Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 19 (1937)

— Čís. 332 dis. —
Čís. 332 dis.

Věcnou odpovědnost za kárný přečin zakládá již okolnost, že se obviněný dopustil činu jako kandidát advokacie; formálním předpokladem pro zahájení řízení je však, aby byl obviněný zapsán v seznamu kandidátů advokacie i v době, kdy kárné radě dojde oznámení o jeho činu.
Nelze zavésti kárné řízení, nebyl-li obviněný zapsán v listině kandidátů advokacie ani v době oznámení, ani později.
Příslušnost kárné rady stíhati koncipienta nepomíjí však tím, že obviněný v době vydání kárného nálezu byl již vymazán ze seznamu kandidátů advokacie (vzdav se své služby).
(Rozh. ze dme 20. září 1937, Ds I 26/37.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie vyhověl stížnosti návladního komory do usnesení kárné rady advokátní komory ze dne 1. února 1937, bis 5/34 a Dis 240/33, jímž tato vyslovila, že se kárné řízení proti Dr. A., bývalému kandidátu advokacie, zastavuje a že kárná rada je v těchto případech nepříslušná, zrušil toto usnesení a vrátil tyto věci téže kárné radě, aby o nich jednala a znovu rozhodla; zamítl však stížnost návladního komory do stejného usnesení jmenované kárné rady z téhož dne, pokud jde o kárné věci Dis 158/34, 289/34 a 314/34. — Čís. 332 dis. —
Důvody:
Napadeným usnesením rozhodla kárná rada v disciplnárních věcech Dis 240/33, 314/34, 158/34, 289/34 a 5/34, že se kárné řízení proti Dr. A. jakožto bývalému kandidátu advokacie zastavuje, poněvadž obviněný nebyl již v době tohoto rozhodnutí, t. j. dne 1. února 1937, zapsán v seznamu kandidátů advokacie a kárná rada je prý tudíž nepříslušná. V důvodech zjišťuje kárná rada, jak nesporno, že obviněný byl dne 23. dubna 1934 ze seznamu kandidátů advokacie vymazán a že poté nebyl již k zápisu přihlášen.
Z ustanovení §§ 2 a 3 kárn. stat. vyvozuje kárná rada, že se její působnost, co se týče kandidátů advokacie, vztahuje jen na takové osoby, jež jsou i za řízení v uvedeném seznamu zapsány. Nelze prý pokračovati v řízení proti osobě disiciplinární moci stavovské již nepodléhající. Podle názoru kárné rady má prý tento názor oporu i v ustanoveních § 34, posl. odst., adv. řádu, § 131 služ. pragm. a § 29 c. ř. s.
Proti tomu namítá stížnost zástupce komory, že pro otázku, zda je založena pravomoc kárné rady, rozhoduje jediné doba, kdy byl kárný delikt spáchán. Byli-li vinník v této době zapsán v seznamu kandidátů advokacie, stačí to podle názoru stížnosti pro založení pravomoci kárné rady, aniž prý má na to vliv otázka, zda a kdy byl pak obviněný ze seznamu kandidátů advokacie vymazán.
Ani ten ani onen názor nelze v takové povšechnosti pokládati za správný.
Kárný soud odvolací neshledává důvodu, aby se odchýlil od stanoviska vysloveného v rozhodnutí čís. 233 dis. Sb. n. s., že rozhodovati o kárném deliktu kandidáta advokacie přísluší kárné radě a že její kompetence a pravomoc nepomíjí, i když v době vydání kárného nálezu obviněný již nebyl advokátním koncipientem. Možno dodati, že by se příčilo zásadám kárné odpovědnosti a kárné pravomoci, kdyby se mohl vinník průběhem kárného řízení podle platných předpisů příslušným úřadem řádně zavedeného dalšímu řízení a své odpovědnosti vyhnouti prostě tím, že ze služby vystoupí. Nemluví proti tomu, nýbrž naopak tomu nasvědčují ustanovení § 34, odst. 2 adv. ř. a § 84, odst. 3 služ. pragm., takže se kárná rada neprávem dovolává prvního ustanovení pro svůj opačný názor. Kandidátu advokacie nelze ovšem zabrániti, aby se za kárného řízení vzdal své služby, a nelze ho přinutiti k tomu, aby ve svém služebním poměru setrval až do skončení kárného řízení. Tomu by byla na závadu celá povaha koncipientského poměru. Leč právě proto musí se pak uvedené zásadě zjednati průchod aspoň tím, že výmaz ze seznamu kandidiátů advokacie nemůže míti vliv na další řízení. Uvedená okolnost může sice míti význam pro otázku, zda lze vykonati tresty, jež § 12 kárn. stat. stanoví, je však bez významu pro výkon soudnictví samotného (viz Lohsing, Oesterreichisches Anwaltsrecht, str. 350, 351). — Čís. 332 dis. —
