Právo celní.

I. úvod. II. Platné čs. c. p. správní. III. C. p. trestní. IV. Celní sazebník. — Literatura.
I. Úvod. Ve středoevropských zemích nejstarší formou cla byla cla průvozní, jež byla odstraněna v polovici XIX. stol., poněvadž by za vzmáhající se mezistátní přepravy zboží, usnadněné vznikem železniční dopravy, odvracela přepravu zboží přes území, v němž by byla vybírána. V Rakousku průvozní cla zanikla r. 1862. ČSR. přistoupila k barcelonské úmluvě o svobodě transitu, č. 22/1924 Sb., jež vylučuje vybírání průvozního cla.
Vývoz takových věcí, jež byly buď nezbytnou surovinou pro domácí výrobu nebo předmětem nezbytné potřeby domácího obyvatelstva, byl ve středověkých státech ztěžován vývozními zákazy. Tato omezení vývozu ve spojení se snahou, přesunouti tíhu berní na cizinu, dala vznik vývoznímu clu, jehož zbytky jsou v čs. celním sazebníku ve vývozním cle na hadry a jiné odpadky k výrobě papíru.
S rostoucí industrialisací zanikaly staré formy cla průvozního a vývozního, zato však rozvíjelo se clo dovozní jakožto veřejnoprávní dávka, již stát má právo vybírati ze zboží dováženého z cizího území do jeho území.
Je-li účelem této dávky toliko opatřiti příjmy státní pokladně, mluví se o cle finančním; mezi cla finanční patří zejména cla z věcí, jež se v celním území nevyrábějí (v ČSR. na př. clo na kávu, čaj, kakao, koření). Sleduje-li stanovené clo zájmy národohospodářské, jde o clo ochranné, jež má zvýšiti cenu dováženého zboží tak, aby domácí výrobek byl chráněn před jeho soutěží. Naprosto spolehlivých kriterií není však pro to, aby se mohlo přesně určití, kdy jde o clo finanční a kdy o clo ochranné, a to zejména v době poválečných poměrů ve státních financích, kdy i výnos cel ochranných tvoří vydatný státní příjem.
Dle toho, jakým měřítkem jest vyjádřena celní sazba, dělí se clo na clo hodnotné, jež jest vyjádřeno v procentech ceny (hodnoty) zboží a na clo specifické, stanovené pevnou číselnou sazbou, na př. za jednotku váhy (1 kg nebo 100 kg) nebo za kus. Posléze dělí se cla podle toho, zda jim podléhá zboží nehledíc na svůj původ (cla všeobecná [autonomní]) či zda ze zboží, pocházejícího ze státu, s nímž jest ujednána obchodní smlouva, se vybírá nižší clo (clo smluvní), než ze zboží pocházejícího ze státu nesmluvního.
Výpočet zboží podléhajícího clu a celní sazby na jednotlivé druhy zboží jsou obsaženy v celním sazebníku, jenž jest buď ve formě abecedního seznamu zboží nebo upraven systematicky, na př. dle hmot, z nichž jest zboží vyrobeno ( v tomto případě bývá rozdělen na třídy zahrnující suroviny téhož druhu, polotovary a výrobky z nich). Ostatní právní ustanovení upravující poměry celní bývají shrnuta v celním řádě (v celním zákoně).
Území řídící se týmž c-m p-em sluje celní území a jest jím zpravidla území jednoho státu. Spojí-li se celní území dvou nebo více států v jedno celní území, vzniká celní jednota (celní unie); připojí-li se k celnímu území část území jiného státu, jde o celní přípojku; vyloučí-li se část státního území z celního území a připojí-li se k cizímu území, vzniká celní výluka; není-li však část území, vyloučená z určitého celního území, přičleněna k žádnému jinému celnímu území, tvoří t. zv. svobodné území. Čára, jež tvoří obvod celního území, jehož pravomoc za ní přestává, jest celní hranicí.
Dnem 28. 10. 1918, kdy vznikl samostatný stát Československý, vzniklo též samostatné čs. celní území (Boh. 305/1920 fin.), v němž podle zák. č. 11/1918 Sb. a podle zák. č. 97/1919 Sb. zůstaly nadále v platnosti celní předpisy bývalého Rakousko-Uherska. Z rakouských předpisů byl to zejména celní a monopolní řád z r. 1835 a zákon o celním sazebníku č. 20/1906 ř. z., z uherských předpisů pak třicátkový řád z r. 1788 s úředním naučením pro třicátkové úřady z r. 1842 a zák. čl. LIII/1907 (obsahově shodný se zák. č. 20/1906 ř. z.); pro čs. celní území byl převzat též všeobecný celní sazebník rakouský z r. 1906, což bylo též výslovně stanoveno zák. č. 97/1919 Sb. Podle zmocnění daného tímto zákonem byly v příloze prováděcího nařízení k němu, č. 379/1919 Sb. a vlád. nař. č. 291/1920 Sb. a č. 610/1920 Sb., zvýšeny celní sazby stanovením valutních přirážek k nim ve výši 200—900% základní sazby. Tyto valutní přirážky byly vlád. nař. č. 193/1921 Sb. nově upraveny a nahrazeny součiniteli k základním celním sazbám. Čl. II. zák. č. 349/1921 Sb. byla vláda zmocněna, aby až do uzákonění nového všeobecného celního sazebníku upravovala celní sazby pomocí součinitelů k základním celním sazbám tak, aby ochrana daná základními celními sazbami zůstala přiměřeně zachována i za přesunů cenových a měnových. Podle tohoto zmocnění došlo k všeobecné úpravě cel vlád. nař. č. 460/1921 Sb. Nehledíc na další ojedinělé úpravy některých celních součinitelů byly před účinností nového c-ho p-a provedeny význačnější změny v celních sazbách — zejména na předměty výroby zemědělské — zák. č. 109/1926 Sb.
II. Platné čs. c. p. správní. Celně-právní poměry v ČSR. doznaly nové úpravy celním zák. ze dne 14. 7. 1927, č. 114 Sb. (v další citaci c. z.) s prov. nař. k němu ze dne 13. 12. 1927, č. 168 Sb. (v další citaci p. n.), a to 8 účinností dnem 1. I. 1928. Těmito právními normami byl odstraněn dosavadní právní dualismus (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platil též třicátkový řád z r. 1788. kdežto v ostatních, zemích ČSR. nikoliv) a byla provedena nová kodifikace c-ho p-a; jediné čl. II. zák. č. 349/1921 Sb. o úpravě celních sazeb pomocí součinitelů, zák. č. 109/1926 Sb. a celní sazebník podle nich upravený zůstaly nadále v účinnosti (§ 140, odst. 3., c. z.). Ustanovením § 7, odst. 1., p. n. pak byly ponechány v účinnosti též vysvětlivky k celnímu sazebníku, jež v podstatě jsou toliko prováděcím nařízením k celnímu sazebníku. Úřadům celní správy dostalo se kromě toho podrobnějších pokynů ku provádění nového c-ho p-a „Návodem“ vydaným výnosem ministerstva financí ze dne 24. 1. 1928, č. j. 8212/28 (č. 1/1928 Věstníku min. fin.), jehož přílohy obsahují též vzorce tiskopisů vyskytujících se v celní službě.
C. z. upravuje c. p. v prvých pěti hlavách, z nichž hlava I. (§§ 1—8) definuje základní pojmy c-ho p-a, hlava II. (§§ 9—20) stanoví orgány celní správy a zařízení celního dozoru, hlava III. (§§ 21—83) obsahuje ustanovení o celním řízení a jeho druzích, hlava IV. (§§ 84—109) podává ustanovení o platební povinnosti a hlava V. (§§ 110 až 112) upravuje stížnostní řízení; hlava VI. (§§ 113—138) obsahuje trestní právo celní a v hlavě VII. (§§ 139—141) jsou závěrečná a prováděcí ustanovení.
Čs. celní důchodek jest příjem plynoucí státu z výkonu jeho práva vybírati clo ze zboží dováženého z ciziny do čs. celního území a ze zboží vyváženého z čs. celního území do celní ciziny. Čs. celním územím jest čs. státní území a státní hranice zpravidla jest zároveň celní hranicí (měří 4104 km); tvoří-li státní hranici mezinárodní tok (Dunaj, Morava s Dyjí, Labe, Odra, Tisa), jde celní hranice po okraji čs. břehu; jinde může celní správa stanovití úchylku celní hranice od státní hranice.
