Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4371.

Školství: Kdo hradí náklad spojený s právním zastupováním místní školní rady a které úřady rozhodují o sporech toho se týkajících?
(Nález ze dne 30. ledna 1925 č. 1732.)
Věc: Josef J. v N. proti moravskému zemskému výboru a proti ministerstvu školství a národní osvěty o hrazení nákladů zastupování.
Výrok: Stížnost proti rozhodnutí mor. zem. výboru zamítá se jako bezdůvodná. Nař. rozhodnutí min. školství a národní osvěty se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: I. Když byla nálezem nss-u Boh. 2557 adm. zamítnuta stížnost Josefa J., podaná jím jako předsedou katolické míst. škol. rady v N. proti rozhodnutí moravského zemského výboru v Brně z 21. ledna 1922, kterým tento úřad zamítl pro svoji nepříslušnost instanční stížnost Josefa J. proti rozhodnutí ob. zastupitelstva v N. z 5. listopadu 1921, domáhajícího se toho, aby bylo obci N. nařízeno hraditi výlohy Dra. K. N., advokáta v Brně, vzniklé zastupováním katolické mšr v N., ve věci sloučení katolické a evangelické obecné školy tamže — podal Josef J. dne 10. července 1923 u mor. zv-u žádost, kterou se dožadoval exekučního zákroku proti obci N. ve smyslu ustanovení § 42 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z., vycházeje při tom z předpokladu, že účet Dra Karla N., znějící na 27543 h, jest pravoplatným rozpočtem školním představujícím jedinou položku výdajovou.
Zv však se dle výnosu z 25. srpna 1923 usnesl ve věci té ničeho nezaříditi, ježto v době žádosti st-lovy z 10. července 1923 nebylo již kat. mšr-y v N., a nebyl st-l již předsedou jejím a tudíž nelze mu přiznati oprávnění domáhati se exekučních zákroků podle § 42 zák. z 24. Jedna 1870 č. 17 z. z. ve znění zavedeném zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906.
II. Již před tím podal Josef J. společně s Tomášem S. a P. Josefem C. za kat. mšr-u dne 12. prosince 1921 u česk. ošv-u v H. žádost, v níž oznamovali, že dne 21. listopadu 1920 splnomocnili zástupci mšr-y v N. Dra Karla N., advokáta v Brně, aby podal za jmenovanou školní radu stížnost k nss do rozhodnutí min. škol. ze 6. března 1920, jakož i další některé stížnosti proti usnesením vydaným ve věci školy N.-ské a že obec N.-ská odmítla náklady podáním stížností těch vzešlé 27543 K 30 h hraditi. Navrhovali tudíž podavatelé, aby ošv zakročil u obce N., aby účet Dra N. hradila resp. aby částku, na kterou účet zní, zařadila do obecního rozoočtu
Dle správních spisů rozhodla v této věci nejprve nová mšr v N. dne 9. února 1922, kteráž odmítla předložiti účet Dra N. ob. zastupitelstvu ke schválení, načež Josef J. stěžoval si k ošv-u v H. Ten rozhodnutím z 30. června 1922 stížnost zamítl, protože výlohy, o jaké tu jde, nepatří do rozpočtu věcných potřeb mšr-y ve smyslu § 41, odst. 1 mor. zem. zák. č. 4 ex 1906, pročež by bylo bývalo věcí kat. mšr-y, aby dříve než svěřila Dru N. zastupování na účet obce, obci podala příslušný návrh, což se nestalo, takže obec nemohla k otázce zastupování toho zaujmouti stanovisko ani s hlediska 6. a 7. odst. § 41 cit. zák. Nynější jednotné mšr-ě nelze již ukládati, aby palmární účet Dra N. pojala do svého rozpočtu a předložila jej obci k hrazení.
Stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané zšr v Brně dle výnosu ze 14. listopadu 1922 nevyhověla a to proto, že Josef J. vydal Dru N, plnou moc k zastupování kat. mšr-y v N. sám a nepostaral se dodatečně o ratihabici svého opatření plenem kat. mšr-y.
K dalšímu odvolání min. škol. nař. výnosem zrušilo tento výnos zšr-y, jakož i předchozí rozhodnutí ošv-u pro nepříslušnost, jelikož — jak jest patrno ze spisů správních — jde v projednávaném případě o pohledávku soukromoprávní, o níž rozhodovati nepřísluší úřadům školním.
