Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4370.

Vojenské věci:K výkladu § 6 zák. č. 195/20 o zápočtu služ. doby voj. gážistům.
(Nález ze dne 30. ledna 1925 č. 1580.)
Prejudikatura: Boh. 1781 adm.
Věc: Antonín Š. v K. proti ministerstvu národní obrany (min. taj. Dr. Kocman) o započtení služebních let.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím st-li nezapočítává činná služba presenční, ztrávená ve vlastnosti jednoročního dobrovolníka, do celkové služební doby a pokud se mu do časového postupu z doby od 9. května 1895 do 5. září 1904 první 2 roky nezapočítávají a zbytek sečítá pouze jednou třetinou
— zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: St-l sloužil od 1. října 1891 po 2 roky ve vojsku jako jednoroční dobrovolník, byl dnem 21. října 1893 přeložen do zálohy, 31. prosince 1894 jmenován poručíkem v záloze, sloužil od 9. května 1895 jako poručík v záloze na zkoušku v zemské obraně, byl v ní 21. října 1895 aktivován a dnem 1. listopadu 1899 povýšen na nadporučíka, ale výrokem čestné rady ze dne 5. září 1904 zbaven šarže a propuštěn ze svazku zemské obrany. Dne 23. října 1905 vstoupil dobrovolně do zemské obrany a byl povýšen zároveň na desátníka s titulem šikovatele a dnem 1. května 1909 na šikovatele, dnem 1. března 1912 byl jmenován okr. šikovatelem zeměbraneckým, dnem 1. května 1914 evidenčním zeměbraneckým asistentem a dnem 1. dubna 1919 evidenčním setníkem.
Rozhodnutím mno z 30. března 1921 byla započtena st-li do časového postupu dle zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. služební doba takto: I. Služební doba důstojníka zemské obrany od 9. května 1895 do 5. září 1904, kterého dne byl st-l výrokem čestné rady pro porušení stavovské cti zbaven hodnosti,, nebyla st-li vůbec započítána. II, Rovněž mu nebyla započítána služ. doba odsloužená po opětném dobrovolném vstupu do zemské obrany od 23. října 1905 do 23. října 1907, jakožto doba presenční služby. III. Služební doba poddůstojníka z povolání od 23. října 1907 do 29. února 1912 byla mu započítána toliko jednou třetinou. IV. Doba od 1. března 1912 do 28. února 1913 jako čekatelský rok nebyla mu rovněž započítána. V. Další doba od 1. března 1913 byla mu jako služba důstojnická plně započtena.
Nálezem nss-u Boh. 1781 adm. bylo toto rozhodnutí, pokud jím nebyla st-li započtena služební doba důstojnická od 9. května 1895 do 5. září 1904 zrušeno pro nezákonnost, jinak byla stížnost zamítnuta jako bezdůvodná.
Nař. rozhodnutím bylo na to vysloveno, že se skutečná služ. doba st-lova jeví včetně do 31. prosince 1919 takto: Od 9. května 1895 do 5. září 1904 9 r. 3 m. 27 d., od 23. října 1905 do 31. prosince 1919 14 r. 2 m. 9 d., tedy do 31. prosince 1919 celkem 23 r. 6 m. 6 dní a že se z doby této nezapočítávají do časového postupu 2 roky, t. j. služ. doba od 9. května 1895 do 8. května 1897 a jeden rok čekatelský, t. j. služ. doba od 1. břzena 1912 ao 28. února 1913, doba pak od 9. května 1897 do 5. září 1904 a od 23. října 1905 do 29. února 1912 že se započte dle § 6 A č. 3 zák. č. 195/1920 jednou třetinou, kdežto doba od 1. března 1913 do 31. prosince 1919 plně. Současně nařízeno, aby byl na tomto podkladě vyhotoven nový osobní výkaz st-lův.
Stížnost vytýká tomuto rozhodnutí nezákonnost, pokud se jím do celkové služ. doby a tedy ani do pense nezapočítává st-lova činná služba presenční od 1. října 1891 do 21. října 1893 a pokud se z doby důstojnické služby st-lovy, t. j. z doby od 9. května 1895 do 5. září 1904 do časového postupu prvé dva roky nepočítají vůbec a zbytek pouze jednou třetinou.
Stížnost tuto uznal nss důvodnou.
I. Rozhodnutím mno z 30. března 1921 bylo vysloveno, že se do časového postupu nezapočte st-li služ. doba, ztrávená v hodnosti důstojníka před výrokem čestné rady a vypočteno, která doba pozdější a jak se st-li do časového postupu započítává. Celkovou služ. dobu st-lovu rozhodnutí toto nestanovilo. Jejím stanovením zabývá se teprve rozhodnutí nyní naříkané, jež do této doby celkové nepojímá službu presenční, kterou konal st-l jako jednoroční dobrovolník a tím vylučuje tuto dobu ze započtení do pense. Nelze tedy souhlasiti s náhledem žal. úřadu projeveným v odvodním spise, že tato část nař. rozhodnutí byla převzata z rozhodnutí původního, a že stížnost do tohoto výroku jest nepřípustná, poněvadž proti původnímu výroku si nebylo stěžováno a o něm nss-em rozhodnuto.
