=Boh. adm., 2 (1920) / č. 524

Č. 524.


Vysvědčení chudoby: Politický úřad nemůže odepříti potvrzení vysvědčení chudoby pro spor nezletilcův z důvodů čerpaných z majetkových poměrů zákonného zástupce nezletilcova.
(Nález ze dne 22. září 1920 č. 8703.) Věc: František Hnyk jako otcovský opatrovník nezl. Věry Hnykové v Jablonci n. J. proti zemské správě politické v Praze stran odepření vysvědčení k dosažení práva chudých.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Okresní správa politická v Jilemnici výměrem ze dne 12. března 1920 č. 7142 odepřela potvrzení vysvědčení chudoby nezl. Věry Hnykové k dosažení procesního práva chudých. Odvolání Františka Hnyka jako otcovského opatrovníka zemská správa politická nálezem ze dne 24. dubna 1920 nevyhověla, protože není prokázáno, že by náklady sporu z prostředků a příjmů otcových jako živitele dcery dle zákona povinného bez ohrožení nutné výživy rodiny jeho kryty býti nemohly.
O stížnosti namítající nezákonnost uvažoval nejvyšší správní soud takto:
Vyhotovení a potvrzení vysvědčení k dosažení práva chudých ve smyslu § 63 c. ř. s. upraveno jest nařízením min. spravedlnosti, vnitra a financí ve shodě s ministerstvem kultu a vyučování ze dne 23. května 1897 č. 130 ř. z.
Dle § 7 citov. naříz. potřebuje vysvědčení potvrzení okresní politické správy, která má zkoumati nejen formální náležitosti vysvědčení předepsané v odst. III. a IV. cit. nař., nýbrž i materielní správnost předpokladů pro potvrzení jeho po případném šetření a bedlivém uvážení předpokladů oněch (§ 8 cit. nař.). Dle § 9 cit. nař. má pak okresní politická správa povinnost i odepříti potvrzení vysvědčení z důvodů v tomto předpisu uvedených.
Z ustanovení těchto vyplývá bezpodstatnost námitky stěžovatelovy, že okresní politická správa jest povinna potvrditi udání o majetkových poměrech žadatelových, když tak učinil obecní, farní a knihovní úřad.
Žalovaný úřad, prozkoumav materielní náležitosti žádosti o vysvědčení, odepřel potvrzení jeho, vycházeje z úvah o majetkových poměrech otcovského opatrovníka. Jedná se však, jak ze spisů vychází, o spor, který chce zahájiti otcovský opatrovník nikoli ve svém jméně, nýbrž v zastoupení své nezletilé dcery. Žádáno také o vysvědčení k dosažení práva chudých pro tuto nezletilou dceru, dotazník také jen v ten smysl zní a byl také jen v tom smyslu potvrzen obecním, farním a knihovním úřadem. Byla tedy jasně označena pro budoucí spor jako strana nezletilá dcera a nikoliv její otcovský opatrovník. Po rozumu §§ 40 a 49 c. ř. s. a contrario, čemuž nasvědčuje také ustanovení § 233, resp. 282 ob. z. obč., stanovící potřebu schválení poručenského soudu ke srovnání sporu, ručí za útraty sporu rovněž jen nezletilec stranou procesní se jevící a nikoliv jeho zákonný zástupce, tak že posudek, zda tato strana může hraditi náklady sporu, nemůže čerpán býti z poměrů majetkových jejího zástupce, nýbrž pouze a jedině z jejích vlastních poměrů. Jeví se proto naříkaný výměr, jímž odpírá se vysvědčení chudých žádané pro nezletilou dceru z důvodu majetnosti jejího otcovského opatrovníka v neshodě se zákonem a bylo jej proto dle § 7 zák. o správ. soudě zrušiti.
Citace:
č. 524. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 546-547.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).