Územní pruh podél celní hranice, jehož šířka zpravidla nepřesahuje 10 km (§ 3 p. n.) a jejž od celního vnitrozemí odděluje t. zv. vnitřní celní hranice (tvoří ji zpravidla obecní hranice obcí jsoucích v pohraničním pásmu), jest t. zv. celní pohraniční pásmo; na místních tabulích obcí ležících v pohraničním pásmu jest vyznačeno, že obec je v pohraničním pásmu. Účelem pohraničního pásma jest úprava místních osobních i hospodářských styků jeho obyvatelstva se sousedním cizím celním územím, pokud toho vyžaduje uspokojení denní potřeby, t. j. t. zv. pohraniční styk (§ 3 c. z., § 4 p. n.). Zvláštní úlevy jsou stanoveny pro pohraniční hospodářství, za něž se považují jednak polní, lesní a rybniční hospodářství, přeťatá celní hranicí, jednak hospodářství ležící v pohraničním pásmu sousedního státu, avšak hospodářsky spravovaná a obstarávaná z čs. celního území nebo naopak hospodářství jsoucí v čs. pohraničním pásmu, ale spravovaná a obstarávaná z místa ležícího v celní cizině (§ 3 c. z., § 4 p. n.). Podrobnější ustanovení o úpravě pohraničního styku jsou ujednávána se sousedními státy v obchodních smlouvách. Pro oběh zboží a pro podomní i kočovný obchod v pohraničním pásmu mohou býti stanovena určitá omezení, zejména může býti zaveden zostřený dozor na oběh zboží (§ 25 c. z., §§ 36—40 p. n.) a vzmáhá-li se podloudnictví, může býti zaveden též zostřený dozor na oběh zboží, s nímž se rozsáhlé podloudnictví provádí, i v celním vnitrozemí (§ 26 c. z., § 38 p. n.).
Do celního území smí býti dováženo, jím prováženo nebo z něho vyváženo všechno zboží (všechny hmotné věci movité nehledíc na to, zda jsou předmětem právního obchodu či nikoli a zda podléhají clu nebo jsou beze cla nebo jsou osvobozeny od cla), pokud nejde o věci, jichž dovoz, vývoz nebo průvoz jest zakázán nebo omezen (seznam takového zboží obsahuje příloha A р. n.) nařízením vydaným na ochranu státního monopolu (na př. tabák, sůl, umělá sladidla, výbušiny), z důvodů vojenských (na př. náboje a zbraně) nebo policejních (na př. jedy, věci škodlivé zdraví, věci podrobené veterinárním opatřením nebo ohrožující výrobu rostlinnou) nebo ke splnění mezinárodního závazku (na př. opium) (§ 4 c. z., § 5 p. n.).
Zboží smí býti dováženo nebo vyváženo přes celní hranici jen po celních cestách, jimiž jsou: a) v dopravě železniční železnice sloužící veřejné dopravě, b) mezinárodní vodní cesty, c) přístavy na hraničních vodách a vjezdy do nich, jsou-li otevřeny pro všeobecnou dopravu zboží, d) pozemní a vodní cesty veřejně za celní cesty vyhlášené a jako takové označené (§ 21 c. z., § 29 p. n.). Ve vzdušné dopravě smějí letadla plouti přes celní hranici jen mezi body stanovenými nařízením (§ 80 с. z., § 145 p. n.). Všechny ostatní přechody celní hranice (cesty, mosty, tunely, štoly a pod.) jsou cestami vedlejšími, po nichž — kromě úlev povolených v pohraničním styku — smějí býti převáženy jen úlovek čs. rybářů z hraničních vod na čs. plavidle a věci zachráněné při živelních pohromách nebo nehodách (§ 21 c. z., §§ 30 a 35 p. n.).
Dopravovatel (pošta, železnice, plavební nebo letecký podnik, povozník nebo jiná osoba) musí dodati zboží přestupující celní hranici pohraničnímu celnímu úřadu, aby provedl celní řízení (§ 24 c. z., § 34 p. n.). Tento nárok státu na celní řízení nazývá se celní závaznost a dává celní správě právo zadržovati celní zboží nehledíc na práva třetích osob, dokud celní závaznost nezanikne provedením příslušného celního řízení, t. j. projednáním zboží do volného oběhu nebo do dovozního styku s celní výhodou nebo jeho zaznamenáním nebo výstupem do celní ciziny (§ 23 c. z., § 32 p. n.).
Dozor na přechod osob a na přestup zboží vykonává na celní hranici finanční stráž (§§ 12 a 13 c. z., §§ 20 a 21 p. n.). Bližší údaje jsou v hesle: „Finanční stráž“. Právní poměry fin. stráže byly nově upraveny vlád. nař. č. 202/1930 Sb.
Celní řízení vykonávají celní úřady, jež, jsou-li u celní hranice (v dohodě se sousedním státem jsou některé celní úřady též v jeho území), nazývají se potom pohraničními celními úřady; součástí celního úřadu jest celní hlídka, jež se zřizuje u celní hranice tam, kde pohraniční celní úřad není přímo u celní hranice. Ostatní celní úřady jsou vnitrozemské. Dle místa, na němž jsou celní úřady u celní cesty zřízeny, rozlišují se na nádražní, přístavní a silniční (§ 11 c. z., §§ 14—19 p. n.). Podrobnosti jsou udány v hesle: „Finanční úřady“.
Seznam celních úřadů a jejich oprávnění byl vydán vyhláškou ministra financí ze dne 27. 1. 1928, č. 8524/1928, uveřejněnou dne 3. 2. 1928 v č. 28 Úř. l. V Úř. l. jsou též vyhlašovány změny tohoto seznamu (zrušení zbytečných celních úřadů, zřizování nových celních úřadů a pod.).
Místo, na němž se u celních úřadů vykonává celní řízení, nazývá se celniště; na jiném místě může býti na žádost strany výkon celního řízení proveden domácí celní prohlídkou (§ 11, odst. 5., c. z., § 62 p. n.).
Celní úřady jakožto I. stolice úřadů celní správy a finanční stráž jsou podřízeny okrskové celní správě, v jejímž obvodě jsou. Čs. celní území jest rozděleno na čtyři celní okrsky a okrskovými celními správami jsou zemské finanční správy v Praze (pro Čechy), v Brně (pro zemi Moravskoslezskou), v Bratislavě (pro Slovensko) a v Užhorodě (pro Podkarpatskou Rus). Nejvyšším úřadem celní správy jest ministerstvo financí (§§ 9 a 10 c. z., §§ 9—13 р. n.). Viz též heslo: „Finanční úřady“.
Zboží dopravované přes celní hranici musí býti doprovázeno prvotní prohláškou, tvořící přílohu dopravní listiny a udávající odesilatele i příjemce zásilky, zemi původu, počet, značky a čísla nákladových kusů, druh obalu, množství i obchodní druh zboží a jeho cenu. Této prohlášky není potřebí v cestovním nebo v pohraničním styku a u zboží dopravovaného jinak, než nákladním vozidlem taženým dobytkem nebo mechanickou silou (§ 27 с. z., § 41 p. n.).
Strana, t. j. osoba, jež má zboží v moci nebo jež prokáže, že jest oprávněna navrhovati celní správě, jakému celnímu řízení má býti zboží podrobeno (§ 8 c. z., § 54 p. n.), jest povinna učiniti celnímu úřadu návrh celního řízení (§ 33 c. z., § 54 p. n.) buď sama nebo svým zmocněncem nebo celním jednatelem (§ 55 p. n.), a to t. zv. prohláškou (§§ 28—30 c. z., §§ 42—51 p. n.), kterou musí podati silničnímu celnímu úřadu do 24 hodin, jinému celnímu úřadu nejdéle do týdne po dodání zboží k celnímu úřadu.
