Vyhledávání v dokumentech NPD: Právník, 65 (1926) - Změny soudnictví v hlavním městě Praze

Č. 4382.

Obecní samospráva. — Železnice: I. Pod pojem »podniku« ve smyslu § 27 obecní finanční novely č. 329/1921 spadají také čsl. státní dráhy. — II. Pod pojem »provozovny« dle § 27. ob. fin. novely spadá každé místo, resp. zařízení určené k tomu, aby se v něm vykonávaly práce k provozování toho kterého velkého podniku (dílny a topírny čsl. státních drah).
(Nález ze dne 4. února 1925 č. 2035.)
Věc: Česká finanční prokuratura v Praze jménem čsl. státní železniční správy( adjunkt fin. prok. Dr. Em. Tamchyna a žel. rada Rom. Prokop) proti zemskému správnímu výboru v Praze o příspěvek k obecním potřebám obce L. ve smyslu § 27 obecní finanční novely.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím zsv schválil usnesení měst. zastupitelstva v L. z 26. února 1923, učiněné při vyřizování obecního rozpočtu pro 1923, aby od ředitelstva čsl. stát. drah vzhledem k tomu, že tyto dráhy mají v L. veliký podnik, zejména dílny, topírny a j., v kterém zaměstnáno jest na 4381 zaměstnanců, byl ve smyslu § 27 ob. fin. nov. z 12. srpna 1921 č. 329 Sb. požadován příspěvek a stanovil jej na r. 1923 částkou 446270 Kč a dodatečně za čtvrté čtvrtletí 1921 částkou 154375 Kč na základě podrobného výpočtu v rozhodnutí uvedeného.
Nss-u bylo se nejprve zabývati otázkou, platí-li vůbec § 27. ob, fin. novely pro státní podniky železniční. Stížnost to popírá, namítajíc, že cit. předpis vztahuje se toliko na provozovny podniků podléhajících řádu živn., že místa železniční správy, podřízená železničním ředitelstvím, ani podle organis. statutu z 19. ledna 1896 č. 16 ř. z., ani podle § 104 násl. zák. o přímých daních osobních nelze považovati za »provozovny«, sídlem železniční správy že však je toliko sídlo ředitelství, a posléze, že státní dráhy nelze vůbec zváti podnikem, poněvadž nejsou dosud spravovány podle zásad obchodního hospodaření. Než veškery tyto námitky jsou liché.
§ 27 ob. fin. nov. mluví docela všeobecně o »velkém podniku«, který má v obci »sídlo nebo provozovnu«. Ani slovo »podnik«, ani slovo »provozovna« nejsou termíny specifické, které by vyznačovaly toliko podniky resp. provozovny podléhající řádu živn. Slovem »podnik« vyznačuje se obvykle — mimo jednotlivé projevy lidské činnosti — vůbec všeliký soubor osobních a věcných prostředků sloužící určité záměrné, z pravidla výdělečné činnosti. Není žádné opory pro názor, že ob. fin. novela bére slovo podnik ve smyslu užším, který by některé kategorie podniků vylučoval. Nelze pochybovati o tom, že pod pojem »podniku« v uvedeném širokém smyslu spadají také železnice, jež zákonodárství samo — a to i pokud jde o železnice státní — jako »podniky« označuje a výdělkové dani podrobuje (§ 104 násl. zák. z 25. října 1896 č. 220 ř. z.). Podle jakých zásad vede se hospodaření toho kterého podniku, je pro pojem sám nerozhodné, a je proto také lhostejné, že v kritické době nebylo ještě v platnosti vl. nař. z 25. září 1924 č. 206 Sb., kterým u provedení zák. z 18. prosince 1922 č. 404 Sb. čsl. státní dráhy výslovně prohlášeny za podnik spravovaný podle zásad obchodního hospodaření. Že státní podniky jako takové z platnosti § 27 ob. fin. nov. vyňaty nejsou, tomu nasvědčuje nepochybně samo cit. ustanovení ve svém odst. 3, vylučujíc toliko ty státní podniky, které :
nejsou podrobeny dani výdělkové, z čehož a contrario plyne, že všechny ostatní podniky státní předpisu § 27 ob. fin. nov. podléhají.
§ 27 ob. fin. nov. podmiňuje povinnost k placení příspěvku tím, že podnik má v obci sídlo nebo provozovnu. Bylo již shora podotknuto, že »provozovna« není specifickým termínem zákonným pro provozovny živnostenské. V obvyklém smyslu spadá pod výraz onen všeliké místo určené k tomu, aby se v něm vykonávaly práce sloužící provozování nějakého podniku. Že dílny, topírny a jiné budovy a místnosti, v nichž vyrábějí a opravují se provozní prostředky železniční a provoz železnice se připravuje, jsou v tomto smyslu »provozovnou«, je jasno. Mají-li však čsl. železnice v obci L. takovouto »provozovnu«, jest již tím dán předpoklad pro požadování příspěvku a je lhostejno, zda tam mají také »sídlo« čili nic. Jakým způsobem zákon o daních osobních upravuje repartici výdělkové daně železničním podnikům předepsané na jednotlivé obce, je vzhledem k tomu, že ob. fin. novela normuje přispíváni podniků k nákladům obecním podle § 27 samostatně, neberouc zřetel na úpravu repartice státní daně, rovněž irelevantní.