Zmíněným nálezem nss-u bylo vysloveno, že výnosem býv. min. zeměbrany z 15. dubna 1910 bylo v plné míře vyhověno st-lově prosbě ze 4. ledna 1910 k císaři podané, aby mu byla důstojnická služba odsloužená před zbavením hodnosti plně započtena do úhrnné služby, a že z toho st-l nabyl práva, aby mu doba tato byla uznána také příště, když se jedná o nároky z poměru služebního odvozované, a že jest tomuto aktu milosti přiznati účinek práva nabytého.
V nálezu tomto bylo ovšem, jak shora uvedeno, rozhodováno pouze o uznání důstojnické služby st-lovy a nikoli i jeho presenční služby konané v hodnosti jednoročního dobrovolníka, přes to však i tento nález poukázal k tomu, že řečeným aktem milosti byla st-li ke dni 31. prosince 1909 započtena jeho celková aktivní služ. doba 15 roků 6 měsíců a 26 dnů, v čemž právě jest obsažena i celá doba této služby presenční. Platí tedy i ohledně této doby presenční, že ze zmíněného aktu milosti nabyl st-l práva, aby mu tato doba byla započtena plně do úhrnné služby, pokud služba taková má význam pro nároky z poměru služebního odvozované, tedy v daném případě pro započtení do pense.
Nepřihlížel-li tedy žal. úřad na tuto dobu při stanovení celkové služ. doby st-lovy a sloučil-li tím její započtení do pense, jest tento výrok v rozporu se zákonem.
II. Započtení řečené důstojnické služby st-lovy od 9 .května 1895 do 5. září 1904 pouze jednou třetinou resp. nezapočtení prvých dvou let z této služby vůbec stalo se podle nař. rozhodnutí i podle odvodního spisu — vzhledem k tomu, že st-l jest nesporně gážistou vyšlým z řad poddůstojníků z povolání — v důsledku předpisů § 6 A č. 3 zák z 19. března 1920 č. 195 Sb., dle jehož prvé věty se aktivním důstojníkům vyšlým z řad gážistů mimo hodnostní třídy a z poddůstojníků z povolání, počítají, počínajíc třetím rokem služebním, za každý rok služby, kterou ztrávili jak gážisté mimo hodnostní třídy nebo jako poddůstojníci z povolání, pouze čtyři měsíce do časového postupu. Ve druhé větě se praví, že od vykonání stanovené zkoušky nebo po praxi s prospěchem vykonané počítá se celá další služební doba do let důstojnických, vyjímajíc jeden rok čekatelcký.
Z této druhé věty vyvozuje žal. úřad, že st-li lze započísti plně jediné dobu od vykonání zkoušky (praxe) t. j. dobu od 1. března 1912 dále jdoucí, tedy po odečtení čekatelského roku jen dobu od 1. března 1913 dále jdoucí, že však jakoukoli započítatelnou služební dobu dřívější lze po odečtení dvou tel započísti pouze jednou třetinou.
Tento náhled není správný. Zákon má v ustanovení § 6 č. 3, věty druhé na mysli normální služ. postup gážistů vyšlých z řad poddůstojníků z povolání, při němž započítatelná služba dřívější byla právě jen služba poddůstojníka z povolání a nenormuje touto druhou větou v podstatě nic jiného, než co stanoví zákon nyní v § 6 č. 1 ohledně aktivních gážistů vůbec, totiž že se jim plně započítávají skutečná služební léta ztrávená v hodnosti důstojníka nebo vojenského úředníka. Pro řešení daného případu jest však rozhodným ustanovení první věty § 6 č. 3, že dva roky jest odečísti a zbytek pouze třetinou čítati ze služební doby ztrávené v hodnosti gážisty mimo hodnostní třídy nebo v hodnosti poddůstojníka z povolání. Tento způsob čítání jest tímto ustanovením obmezen pouze a jediné na služ. dobu této povahy, a nelze ho právem použíti při čítání služební doby jiné, zejména při čítání doby ztrávené v hodnosti důstojníka. Je-li doba důstojnické služby vůbec jako taková započítatelná, pak není jejímu plnému a nezkrácenému započtení na závadu okolnost, že byla absolvována dříve, než se dotčený gážista znovu stal gážistou z poddůstojníka z povolání.
St-lova dřívější důstojnická služba mohla by býti posuzována jako služba poddůstojníka z povolání jediné tehdy, kdyby byla shora uvedeným výnosem býv. min. zeměbrany z 15. dubna 1910 započtena st-li do služby poddůstojnické potřebné k dosažení certifikátu. To se však nestalo, naopak byla výnosem tím důstojnická doba ona, ač byla do úhrnné služby st-lovy započtena plně, výslovně vyloučena ze započtení do služby poddůstojníka z povolání. Proto také byla otázka započítatelnosti st-lovy celé dřívější služby důstojnické zodpověděna již zdejším nálezem Boh. 1781 adm. kladně. Ale pak odporuje zákonu výrok, jímž se z této doby odečítají dvě léta v § 6 č. 3 cit. zák. uvedená a když se zbytek této doby započítává pouze jednou třetinou.
Mimo to bylo odečtení dvou roků poddůstojnické služby dle § 6 lit. A č. 3 cit. zák. také již předmětem rozhodování nss-u v cit. nálezu, neboť jím byla zamítnuta stížnost nynějšího st-le do výroku, jímž se mu tyto dva roky odečítají z jeho skutečné služby poddůstojnické (od 23. října 1905 do 23. října 1907). I v tomto směru je zde tedy res judicata a tím právo úřadu konsumováno.
Bylo tedy zrušiti nař. rozhodnutí v bodech stížností napadených podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4370. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 311-313.