Celní prohláška má býti zpravidla podána písemně; při dovozu zboží, jehož druh, povaha a sazební příslušnost jsou zcela zřejmé a v případech jmenovaných v § 43 р. n. může zboží býti prohlášeno ústně (§ 28 с. z.). Údaje, jež má obsahovati celní prohláška, jsou stanoveny v § 29 c. z. pro prohlášku písemnou a v § 30 c. z. pro prohlášku ústní. Před podáním prohlášky může strana za úředního dohledu zjistiti si váhu, míru, počet kusů, druh a povahu prohlašovaného zboží ( § 31 c. z.) i nahlédnouti u celního úřadu do výtisku celního sazebníku s vysvětlivkami a celního zákona s prováděcím nařízením k němu (§ 52 p. n.) a dokud celní orgán nezačne konati celní prohlídku, strana může též prohlášku opraviti nebo doplniti (§ 32 c. z., § 53 p. n.). Zjistí-li celní orgán, že prohláška nemá závad (neúplnou prohlášku vrátí straně k odstranění vady), vykoná na jejím základě celní prohlídku, jež jest vnější a vnitřní. Vnější prohlídkou se zjišťuje hrubá váha (počet kusů u zboží podléhajícího clu dle kusu), počet nákladových kusů, jejich značky a čísla, druh obalu a je-li zboží opatřeno úřední závěrkou, též okolnost, zda závěrka není porušena. Vnitřní prohlídkou se zjišťuje množství, druh a povaha zboží podle pojmenování a měřítek celního sazebníku. Zjistí-li se, že rozdíl mezi množstvím zboží podle výsledku prohlídky oproti údajům prohlášky činí více než 10% nebo u zboží podléhajícího hodnotnému clu, že rozdíl mezi cenou prohlášenou a cenou úředně zjištěnou činí více než 25%, zavede se vždy trestní řízení, při menších rozdílech jen tehdy, je-li podezření celního trestného činu. Podléhá-li však zboží clu z kusu, každý rozdíl mezi prohlášeným a prohlídkou zjištěným počtem kusů má v zápětí trestní řízení (§ 34 c. z., §§ 56—63 p. n.). Rovněž se zavede důchodkové trestní řízení, zjistí-li se prohlídkou, že celní prohláška obsahuje nesprávnosti trestné podle ustanovení celního zákona (§ 61 p. n., § 136 c. z.).
Vnitřní celní prohlídka smí býti konána jen v přítomnosti strany, jež však se může vzdáti účasti při výkonu celní prohlídky. Vždy však strana jest povinna obstarati hmotnou práci, jíž jest třeba, aby zboží bylo vyloženo tak, aby mohlo býti snadno prohlédnuto (§ 35 c. z., § 63 p. n.).
C. z. rozvrhuje celní řízení na pět skupin dle toho, zda strana navrhuje projednání zboží ve volný oběh, vázaný oběh, záznamní styk, přepravní styk, dovozní styk s celní výhodou (§§ 38—69 c. z., §§ 64—143 p. n.).
A. Zboží ve volném oběhu v celním území jest zboží vyrobené v tuzemsku a zboží zdomácněné, t. j. zboží z ciziny dovezené, jež přišlo do oběhu v celním území tím, že bylo řádně vycleno nebo tím, že bylo podle ustanovení celního sazebníku nebo celního zákona propuštěno beze cla. Navrhne-li strana, aby dovezené zboží bylo projednáno do volného oběhu, celní úřad podle výsledku celní prohlídky zjistí, zda a jakému clu podléhá zboží podle ustanovení celního sazebníku, vyhotoví celní nález, vyměří clo, a stanoví-li jiné zákony na dovážená zboží daň nebo jinou dávku, vyměří podle nich i daň nebo dávku; souhrn cla, daní a dávek tvoří celní pohledávku (§ 8 c. z.), kterou celní úřad oznámí straně. Tímto okamžikem vzniká straně platební povinnost (§ 85 c. z.) a nastává též splatnost celní pohledávky (§ 96, odst. 1., c. z.), kterou strana jest povinna zaplatiti u pokladny celního úřadu, jenž jí potom vydá jako stvrzenku o vykonaném celním řízení a zaplacení celní pohledávky buď druhopis písemné prohlášky (bylo-li zboží prohlášeno písemně), opatřený celním nálezem a potvrzením o zaplacené částce nebo celní kvitanci (bylo-li zboží prohlášeno ústně) (§ 36 c. z., § 71 p. n.). Vedle celní pohledávky se vyměřují a zároveň vybírají poplatky k úhradě výloh vzniklých v celním řízení, na př. vážné, skladné, náhrada výloh řízení (§§ 64 a 66 p. n.). Zjistí-li celní úřad, že není zákonitého podkladu pro vyměření cla, daní nebo dávek, vyhotoví celní nález a propustí zboží do volného oběhu. Při vývozu zboží podrobeného vývoznímu clu vydává celní úřad jako průkaz o jeho vyčlení straně celní kvitanci, kdežto při vývozu jiného zboží potvrdí výstup zboží do celní ciziny otiskem místního a denního razítka na vývozní prohlášce nebo na dopravní listině.
B. Zboží jest ve vázaném oběhu, v němž tkví na něm celní závaznost:
a) bylo-li poukázáno celním úřadem pod celním dozorem (zpravidla pod celní závěrkou) k dalšímu celnímu řízení u jiného celního úřadu. Toto poukazování děje se opovědkou, dopravuje-li zboží železnice nebo jiný privilegovaný dopravní podnik, mající k tomu povolení celní správy; dopravní podnik ručí však za náhradu ušlých dávek, nedodal-li by zboží v nezměněném stavu a ve stanovené lhůtě celnímu úřadu oprávněnému vykonati další celní řízení. Nenavrhne-li privilegovaný dopravní podnik poukázání zboží opovědkou nebo navrhne-li poukázání zboží jiná osoba, poukazuje se zboží po předchozí celní prohlídce a po zajištění cla průvodkou (§§ 42—50 c. z., §§ 72—84 p. n.);
b) bylo-li uskladněno v celním skladišti.
Celní skladiště jsou buď veřejná, v nichž může ukládati zboží kdokoliv, nebo soukromá, v nichž může ukládati zboží jen ten, komu bylo skladiště povoleno nebo osoby, jimž to podnikatel skladiště dovolí se souhlasem celní správy. V celním skladišti smí býti zboží uloženo zpravidla nejdéle dva roky. (§§ 51—61 c. z., §§ 85—107 p. n.). Podrobnější pojednání viz v příslušném hesle.
C. Záznamní styk jest a) dovozní, t. j. dovoz cizozemského zboží do celního území na určitou dobu, po níž se buď beze změny nebo po provedení dovolené úpravy vrací zpět do celní ciziny, nebo b) vývozní, t. j. vývoz domácího zboží z celního území do celní ciziny na určitou dobu, po níž se buď beze změny nebo po provedení dovolené úpravy dováží zpět do celního území. Doba, v níž se má uskutečniti zpětný vývoz zboží při dovozu zaznamenaného nebo zpětný dovoz zboží zaznamenaného při vývozu, jest záznamní lhůtou. Totožnost zboží projednaného v záznamním styku se zajišťuje tak, aby mohlo býti poznáno při zpětném vývozu nebo dovozu (na př. otiskem úředního razítka na zboží nebo připojením úřední značky [olůvka, pečeti a pod.] k němu, vyražením úřední značky na zboží, vzetím vzorku ze zboží, popisem zboží nebo zápisem jeho tovární značky nebo jiným vhodným způsobem). Celní pohledávka vyměřená ze zaznamenaného zboží má býti zajištěna buď hotově nebo zástavou státních dlužních úpisů nebo vkladních spořitelních knížek nebo ručením úvěrních ústavů. Zaznamenané zboží má býti při dovozu a vývozu projednáno zpravidla týmž celním úřadem na písemnou prohlášku (ústní prohláška jest dovolena u věcí, jež lze vyclívati na ústní prohlášku nebo jde-li o záznamní styk menšího rozsahu a významu).