Neprávem se dovolává napadené usnesení ustanovení § 131 služ. pragm., vztahujícího se jen na případ úmrtí úředníka, kde by ovšem pokračování v řízení nemělo smyslu.
Co chce kárná rada pro souzenou otázku vyvoditi z ustanovení § 29 c. ř. s., nelze z příslušných vývodů napadeného usnesení seznati. Je-li snad míněno ustanovení § 28, odst. 2 c. ř. s., podotýká se, že stanovisko kárné rady nemá ani v tomto ustanovení opory, kdyžtě toto ustanovení mluví jen o vlivu škrtnutí advokáta ze seznamu advokátů na procesní řízení.
S druhé strany nelze však přehlížeti ustanovení § 26, odst. 1 kárn. stat., podle něhož, kárnou moc vykonávati přísluší kárné radě oné advokátní komory, u níž jest obviněný v době, kdy se učiní oznámení, zapsán do seznamu kandidátů advokacie (rozh. Ds II 15/23). Tato úprava příslušnosti má za nezbytný předpoklad zásadu, že nelze pro kárný delikt stíhati toho, kdo se sice provinil jakožto advokátní kandidát, ale poté, a to ještě před učiněním oznámení u kárné rady, bude vymazán ze seznamu kandidátů advokacie, neboť v takovém případě by pravomoc k projednávání té které věci nepříslušela žádné kárné radě.
Z toho, co předesíláno, vysvítá tudíž, že věcnou odpovědnost za kárný přečin zakládá již ta okolnost, že se vinník dopustil činu jakožto advokátní kandidát, že je však formálním předpokladem pro zahájení řízení, že vinník je v seznamu kandidátů advokacie zapsán i v době, kdy dojde oznámení o jeho činu kárné radě, že kárné řízení nelze proto zavésti, nebyl-li obviněný v době oznámení ani později zapsán v listině kandidátů advokacie a že ovšem nic nebrání tomu, aby řízení, jež z uvedeného důvodu v době oznámení nelze zavésti, bylo zahájeno později, jakmile se pachatel vrátí do koncipientské služby, jíž se dříve vzdal.
V souzeném případě jest uvedeným usnesením jako nesporné zjištěno a není ani stížností zástupce komory nikterak napadeno, nebo vůbec vzato v pochybnost, že obviněný byl dne 23. dubna 1934 vymazán z listin kandidátů advokacie.
Ze spisů dále vysvítá, že kárné radě došlo oznámení ve věci Dis 240/33 dne 4. července 1933, ve věci Dis 314/34 dne 17. září 1934, ve věci Dis 158/34 dne 23. dubna 1934, ve věci Dis 289/34 dne 19. července 1934, a ve věci Dis 5/34 dne 5. ledna 1934.
Kárná rada proto pochybila, pokud se prohlásila nepříslušnou ve věcech Dis 240/33 a Dis 5/34 a pokud řízení v těchto věcech zastavila, neboť podle toho, co dovozeno, je v těchto věcech na kárné radě, aby v řízení pokračovala nezávisle na tom, že obviněný byl po dojití oznámení vymazán z listiny kandidátů advokacie. V tomto směru bylo tudíž důvodné stížnosti vyhověti.
Naproti tomu nelze jí vyhověti, pokud jde o ostatní věci, neboť tu nebyl obviněný v době, kdy došlo kárné radě oznámení, již advokátním kandidátem. To platí najmě i o případu Dis 158/34, kde spadá dojití — Čís. 333 dis. —
oznámení kárné radě a výmaz obviněného ze seznamu kandidátů advokacie v týž den, kdyžtě ani zde nelze dokázati, že obviněný byl ještě v době oznámení jako advokátní kandidát v seznamu advokátní komory v Praze zapsán.
Je ovšem samozřejmo, že ani v těchto případech nejde o zastavení rázu definitivního, nýbrž jen po případě přechodného, neboť jakmile obviněný zase bude zapsán do seznamu kandidátů advokacie, nebude závady proti pokračování v řízení proti němu.

Citace:

Čís. 332 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1937, svazek/ročník 19, s. 628-631.