Josef J., bývalý předseda kat. mšr-y podal k nss stížnost jak proti konečnému rozhodnutí mor. zv-u ad I., tak i proti rozhodnutí min. škol. ad II.
Ad. I. Stížnost proti prvějšímu rozhodnutí čelící vytýká kusost řízení, protože se zv nezabýval vůbec řešením podání st-lova z 10. července 1923, nýbrž postavil se jen na stanovisko, zda v době podání žádosti existovala kat. mšr v N. a zda byl st-l jejím předsedou. Stanovisko to pokládá st-l za nesprávné, neboť st-l prováděl jako předseda kat. mšr-y veškeré práce až do ustavení nové mšr-y, což se stalo dne 16. června 1921. Když tedy dne 21. listopadu 1920 splnomocnil Dra K. N. I: hájení zachování kat. školy, byl k tomu naprosto oprávněn. I nss prý v nálezu z 1. července 1921 č. 8409 vyslovil, že kat. mšr jest jako zástupkyně katolické školy obecné, pokud tato trvá, povolána jak ve věcech týkajících se majetkových poměrů, tak i ve věcech týkajících se žactva této školy k hájení jejích zájmů. Byl-li tedy st-l jako předseda kat. mšr-y legitimován k tomu, aby zastupoval zájem kat. školy, pak prý samozřejmě je kat. mšr, resp. obec povinna nésti náklad, který se zastupováním u Dra N. vznikl. St-l obrátil se v té příčině na obec, ta však žádost zamítla. Oznámil však také kat. mšr-ě výlohy ty, ale i ona zamítla účet Dra N. honorovati nebo předložiti jej ob. zastupitelstvu a odmítla vzíti jej do rozpočtu. V pořadí instančním pak vydáno rozhodnutí min. škol. (sub. II zmíněné), které neuznává za správné, maje za to, že má právo žádati, aby mšr jako právní nástupkyně výlohy Dra N. vzala do svého rozpočtu dodatečně a žádala zaplacení jich po obci. Zároveň však prý má právo žádati, aby zv po rozumu § 42 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zák. z 27. listopadu 1905 č 4 z. z z r. 1906 výlohy vzniklé u Dra N. po obci vymáhal. Při tom je prý úplně irelevantní, kdy o to zažádal, zda v době, kdy byl předsedou úřadující mšr-y, či později a zda kat. mšr existovala čili nic.
Zv měl prý proto, když nová mšr odmítla výlohy Dra N. pojati do svého rozpočtu a žádati zaplacení jich po obci, považovati novou mšr-u za právní nástupkyni staré mšr-y.
Ale nehledě na to, i kdyby tomu tak nebylo, měl zv proto, že obec opomenula poskytnouti st-li, jenž o to ve vykonávání funkce kat. mšr-y žádal, příslušný obnos, donucovacím způsobem útraty Dra N. vymáhati a poněvadž se tak nestalo, porušil zv zákon.
Nss neuznal stížnost tuto důvodnou. Jak již bylo vyloženo v nál. Boh. 2557, jest podle §§ 41 a 42 mor. zem. zák. ze 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zavedeném zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 na Moravě mšr v zastoupení školní obce povinna postarati se o opatření nákladu na věcné potřeby veřejných škol obecných a měšťanských a nákladu povstalého správou těchto záležitostí a to formou rozpočtu, jejž předloží každoročně představenému místní obce, povinné k hrazení rozpočtového schodku. Výbor místní obce může správnost takového rozpočtu bráti v odpor instanční cestou u úřadů školních a má pak místní obec eventuelní schodek, vykázaný pravoplatným rozpočtem, zaplatiti a odváděti čtvrtletně předem mšr-ě.
Kdyby tak učiniti opomenula nebo odepřela poskytnouti mšr-ě obnos, jejž jí dle toho má zapraviti, buďtež nedoplatky vymoženy zv-em způsobem donucovacím a vybrané peníze odvedeny příslušnému ošv-u, aby s nimi dále naložil.
Na čí návrh se tak státi má, není v zákoně určitě vysloveno.
Ale z ustanovení § 42 cit. zák., dle něhož má zv zakročiti způsobem donucovacím, kdyby místní obec opomenula neb odepřela poskytnouti míst. škol. radě potřebnou úhradu schodku rozpočtového, a vybrané peníze odvésti příslušnému okr. úřadu škol., plyne, že — byly-li splněny výše uvedené předpoklady — je zv povinen zakročiti naznačeným způsobem toliko k žádosti jednoho z právě jmenovaných úřadů školních včas podané žádosti skutečně fungujících, že však zakročení jeho nemůže se právem dovolávati někdo, kdo v době té není vůbec po zákonu povolán jménem úřadů oněch vystupovati.