V dovozu i ve vývozu mohou býti zaznamenávány: a) zboží na nejistý prodej, b) vzorky obchodních cestujících, c) zboží na ukázku, k dočasnému používání, k vyzkoušení, k pokusům a napodobení, na výstavy, k soutěžím a závodům, d) dobytek na pastvu nebo k vykonávání polních a jiných prací. Dovolen jest též záznam zboží dováženého ke správce v celním území, kdežto vývozní záznam zboží ke správce jest dovolen toliko v případech ujednaných ve smlouvě se státem, v němž má býti správka provedena, jinak však se povoluje výjimečně jen tehdy, nelze-li správku vykonati v celním území vůbec nebo v žádoucí jakosti a přesnosti nebo dá-li se správka provésti v celním území jen s nepoměrným nákladem. Vnější obaly mohou býti zaznamenány při vývozu, při dovozu jest dovolen záznam upotřebených známkovaných pytlů, záznam sudů a záznam košů k plnění ovocem nebo zeleninou. Jiné druhy záznamního styku (mimo některé dovolené úlevy v pohraničním styku) může povoliti ministerstvo financí. Jednotlivé druhy záznamního styku mohou býti odepřeny ve styku se státy, které je navzájem nepovolují.
Pro svůj značný hospodářský význam jest zvláštním druhem záznamního styku t. zv. zušlechťovací styk, jenž se dělí na aktivní a pasivní. Aktivní zušlechťovací styk jest dovoz zboží z ciziny ku zpracování v celním území, načež upravený výrobek se vyváží zpět do ciziny; povoluje se, dá-li se s určitostí očekávati, že ze zušlechťování vzejde průmyslovému nebo živnostenskému odvětví, které koná příslušnou práci, prospěch a že očekávané výhody převýší případné újmy. Pasivní zušlechťovací styk, t. j. záznam zboží vyváženého k dalšímu zpracování v cizině, odkud se upravené zboží dováží zpět do celního území, povoluje se výjimečně, je-li to ujednáno ve smlouvě se státem, v němž práce má býti provedena, nebo nelze-li práci vykonati v celním území buď vůbec nebo nikoli v žádoucí jakosti nebo byl-li by výkon zušlechtění v celním území spojen s nepoměrným nákladem. Jediný případ pasivního zušlechťovacího styku — byť i ve formě dovolovacího listu — jest stanoven v celním sazebníku, a to v poznámce k saz. č. 335 o vývozu rukavičkářských koží k barvení v cizině a zpětném dovozu těchto obarvených koží za snížené clo stanovené v této poznámce (§§ 62—65 c. z., §§ 108—138 p. n.).
D. Přepravní styk jest doprava zboží z jedné části celního území přes celní cizinu do jiné části celního území s nárokem, aby nevznikla povinnost platiti celní pohledávku při vývozu (přepravuje-li se zboží podléhající vývoznímu clu) nebo při zpětném dovozu (přepravuje-li se zboží podléhající dovoznímu clu, dani nebo jiné dávce). Přeprava se provádí na písemnou přepravní prohlášku (jen v cestovním styku stačí ústní prohláška, dle níž celní úřad vydá straně přepravní průkazku) a přepravované zboží se dává buď pod úřední závěrku nebo na kratších přepravních tratích jest od výstupního celního úřadu doprovázeno celním orgánem ke vstupnímu celnímu úřadu (§§ 66—68 c. z., §§ 139—141 p. n.).
E. Dovozní styk s celní výhodou. Domácí výroba potřebuje mnohdy surovin nebo polotovarů, jež se sice v celním území vyrábějí a požívají proto celní ochrany, nevyrábějí se však v dostatečném množství nebo ve všech jakostech potřebných k výrobě určitých druhů zboží. V takovýchto případech, kdy výrobek ze surovin nebo polotovarů vyclených sazbami obecně platnými by neobstál v konkurenci s cizím zbožím vyrobeným za výhodnějších výrobních podmínek, celní sazebník dovoluje výjimky ze všeobecné celní ochrany a obsahuje ustanovení (zpravidla ve formě poznámek k příslušným sazebním položkám), podle nichž může býti povolen dovoz potřebných surovin a polotovarů na t. zv. dovolovací list vydávaný okrskovou celní správou nebo na zvláštní povolení ministerstva financí, opravňující podnik, jemuž povolení bylo vydáno, dovézti beze cla nebo za snížené clo onen druh zboží s podmínkou, že bude zpracováno způsobem stanoveným v povolení. Toto zařízení celní jmenuje se dovozní styk s celní výhodou (na př. koření a semena beze cla k výrobě éterických olejů; fíky za snížené clo k výrobě kávových náhražek; bavlněná příze za snížené clo nebo beze cla k výrobě tylu, výšivek atd.; bavlněné tkaniny za snížené clo k vyšívání; železný drát za snížené clo k výrobě lan atd.). Podnik, kterému byl dovozní styk s celní výhodou povolen, podléhá celnímu dozoru, aby bylo zajištěno, že zboží dovezeného s celní výhodou nebude použito k jinému účelu, než stanovenému v povolení. Náklady celního dozoru hradí podnik. K jinému účelu může býti použito zboží dovezeného s celní výhodou jen tehdy, oznámí-li to strana předem celnímu úřadu a dozorčímu orgánu a zapraví-li clo nebo doplatek cla podle plné celní sazby.
§ 69, odst. 5., c. z. má též ustanovení, podle něhož vládním nařízením může býti stanoveno, které suroviny nebo polotovary lze dovážeti beze cla nebo za snížené clo k výrobě zboží, jež bylo vyvezeno do celní ciziny. Jde tu zřejmě o úpravu dovozních listů, k níž však podle tohoto zmocnění dosud nedošlo. Jinak viz heslo: „Dovozní listy“ s tím, že úprava dovozních listů podle čl. VI. zák. č. 109/1926 Sb. a vlád. nař. č. 138/1926 Sb. byla nahrazena zák. č. 73/1930 Sb. a prov. nař. k němu č. 100/1930 Sb., podle nichž se vydávají dovozní listy při vývozu:
TABULKA
a) žita s. č. 24 v hodnotě .. 38 Kč/l q,
b) ječmene s. č. 25 v hodnotě.. 30 Kč/l q,
c) ovsa s. č. 26 v hodnotě .. 36 Kč/l q,
d) sladu s. č. 30, do ročního množství 1,000.000 q, v hodnotě 40 Kč/l q,
e) okurek s. č. 43a), 44b), 129, 131 v hodnotě 30 Kč/l q,
í) semene červeného jetele s. č. 49 b) v hodnotě 130 Kč/l q,
g) semene švédského a bílého jetele s. č. 49b) v hodnotě. 170 Kč/l q,
h) másla s. č. 88 v hodnotě 210 Kč/l q,
i) sýrů s. č. 119 v hodnotě. 100 Kč/l q,
k) u mouky a mlýnských výrobků z obilí s. č. 33 jest hodnota dovozních listů rovna součinu vyvezeného množství, nejnižší celní sazby (bez přirážky) platné na příslušný druh obilí a surovinné hodnoty, jež jest stanovena takto:
100 kg mouky nebo mlýnských výrobků (mimo šrot) ze pšenice nebo žita rovná se 133 kg příslušného obilí;
100 kg mouky nebo mlýnských výrobků (mimo šrot) z ječmene rovná se 166 kg ječmene;
100 kg mouky nebo mlýnských výrobků (mimo šrot) z ovsa rovná se 200 kg ovsa;
100 kg obilného šrotu rovná se 104 kg příslušného obilí. (§ 69 c. z., §§ 142 a 143 p. n., zák. č. 73/1930 Sb., vlád. nař. č. 100/1930 Sb.)
Celní poměry dle jednotlivých druhů dopravního styku jsou upraveny, zejména pokud jde o celní řízení ve styku poštovním, železničním, po vodě, cestovním a leteckém, v §§ 70—83 c. z., §§ 144—148 p. n. a v celních řádech poštovním (příl. F p. n.), železničním (příl. G p. n.) a plavebním (příl. H p. n.).
