutí zápůjčky žalobcem Josefu M-ovi do jeho obchodu bylo na žalobcově straně obchodem ve smyslu obchodního zákona, nebylo žalobcem v řízení před prvou stolicí tvrzeno, a nebyly v tomto směru předneseny skutkové okolnosti. Odvolací soud právem vyloučil podle vlastního přednesu žalobcova, že šlo u něho o obchod ve smyslu obchodního zákona. Žalováno jest z rukojemství a jest věcí právního posouzení, zda jde o záruku podle občanského či podle obchodního zákona, není tu proto uplatněného dovolacího důvodu podle čís. 3. Právní posouzení věci odvolacím soudem jest správné. Ústní zaručení žalovaného bylo podle § 1346 obč. zák. pro nedostatek písemné formy neplatným. Nelze souhlasiti s názorem dovolatelovým, že podle čl. 317 obch. zák. nebylo třeba písemné formy k platnosti zaručení, ježto šlo o záruku za obchodní dluh Josefa M-а. Podle čl. 317 obch. zák. nevyžaduje rukojemství jen tehdy ke své platnosti písemné formy, je-li samo o sobě (tedy rukojemství) obchodem, ať již na straně věřitele nebo rukojmího neb obou, nikoliv však, není-li samo obchodem a zajišťuje-li jen obchodní dluh (srovnej rozhodnutí čís. 2629 sb. n. s. a Ehrenzweig: »Schuldverhältnise« str. 103). Podle obch. zák., čl. 281, zajišťuje-li rukojemství obchodní dluh, má to v zápětí, že závazek rukojmího jest solidární, záruka není však pro tuto skutečnost obchodem, a jest proto zkoumati její právní povahu podle jiných okolností. K rozřešení této otázky stačí přednes strany žalující. Zápůjčka poskytnutá žalobcem, hostinským, Josefu М-ovi, obchodníku s dobytkem, do obchodu s dobytkem byla ve smyslu čl. 273 obch. zák. obchodem na straně Josefa M-а, na straně žalobcově nebylo obchodem smluvené rukojemství, jež zajišťovalo jen obchodní dluh Josefa M-а; že záruka, převzatá otcem Josefa M-а, rolníkem Václavem M-em, nebyla na jeho straně obchodem, nemůže býti pochybnosti, a dovolání samo to nepopírá. Že záruka Václava M-а za obchodní dluh synův byla již proto obchodem na straně rukojmího, bylo vyvráceno. Dovolatel se neprávem dovolává rozhodnutí čís. 3788, 5306 a 5475 sb. n. s. Rozhodnutí čís. 3788 má jiný skutkový základ, neboť v něm bylo zjištěno, že rukojemská smlouva ve prospěch pohledávky věřitele obchodníka byla na jeho straně pomocným obchodem podle čl. 273 čís. 1 obch. zák., právní názor rozhodnutí čís. 5306 shoduje se s právním názorem, vysloveným v dnešním rozhodnutí, a rozhodnutí čís. 5475 netýká se rukojemství, nýbrž přistoupení k dluhu.
Citace:
č. 8941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 647-649.