Byla-li takto kladně zodpověděna otázka zásadní podřízenosti státních železnic pod ustanovení § 27 ob. fin. nov., dlužno se zabývati nyní námitkami směřujícími proti výměře příspěvku. V tomto směru dlužno především konstatovati, že proti methodě, které žal. úřad použil, zjišťuje výměru příspěvku státních drah, stížnost žádné námitky neformuluje, takže nebylo možno zabývati se blíže otázkou, zda methoda ta je ve shodě se zákonem. Stížnost v tomto směru vytýká jednak, že se požaduje příspěvek také na náklady, které nejsou vůbec v žádné příčinné souvislosti s existencí státních drah v L., jednak že na úhradu některých nákladů požadován příspěvek vyšším poměrem, nežli jak odpovídá zákonu.
V prvním směru dlužno podotknouti, že po zákonu může obec požadovati příspěvek ovšem jen na úhradu takových nákladů, které obci vzešly »následkem« toho, že v ní má sídlo nebo provozovnu velký podnik, a kterých by prokazatelně jinak vůbec neb aspoň v takové míře neměla. Je-li tu taková příčinná souvislost mezi určitým nákladem resp. zvýšením určitého nákladu a existencí podniku, jest otázkou skutkovou, kterou si adm. úřad musí zodpověděti na základě zjištění a hodnocení daných poměrů. Nss může úsudek, k němuž úřad v tom směru dospěje, přezkoumávati jenom po stránce formální v mezích § 6, odst. 2 zák. o ss, tedy jenom v tom směru, zda si úřad opatřil proň dostatečný skutkový podklad, je-li podklad ten ve shodě se spisy a je-li úsudek z něho učiněný logicky možný.
Jako výdajové položky, které neměly býti při stanovení výše příspěvku vůbec účtovány, poněvadž existence žel. podniku a jí vyvolaný přírůstek obyvatelstva neměl za následek zvýšení dotčených nákladů, stížnost uvádí:
I. Položky 10.) a 11.) schodek rozpočtu lázní a plovárny, 16.) sociální péče, 21.) různé dary a příspěvky a výlohy patronátní, a z položky 5.) výdaj za práce přes čas, na věznici a hnance; ohledně těchto položek je námitka bezpodstatná již proto, že — jak z rozhodnutí patrno — tyto náklady při stanovení příspěvku v počet brány nebyly. II. Položky 13.) čistění města, 14.) veřejné sady a stromořadí, 15.) komunikace, 22.) obecní knihovna a čítárna, 23/1.) annuita z výpůjčky na komunikace. Zde jde vesměs o náklady, na jichž vznik resp. výši má podle zkušeností rozhodný vliv počet obyvatelstva a jeho vzrůst. A demonstrativní výpočet uvedený v 1. odst. § 27 ob. nov. potvrzuje, že zákon i takovéto náklady má na mysli. Pokud se týče položky 23/1, uvádí st-lka sama, že komunikace ta byla podmíněna postavením dráhy. Nelze proto shledati nesprávným úsudek žal. úřadu, že uvedené náklady se zvýšily následkem existence žel. podniku s jeho četnými zaměstnanci.
III. Položky 1. služné úředníků a zřízenců, 2. výslužné, 3. výlohy na odměny, výpomoce, diety, daně atd., 4. výlohy věcné, 5. policie bezpečnostní. Při nich se namítá, že není zjištěno, že položky tyto vzrostly do zaúčtované míry existencí žel. podniku. Při uvedených položkách jde o všeobec. výlohy správní. Že vzrůst obyvatelstva nik vliv na výši takových všeobecných výloh správních, je zkušeností nade vši pochybnost prokázáno. Nelze proto závěr žal. úřadu, že výlohy v uvedených položkách obsažené následkem založení žel. podniku vzrostly, shledati vadným. Již tím je však ve smyslu § 27 ob. fin. nov. odůvodněno, aby při stanovení příspěvku podle tohoto ustanovení vzaty byly vůbec v počet.
Nesprávné stanovení výše příspěvku namítá stížnost, pokud jde o položky 17. škola mateřská, 18. školy obecné a občanské, 19. školy reálné, 20. subvence školám pokračovacím, 23/3 anuita výpůjčky na kanalisaci, 23/5 anuita z výpůjčky u Zemské banky a 23/7 anuita z výpůjčky na zřízení nouzových budov. I tyto námitky shledány bezdůvodnými, ježto zákon sám stanoví jako měřítko pro výši příspěvku poměr celkového počtu obyvatelstva obce k počtu zaměstnanců závodu v ní bydlících, a a žal. úřad tohoto měřítka (5 : 3 resp. 8 : 5 resp. 13 : 8), proti jehož správnosti stížnost ničeho nenamítá, skutečně také použil.
Vše to, co řečeno ohledně rozpočtových položek pro 1923, platí obdobně ohledně napadených položek za poslední čtvrtletí 1921, proti nimž ostatně stížnost zvláštních námitek neformuluje.
Z uvedených důvodů bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 4382. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 343-346.