Kdežto při vyclívání do volného oběhu vzniká nepodmíněná platební povinnost, v záznamním styku a v dovozním styku s celní výhodou vzniká toliko podmíněná platební povinnost, a to vždy, v přepravním styku jen tehdy, jde-li o přepravu zboží podléhajícího vývoznímu clu. Splněním rozvazovací podmínky, t. j. vývozem zboží zaznamenaného při dovozu, zpětným dovozem zboží zaznamenaného při vývozu, použitím zboží, dovezeného s celní výhodou, k účelu stanovenému v povolení a dovozem přepravovaného zboží do celního území, zaniká podmíněná platební povinnost. Nesplní-li se daná podmínka v určené lhůtě, podmíněná platební povinnost se mění v bezpodmínečnou, jejíž rozsah v dovozním záznamu se rovná úplnému clu dovoznímu, ve vývozním záznamu a v přepravním styku úplnému vývoznímu clu, v dovozním styku s celní výhodou buď úplnému clu (bylo-li zboží dovážené s celní výhodou projednáno beze cla) nebo doplatku cla na výši jinak obecně platného cla (bylo-li zboží dovážené s celní výhodou vycleno sníženým clem). V těchto případech jest celní pohledávka splatna v okamžiku, kdy uplynula lhůta stanovená ke splnění rozvazovací podmínky (§ 84, odst. 2., a § 96, odst. 2., c. z.).
Zničí-li se zboží pod celním dozorem nebo zanikne-li v oběhu vázaném, nevzniká platební povinnost. Jinak však staré, opotřebené nebo poškozené zboží podléhá témuž clu jako nové, pokud není jiného ustanovení v celním sazebníku nebo v obchodní smlouvě (§ 86 c. z.).
Celní pohledávka se vyměřuje podle ustanovení platných v okamžiku vzniku platební povinnosti, a to podle množství, druhu a povahy zboží v téže době (§ 88, odst. 1., a § 89, odst. 1., c, z., § 7, odst. 2., р. n.). Toliko příměsky (nečistoty) a zkažené části, vyloučené ze zboží pod celním dozorem, se projednávají podle jejich sazební povahy.
Bezpodmínečná platební povinnost vzniká též tehdy, bylo-li zboží podléhající dovoznímu clu uvedeno do volného oběhu v celním území anebo zboží podléhající vývoznímu clu vyvezeno do celní ciziny, aniž bylo dodáno celnímu úřadu nebo podvedením celního úřadu. Platební povinnost v takovýchto případech vzniká v okamžiku, ve kterém zboží přišlo do oběhu; nelze-li tento okamžik zjistiti, řídí se výměra celní pohledávky ustanoveními platnými v době, kdy únik byl objeven; nedá-li se zjistiti, jakou povahu v době vzniku platební povinnosti mělo zboží, jež uniklo celnímu projednání, celní pohledávka se vyměří podle nejvyšší sazby stanovené na příslušný druh zboží a nelze-li ani druh zboží zjistiti, podle nejvyšší sazby celního sazebníku (§ 84, odst. 1., § 85, § 88, odst. 2., a § 89, odst, 2., с. z.).
Celní pohledávka se vyměřuje podle měřítek stanovených celním sazebníkem, jimiž jsou: váha (100 kg nebo 1 kg, u lodí s. č. 558 tuna nosnosti), počet kusů a cena (§ 91 c. z., § 175 p. n.).
Pro vyměřování celní pohledávky podle váhy zboží přichází v úvahu váha hrubá, čistá nebo vlastní. Hrubá váha jest váha zboží se všemi obaly a vložkami a clo se podle ní vyměřuje ze zboží, na něž v celním sazebníku jest stanovena celní sazba z hrubé váhy a ze zboží, na něž není stanovena základní celní sazba (všeobecná nebo smluvní) vyšší než 7,50 za 100 kg (pokud ovšem i v takovémto případě celní sazebník nestanoví, že zboží podléhá clu z čisté nebo z vlastní váhy). Čistá váha jest váha zboží po srážce váhy vnějšího obalu (t. zv. táry), k němuž patří též balivo určené k ochraně zboží ve vnějším obale nebo ve vozidle a vložky, jichž bylo použito k urovnání a upevnění zboží v obalech. Vlastní váhou rozumí se váha zboží bez jakéhokoliv obalu a bez vložek. Nestánoví-li celní sazebník výjimku, váha bezprostředního obalu kapalin nebo plynů patří k čisté váze zboží. Vnější obaly v obchodě obvyklé jsou beze cla, vnější obaly v obchodě neobvyklé se zpravidla vyclívají podle své sazební příslušnosti. Čistá váha se zjišťuje buď vážením nebo odpočtem táry stanovené tárovým sazebníkem v příloze B k p. n. a v § 185 p. n. Podrobnosti a různé výjimky z těchto zásad jsou obsaženy v § 93 c. z. a v §§ 177—195 p. n.
Cenou, z níž se vyměřuje celní pohledávka ze zboží podléhajícího hodnotnému clu, jest podle ustanovení § 92 c. z. částka rovnající se součtu obecné nabývací hodnoty zboží v místě výroby a všech výloh (za obal, dopravu, pojistné, obstarávání atd.) vzniklých do okamžiku, kdy zboží přestoupilo celní hranici. Podle § 176 p. n. jest u motorových vozidel s. č. 553 obecnou nabývací hodnotou detailní cena nového vozidla při koupi jednoho kusu, kdežto u chemických látek a pomocných výrobků s. č. 622 a u dehtových barviv s. č. 625 jest obecnou nabývací hodnotou cena velkoobchodní. U zboží s. č. 622 jsou kromě toho stanoveny průměrné ceny, jež posledně byly vyhlášeny vlád. nař. č. 16/1931 Sb. a podle nichž se vyměřuje celní pohledávka, nenavrhne-li strana vyčlení podle skutečné ceny nebo podle cla specifického stanoveného v celním sazebníku vedle hodnotného cla. Neuzná-li celní úřad cenu, kterou strana prohlásila, za správnou, jest oprávněn vyměřiti clo z částky, kterou podle svých znalostí uzná za přiměřenou obecné nabývací hodnotě zboží, zvýšené o příslušné vedlejší výlohy.
Změní-li se celní sazebník nebo jiné ustanovení (na př. vysvětlivky k celnímu sazebníku nebo ustanovení o táře nebo obchodní smlouva) mající vliv na výši celní pohledávky, řídí se její výměra ustanoveními platnými v okamžiku vzniku platební povinnosti (§ 88 c. z.).
Právně závazné výklady o sazební příslušnosti zboží a o výši táry vydává ministerstvo financí na žádost stran podle ustanovení § 90 c. z. a § 174 p. n. Výklady zásadní povahy jsou vyhlašovány ve Věstníku min. financí.