St-l sám doznává, že podle § 2 vl. nař. ze 6. listopadu 1920 č. 605 Sb. obě míst. škol. rady v N. byly ke dni 31. prosince 1920 rozpuštěny, že se nová jediná mšr v N. ustavila již dne 16. června 1921 a že ke sloučení obou škol došlo v květnu 1922, nemůže tedy právem dovozovati, že byl ještě dne 10. července 1923, kdy shora zmíněnou žádost u zv-u podal, oprávněn vystupovati jménem kat. mšr-y v N. a za ni žádati u zv-u, aby zakročil po rozumu § 42 svrchu cit. zák. školského. Poukaz jeho na nález tohoto soudu jest v tomto směru již proto pochybený, že cit. nál. ten mluví výslovně o právu kat. mšr-y k zastupování katolické školy obecné, pokud tato trvá, kteréhož předpokladu tu dne 10. července 1923 stran kat. školy obecné v N. již nebylo.
Právem tedy upřel žal. zv st-li legitimaci k zakročení podle § 42 zák. z 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906.
Potom však je bezdůvodná také námitka kusosti řízení, vytýkající, že se žal. úřad neobíral meritem žádosti z 10. července 1923, neboť k tomu by byl úřad povinen jen tehdy, kdyby byl st-l k podání žádosti té legitimován.
Bylo proto stížnost jako bezdůvodnou zamítnouti.
To ovšem nemůže býti na překážku, aby se Dr. K N. sám jako domnělý věřitel nedomáhal zaplacení své pohledávky na příslušném orgánu, který nastoupil na místo býv. kat. mšr-y v N. ve funkci jako zákonného zástupce školní obce n-ské (§ 41, odst. 1 a 2 cit. zák).
Ad II. Stížnost proti rozhodnutí min. škol. řízená vytýká především kusost řízení, kterou spatřuje v tom, že se žal. úřad nezabýval vývody uvedenými ve stížnosti instanční z 29. listopadu 1922 a v návrhu z 9. října 1923 a že se postavil pouze na právní stanovisko, že jde o pohledávku povahy soukromoprávní, o níž úřadům školským rozhodovati nenáleží. Potom dovozuje st-l souhlasně s obsahem stížnosti ad I., že byl oprávněn zmocniti dne 21. listopadu 1920 Dra N., aby zastupoval kat. mšr-u v N., a domáhati se toho, aby úřady školské, resp. obec převzaly zaplacení palmárního účtu Dru N.
Rozhoduje o této stížnosti, uvážil nss toto:
Žal. úřad zrušil k odvolání st-lovu z rozhodnutí zšr-y rozhodnutí nižších stolic školských a odmítl nárok st-lův pro nepříslušnost úřadů školských, ježto prý jde o uplatnění pohledávky soukromoprávní.
Žal. úřad při tom zřejmě přehlédl, co je předmětem sporu. Nejedná se, jak patrně žal. úřad za to má, o to, jakou povahu má pohledávka Dra N. vzešlá ze zastupování kat. mšr-y v N. vůči tomu, kdo by pohledávku tu měl po názoru st-lovu hraditi — v této relaci má pohledávka ta arciť vysloveně ráz soukromoprávní —, nýbrž o to, zda jest mšr v N. jako zástupce školní obce n-ské povinna postarati se způsobem předepsaným v §§ 41 a 42 mor. zem. zák. ze 24. ledna 1870 č. 17 z. z. ve znění zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 o úhradu zmíněné pohledávky Dra N., a spor o tuto otázku náleží beze vší pochyby podle § 41 cit. zák. do kompetence úřadů školských.
Soukromoprávní povahu mají zpravidla všecky pohledávky dodavatelů věcných potřeb školních, zmíněných v odst. 1 § 41 cit. zák., ale to nemůže míti vliv na způsob, jak si má školní obec, resp. za ni mšr počínati, když jde o opatření úhrady nákladů za dodané potřeby. A to bylo výhradně předmětem sporu, vyřešeného nař. rozhodnutím a nikoliv přímé vymáhám palmární pohledávky Dra Karla N. jako takové.
Ježto žal. úřad jiného důvodu pro své rozhodnutí neuvedl, bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss jako nezákonné.

Citace:

č. 4371. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 314-317.