Z důvodů veřejnoprávních nebo soukromoprávních nebo vzhledem k hospodářskému určení zboží jsou věci, jež by jinak podle ustanovení celního sazebníku podléhaly clu, osvobozeny od cla v těchto případech: 1. věci dovážené pro hlavy cizích států po dobu, po kterou se zdržují dočasně v tuzemsku, a pro jejich družinu; 2, věci, jež se dovážejí pro vlastní potřebu přednostů diplomatických zastupitelstev cizích států pověřených pro ČSR. a jiných exteritoriálních osob úřadujících v celním území, pokud zůstanou v jejich užívání; 3. věci k úřední potřebě (úřední štíty, vlajky, znaky, razítka, tiskopisy a kancelářské zařízení) diplomatických zastupitelstev a konsulárních úřadů cizích států úřadujících v celním území; 4. bohoslužebné věci pro chudé kostely a modlitebny, nevyrábějí-li se v celním území, a hmoty ke zbudování nebo k opravě takových kostelů a modliteben, pokud bylo by možno opatřiti je v celním území jen s neúměrnými obtížemi a nákladem; 5. věci, jež jsou předmětem řízení veřejných úřadů; 6. dary hlav cizích států, udělené řády, čestné ceny, pamětní mince, výstavní medaile a pod.; 7. spisy, listiny a dopisy; 8. platidla; 9. věci, jež s sebou vezou cestující osoby, zřízenci veřejných podniků dopravních, vozkové, lodníci a letci ke svému vlastnímu užívání nebo k výkonu svého povolání nebo jež si k témuž účelu napřed posílají nebo dávají za sebou posílati, pokud jsou přiměřeny poměrům jmenovaných osob; dále potraviny, poživatiny a léky, jež s sebou vezou jmenované osoby v množství přiměřeném spotřebě za cesty, konečně předměty státního monopolu ve množství přípustném podle nařízení; 10. upotřebené svršky (též výrobní zařízení) přistěhovalců a vystěhovalců dovážené nebo vyvážené k vlastnímu užívání osobami stěhujícími se, pokud jsou přiměřeny jejich poměrům; 11. výbava příslušnic cizích států nebo čs. příslušnic, které bydlely před sňatkem nepřetržitě aspoň dva roky v cizině, když se stěhují do celního území vdávajíce se za muže tu bydlícího, pokud předměty výbavy jsou přiměřeny poměrům manželů; 12. potraviny, šatstvo, prádlo, domácí zařízení, nářadí a jiné věci, jež byly darovány osobám pohořelým, povodní nebo jinou živelní pohromou postiženým k vlastnímu užívání, ke stavbě a zařízení budov nebo k vedení hospodářství; 13. upotřebené věci darované z ciziny nemajetným osobám k vlastnímu užívání nebo dobročinným ústavům pro jejich účely stanovami vytčené; 14. upotřebené zděděné věci; 15. úlovek čs. rybářů v hraničních vodách; 16. sklizeň z pohraničních hospodářství a užitek dobytka pěstovaného na těchto hospodářstvích; 17. umělecká díla čs. umělců dlejících v cizině; 18. věci umělecké, vědecké, průmyslové a řemeslné, jež jsou určeny do veřejných sbírek nebo k vědeckým pracím ústavů vědeckých a všeobecně prospěšných; věci spotřebitelné a věci, jež se v tuzemsku vyrábějí, nejsou osvobozeny; 19. přístroje a nástroje, jež slouží přímo k léčení nemocných, jsou-li určeny pro veřejné nemocnice nebo nemocnice a léčebné ústavy, zřízené ústavy sociálně pojišťovacími, a nevyrábějí-li se v tuzemsku; 20. učebné pomůcky pro veřejné školy, jestliže se nevyrábějí v tuzemsku; 21. rakve s lidskými mrtvolami, popelnice s popelem z lidských mrtvol a květinové ozdoby s nimi zároveň dovážené; květinové dary věnované při pohřbech nebo na hroby osobami v cizině bydlícími; 22. železniční a silniční vozidla, vodní plavidla i letadla, jež přestupují celní hranici jako dopravovadla, jejich zařízení, náhradní součástky a provozní prostředky, dále jízdecká a tažná zvířata, i soumaři s postrojem, přikrývkami a krmivém, též káry, vozíky, putny, nůše a podobné náčiní potřebné k tažení nebo nošení břemen, je-li zřejmo, že nejde o trvalý dovoz nebo vývoz a není-li podezření zamýšleného zkrácení cla; 23. stavivo, provozní prostředky a služební potřeby pro přípojové a krátké průběžné trati a přípojové stanice cizozemských železnic, stavivo pro úpravu hraničních řek, prováděnou sousedním státem, služební potřeby a zařízení cizozemských celních a pasových úřadů podle zvláštních smluv a dohod; 24. předměty státního monopolu, odebírá-li je monopolní správa; 25. neprodejné obchodní vzorky zboží; nařízením může býti přiznáno celní osvobození i jiným obchodním vzorkům zboží; vzorky předmětů státního monopolu jsou vyloučeny z této výhody; 26. vrácené obaly a balivo, v nichž bylo vyvezeno zboží.
Kterékoliv z těchto celních osvobození může býti odepřeno straně, jež by ho využívala k obcházení cla a může býti též omezeno nebo zrušeno ve styku se státem, který vzájemně neposkytuje celního osvobození v případě dovoleném v ČSR. Podrobnější ustanovení o jednotlivých druzích celního osvobození jsou obsažena v § 87 c. z. a v §§ 149—173 p. n.
Celní pohledávka i celní jistota za podmíněnou celní pohledávku, pokud se dávají v hotovosti, platí se v čs. měně a jsou splatny v okamžiku, kdy celní úřad oznámí straně vyměřenou celní pohledávku. Toliko spolehlivým stranám, jež často a více zásilek vyclívají, a úřadům může celní správa povoliti odklad platby (§ 96 c. z., § 197 p. n.). Pošta podle ustanovení § 7, odst. 12., pošt. c. ř. a dráhy podle ustanovení § 18 žel. c. ř. požívají odkladu platby celních pohledávek z vyclívek jimi v kalendářním měsíci zprostředkovaných, a to na dobu do konce téhož měsíce.
Celní úvěr povoluje se osobám (výrobcům, obchodníkům a zasilatelům), které mají v celním území sídlo nebo závod a platí ročně aspoň 50 000 Kč cla. Částka, na niž se úvěr povoluje, musí býti zajištěna zástavou státních dlužních úpisů znamenaných na pražské burse (v tomto případě může býti úvěr povolen až na dobu tří let) nebo ručením úvěrního ústavu majícího k tomu povolení ministerstva financí (v tomto případě může býti úvěr povolen na dobu kalendářního roku); lze též kombinovati oba způsoby jistoty. Úvěrní lhůta počíná dnem vzniku celní pohledávky a končí posledním dnem třetího kalendářního měsíce po vzniku pohledávky. V této lhůtě musí býti celní pohledávka zaplacena i s úroky podle směnečné eskontní sazby Národní banky (nejméně však 4%); úroky se počítají od prvého dne měsíce následujícího po vzniku celní pohledávky. Na částku, jež byla na celních pohledávkách v předcházejícím měsíci uvěřena, zvýšenou o tříměsíční úrok, musí dlužník v prvých třech dnech (byl-li úvěr zajištěn zástavou státních dlužních úpisů) nebo v prvých pěti dnech (byl- li úvěr zajištěn ručením úvěrního ústavu) odevzdati celnímu úřadu směnku jím přijatou a splatnou v ČSR. v místě, kde Národní banka má platební místo (§ 97 c. z., §§ 198—212 p. n.).
Zpětný dovoz a zpětný vývoz zboží; vrácení cla. Zboží tuzemské i zboží vyclením zdomácněné stává se výstupem z celního území do celní ciziny zbožím cizozemským (vyjímajíc případy, kdy jde o výstup zboží v záznamním nebo v přepravním styku). Vrací-li se takovéto zboží zpět do celního území, může býti propuštěno beze cla (nebo vráceno clo z něho vybrané), prokáže-li vývozce, že zboží nepřišlo do volného oběhu v cizině, poněvadž nevyšlo z úschovy cizozemského celního úřadu nebo z moci veřejného dopravního podniku; přišlo-li zboží do volného oběhu v cizině, ale dováží se zpět před uplynutím lhůty dvou let od jeho vývozu, musí vývozce prokázati, že se dováží zpět v nezměněném stavu, poněvadž bylo dáno do ciziny jen do komise (na sklad), ale bylo vráceno, protože s obchodu sešlo nebo jelikož obchod se neuskutečnil nebo byl zrušen nebo poněvadž příjemce vrátil zboží pro vady na něm zjištěné nebo jako nevyhovující (na př. jakostí nebo cenou). Jde-li o zpětný dovoz zboží, z něhož se vybírá v celním území daň nebo jiná dávka, které však nepodléhá zboží vyvezené z celního území do ciziny, jest nutno zaplatiti příslušnou daň (dávku) a splniti případné podmínky stanovené pro uvedení takového zboží do volného oběhu v celním území. Jde-li o zpětný vývoz zboží při dovozu vycleného, může býti celní pohledávka vrácena, prokáže-li se, že zásilka se vrací, poněvadž nemohla býti příjemci doručena nebo příjemce odepřel ji přijmouti nebo odesilatel s ní jinak disponoval a že zůstala přitom v moci nebo v úschově dopravního podniku, nebo že jde o zboží, jež sice přišlo do volného oběhu v celním území, avšak vrací se v nezměněném stavu do ciziny, poněvadž s obchodu sešlo nebo obchod se neuskutečnil nebo proto, že zboží nevyhovuje (§ 105 c. z., §§ 214-—216 p. n.).
Jestliže zboží vyclené veřejným dopravním podnikem zanikne nebo se zkazí nebo zničí dříve, než bylo vydáno příjemci, takže by dle stavu, v jakém potom jest, bylo buď propuštěno beze cla nebo byla by z něho vyměřena nižší celní pohledávka, než byla vyměřena, může býti vráceno vybrané clo nebo rozdíl cla. Podobně může býti povolen odpis cla nebo rozdílu cla ze zboží zaznamenaného, zaniklo-li bez zavinění strany nebo bylo-li zničeno pod celním dozorem nebo změnilo-li přirozeným vlivem svou povahu (§ 106 c. z., § 217 p. n.).
Zástavní právo. Nebylo-li učiněno zadost platební povinnosti, celní správa může v pořadí před právy třetích osob uspokojiti celní pohledávku ze zboží, pokud jest v moci celní správy nebo celního skladiště nebo celního poplatníka nebo osoby, jež převzala zboží proti zákonu nebo omylem nebo ho nabyla vědouc, že nebylo učiněno zadost platební povinnosti, nebo se v tomto směru dopustila hrubé nedbalosti (§ 99 c. z.).
Osobní ručení za celní pohledávku. Solidárně s celním poplatníkem ručí podle ustanovení § 100 c. z. za celní pohledávku: osoba, jíž celní úřad vydá nebo dá do úschovy celní zboží, před zaplacením celní pohledávky nebo omylem nebo proti předpisu, i příjemce zboží jmenovaný v celní prohlášce, prokáže-li ten, kdo zboží převzal, že mu je odevzdal; osoba, jež převezme celní zboží se závazkem dodati je v nezměněném stavu celnímu úřadu nebo je v nezměněném stavu opatrovati nebo jež uvede celní zboží proti zákonu do volného oběhu nebo jež vyveze proti zákonu tuzemské zboží podléhající vývoznímu clu do celní ciziny, i osoba, jež se zúčastní takového jednání způsobem, jenž podle tohoto zákona podléhá trestu a osoba, jež použije zboží dovezeného s celní výhodou k jinému než stanovenému účelu nebo zpracuje je jiným než dovoleným způsobem.
Zánik platební povinnosti. Podle ustanovení § 101 c. z. platební povinnost zaniká: a) zaplacením celní pohledávky, a je-li podmíněná, splněním podmínky; b) jestliže zboží zanikne po vzniku platební povinnosti, avšak před vydáním zboží do volného oběhu, do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou, nebo bude-li před vydáním za celního dozoru zničeno; c) jestliže strana po vzniku platební povinnosti, avšak před vydáním zboží do volného oběhu, do záznamního styku nebo do dovozního styku s celní výhodou změní svůj původní návrh tak, že zboží zůstane ve vázaném oběhu; d) jestliže strana u vyváženého, clu podléhajícího zboží změní po vzniku platební povinnosti svůj původní návrh tak, že upustí od vývozu zboží; e) promlčením nebo prominutím celní pohledávky.
Promlčecí lhůta pro vybrání celní pohledávky jest jednoroční (v případě trestného činu pětiletá) a počíná u poshověných pohledávek dnem po uplynutí poshověcí doby, v jiných případech dnem vzniku celní pohledávky. Pohledávka strany za celní správou na vrácení cla promlčuje se do roka po oznámení rozhodnutí. Každým jednáním, jímž se některý z těchto nároků uplatňuje, se promlčecí lhůta přetrhuje, takže potom běží nová lhůta (§§ 102 a 128 c. z.).
Právo státu vyměřiti doplatek celní pohledávky, jež byla vyměřena níže nebo z nižší ceny, než měla býti vyměřena, nebo vyměřiti celní pohledávku, jež nebyla vyměřena, promlčuje se do roka, stalo-li se tak účetním omylem nebo mylným použitím nesprávné celní sazby, v jiných případech do šesti měsíců ode dne, kdy celní pohledávka byla nebo měla býti vyměřena. Byl-li spáchán celní přestupek, oprava celní pohledávky může býti provedena ve lhůtě pěti let.
Celní správa může v opravné lhůtě straně vrátiti bez jejího zavinění neprávem vybraný přeplatek celní pohledávky (§ 95 c. z.). Poplatník může se domáhati opravy celní pohledávky ve stížnostním řízení (§ 95, odst. 2., a §§ 110—112 c. z., §§ 231—233 p. n.).
C. z. rozlišuje dvě skupiny stížností do rozhodnutí úřadů celní správy, a to: a) stížnosti do vyměření celní pohledávky (t. zv. tarifní stížnosti nebo celní spory), b) jiné právní stížnosti. V obou případech instanční postup končí u úřadu, který rozhodl v II. stolici. Cítí-li se strana býti zkrácena ve svých právech konečným rozhodnutím úřadu celní správy, může si do něho stěžovati nejvyššímu správnímu soudu.
a) Příčinou stížnosti do nálezu celního úřadu z důvodů, jež mají vliv na výši celní pohledávky, může býti na př. okolnost, že celní úřad zařadil zboží do jiného sazebního čísla nebo do jiné položky, než do které patří podle mínění strany, nebo že použil všeobecné celní sazby u zboží, jež po názoru strany požívá smluvní sazby, nebo přiznal jinou táru, než jaké se strana domáhala, nebo že vyměřil daň nebo jinou dávku ze zboží nepodléhajícího oné dani nebo dávce. U zboží podléhajícího hodnotnému clu může býti příčinou stížnosti neshoda v názoru celního úřadu a strany o tom, jaká částka odpovídá ceně zboží, z níž má býti clo vyměřeno stanovenou procentní sazbou.
Osobou oprávněnou podati stížnost jest buď celní poplatník nebo osoba, jež jest jmenována v celní prohlášce jako příjemce zboží. Stížnost může býti učiněna ihned při vyclívání ústně (v tomto případě se o ní sepíše se stěžovatelem zápis a stěžovatel má právo do 30 dnů podati celnímu úřadu též písemné odůvodnění své stížnosti, vyhradil-li si to v zápise) nebo písemně u celního úřadu, který vyměřil celní pohledávku, a to do 30 dnů po oznámení celní pohledávky celnímu poplatníkovi. Ke stížnosti (k zápisu o ní) se připojí úřadem i stranou ztotožněný vzorek sporného zboží, nebo není-li to možná (na př. u strojů), aspoň vyobrazení nebo popis zboží a pod., podle toho, co stačí k přezkoumání skutkové podstaty ve sporném případě.
O tarifních stížnostech rozhoduje ministerstvo financí po dohodě s ministerstvem obchodu (u výrobků zemědělských též po dohodě s ministerstvem zemědělství) a může v rozhodnutí změniti sporné vyměření celní pohledávky (v neprospěch stěžovatelův jen v opravné lhůtě dle § 95 c. z.).
Z tohoto pravidelného řízení stanoví c. z. dvě výjimky: celní úřad může totiž sám vyhověti stížnosti do jeho nálezu včas podané, uzná-li, že je stížnost zřejmě důvodná; naopak však, byla-li stížnost podána po uplynutí stížnostní lhůty nebo uzná-li celní úřad, že nelze s určitostí zjistiti předmět sporu (na př. neuzná-li vzorek ku stížnosti připojený za totožný se zbožím vycleným), zamítne stížnost; do tohoto rozhodnutí celního úřadu lze si u něho stěžovati okrskové celní správě, v jejímž obvodě jest celní úřad a jež rozhodne s konečnou platností, zda stížnost má či nemá býti meritorně projednána.
b) Domnívá-li se kdo, že rozhodnutím, jež v I. stolici vydal celní úřad nebo okrsková celní správa, byla porušena jeho práva, může si stěžovati nadřízenému úřadu celní správy; stížnost však musí býti podána u úřadu, jehož rozhodnutí jest naříkáno, a to do 30 dnů po dni, kterého rozhodnutí bylo doručeno osobě, na niž zní. Předmětem právních stížností může býti na př. nepříznivé rozhodnutí o žádosti za celní osvobození dle § 87 c. z., odmítnutí žádosti za upuštění od vybrání cla nebo za vrácení cla dle §§ 105 a 106 c. z. nebo žádosti za povolení záznamního styku nebo udělení dovolovacího listu atd.
V obou druzích celních stížností jest pamatováno na případ, že úřad rozhodující v I. stolici by opomenul připojiti ke svému rozhodnutí poučení o opravném prostředku; v takovémto případě lze si stěžovati u úřadu, proti jehož rozhodnutí stížnost směřuje, do 60 dnů. Nesprávné poučení, pakliže se jím stěžovatel řídil, není straně na újmu.
Úřadu rozhodujícímu o stížnosti jest ponecháno právo oceňovati průkaznost průvodních prostředků. Je-li v řízení o stížnosti slyšen znalec, stěžovatel nemá práva míti vliv na výběr znalce nebo býti přítomnu znaleckému posudku. Jde-li o materielně-právní nárok strany, úřad rozhodující o stížnosti musí své rozhodnutí odůvodniti. Výlohy řízení hradí stěžovatel, nebyl-li v rozhodnutí uznán nárok hájený jeho stížností.
III. C. p. trestní. Celní trestné činy se dělí na:
a) celní přestupky (podloudnictví se zbožím zakázaným nebo clu podrobeným; zatajování zboží podloudně dovezeného; nadržování podloudnictví; ztěžování celního dozoru; ohrožení celního důchodku jednáním, jímž může býti zkrácen celní důchodek nebo vylákána celní výhoda), jež patří mezi těžké důchodkové přestupky a jsou trestány důchodkovými soudy tresty na svobodě (vězením, uzamčením od jednoho dne do jednoho roku), pokutou nebo propadnutím předmětu přestupku. Tresty lze uložiti jednotlivě nebo vedle sebe. Místo nedobytné pokuty ukládá se náhradný trest na svobodě od jednoho dne do jednoho roku; je-li tudíž pokuta uložená vedle trestu na svobodě nedobytná, může nejvyšší výměra trestu na svobodě činiti dva roky. Osoby odsouzené pro podloudnictví spáchané po živnostensku nebo ze zvyku může celní správa dáti pod trestní celní dozor až na dobu tří let po odpykání trestu.
b) Celní nepořádnosti se dopustí, kdo jedná proti ustanovením c. z. a p. n. tak, že tím ztěžuje řádný výkon celního dozoru způsobem, jejž nelze klasifikovati jako celní přestupek. Pokud jiný zákon nestanoví na celní nepořádnost vyšší trest, trestá se pokutou do 1000 Kč, jež může býti zvýšena až do 10000 Kč, pakliže pachatel svým jednáním úmyslně překážel orgánu celní správy při výkonu služby. Celní nepořádnosti, spáchané ve službě zaměstnanci veřejného dopravního podniku, trestají jejich představení jako porušení služebních povinností; v ostatních případech je trestají úřady celní správy. (§§ 113—138 c. z.)
IV. Celní sazebník. Jak bylo již na počátku tohoto článku uvedeno, byl v ČSR. převzat celní sazebník rakouský č. 20/1906 ř. z., k jehož sazbám již nařízením č. 340/1918 ř. z. byla zavedena 150% přirážka, jež byla v ČSR. zvýšena prvně nař. č. 44/1919 Sb. na 200%; potom byly valutní přirážky vlád. nař. č. 379/1919 Sb., č. 291/1920 Sb. a č. 610/1920 Sb. postupně zvyšovány na 200—900%. Kromě všeobecných úprav celních sazeb pomocí součinitelů, provedených nař. č. 193/1921 Sb. a č. 460/1921 Sb. došlo u některých druhů zboží k řadě změn součinitelů k základním sazbám, posledně ve větším rozsahu vlád. nař. č. 212/1932 Sb. Úpravy zákonem doznala cla na automobily a automobilové motory zák. č. 688/1920 Sb., zák. č. 351/1921 Sb. a zák. č. 109/1926 Sb. Když se neosvědčila klouzavá cla stanovená vlád. nař. č. 111/1925 Sb., byla cla k ochraně zemědělské výroby upravena zák. č. 109/1926 Sb., zák. č. 72/1930 Sb. a zák. č. 85/1930 Sb. Mimo tyto v ČSR. zákonem upravené části celního sazebníku, mající autentické znění v jazyku československém, platí u ostatních saz. čísel dosud za autentický text německý (Boh. fin. 1518/1923).
Čs. celní sazebník jest systematický a má dva díly, z nichž I. díl stanoví cla dovozní a II. díl clo vývozní.
Díl I. jest rozčleněn na jedenapadesát tříd označených římskými číslicemi, v nichž zboží téhož druhu jest seskupeno v 657 sazebních číslech, označených arabskými číslicemi a namnoze rozčleněných na další položky (na př. dle úpravy, jemnosti, způsobu opracování, váhy nebo rozměrů kusu atd.). V díle II. (saz. tř. LI, č. 658) jest jediné vývozní clo na hadry a jiné odpadky k výrobě papíru.
Celní sazebník v zásadě má celní sazby jednosloupcové, platné pro všeobecný styk. Výjimku činí jednak sazby na některé předměty výroby zemědělské, stanovené v čl. II. zák. č. 109/1926 Sb. a v zák. č. 85/1930 Sb., u nichž autonomně jsou stanoveny dvojí celní sazby a konečně přirážky stanovené zák. č. 72/1930 Sb. ke clu na obilí a mlýnské výrobky, jež právě tak jako přirážky ke clu na dobytek dle zák. č. 85/1930 Sb. mají povahu klouzavých cel měnících se dle cenových poměrů příslušných druhů zboží.
Již v r. 1922 byly v proudu přípravné práce na vydání nového čs. celního sazebníku, které však byly přerušeny, když v r. 1923 ujednáním obchodní smlouvy s Francií začala se budovati síť celně-tarifních dohod. Jak při projednávání zák. č. 109/1926 Sb., tak při projednávání c. z. v N. S. byla přijata resoluce o vypracování nového celního sazebníku a koncem r. 1932 stává se řešení této otázky aktuelním v souvislosti se snahami Svazu Národů, směřujícími k ujednání plurilaterální mezistátní dohody o závazném stejném mezinárodním schématu celního sazebníku.
Cla stanovená celním sazebníkem mohou býti snížena nebo zrušena obchodními smlouvami (§ 5, odst. 3., c. z.), v nichž též bývají obsažena ujednání o úchylkách od všeobecných ustanovení c-ho p-a. Podrobnosti jsou ve článku „Obchodní smlouvy“.
Prameny. Jako pramenů bylo použito jednak textů příslušných zákonů a nařízení, jednak důvodových zpráv k vládnímu návrhu celního zákona, tisk 100/1926-II/2 a tisk 331/1927-II/3 senátu N. S. a tisk 1168/1927-II/4 posl. sněmovny N. S. Soubor platných ustanovení c-ho p-a jest v knize „Celní zákon“ vydané odb. přednostou min. fin. E. Martincem, jenž též vydal „Celní sazebník“ a „Vysvětlivky k celnímu sazebníku". Výklad býv. rak. práva podává Schillerwein: Die österr.-ung. Zollgesetze, 1900, a Eglauer: Zoll- und Staatsmonopolordnung, 1893.
Literatura
z oboru celního práva jest poměrně skrovná a obyčejně jen v dílech pojednávajících o národním hospodářství, zejména o obchodní a dopravní politice, nebo o finanční vědě (na př. Engliš: „Národní hospodářství“, Brno 1924, a „Finanční věda“, Praha 1929; Jan Kozák: „Čs. finanční politika 1918—1930“, Praha-Brno 1932; Philippovich: „Grundriß der politischen Ökonomie II, 1“, Tübingen 1919). Bohatější jest již literatura na téma „Ochranářství nebo volný obchod“ (na př. R. Schüller: „Schutzzoll und Freihandel“, Wien-Leipzig 1905; Grunzel: „Theorie des zwischenstaatlichen Wirtschaftsverkehres (Freihandel oder Schutzzoll)“, Wien 1924). Obšírnější rozbor teorie celního práva má Lamp: „Die Theorie des deutschen Zollrechts und der Entwurf ciner neuen österreichischen Zollordnung", Tübingen 1917. Detailní výpočet změn a úprav celních předpisů v ČSR. jest v Drachovského „Přehledu finančního hospodářství v ČSR.“ Obšírnější pojednání o novém čs. celním právu jest v § 76 Funkových přednášek „Finanční věda“, Praha 1928. Srov. i článek „Clo“ v „10 let československé republiky“.
Antonín Nováček.

Citace:

Čís. 5111. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 394-396.