Ze Sociálního ústavu Československé republiky.
»O mzdách v době hospodářské krise« přednášel na schůzi Sociálního ústavu Československé republiky ve čtvrtek dne 5. března 1931 známý německý národohospodář Bedřich Naphtali, přednosta Výzkumného ústavu pro hospodářskou politiku v Berlíně. Řečník pravil, že v každé hospodářské krisi vystupuje s problémem poklesu cen, způsobeného nedostatkem odbytu, též problém poklesu výrobních nákladů a s problémem poklesu výrobních nákladů boj o mzdy. Masová nezaměstnanost může se vyvinouti následkem tlaku na pracovní trh ve snižování mezd, nepůsobí-li proti tomu silná moc odborových organisací nebo státní instituce. Jednotliví zaměstnavatelé nebo i skupiny zaměstnavatelů vidí ve snížení mezd, které snižují jejich výrobní náklady, vhodný prostředek, jak se dostati z krise a jak, pokud možno, zvýšiti na základě snížených nákladů odbyt a možnost zisku. Zaměstnavatel, vycházeje ze svého kapitalistického stanoviska, myslí při tom na mzdy jen jako na činitele výrobních nákladů a jest ochoten přehlédnouti, že mzda má dvojí národohospodářskou funkci. Na jedné straně že jest činitelem výrobních nákladů a na druhé straně že tvoří příjem mas, tedy že je činitelem vnitřní kupní síly a tím také činitelem odbytových možností pro všechny výrobky hromadné spotřeby; Vznikají-li kapitalistické krise zásadně tím, že v poměru ke spotřební síle širokých vrstev lidových nadměrná část celkového výnosu hospodářství vynaložena jest na rozvinutí výrobních sil, pak nemůžeme dosáhnouti jejího překonání dalším omezením kupní síly mas, nýbrž musíme se snažiti o znovuzískání rovnováhy mezi výrobou a spotřebou tím, že ztráty na kapitálu, vzniklé poklesem cen, budou odepsány a že možnost spotřeby lidových vrstev s pevným platem či mzdou pozvolna stoupne následkem poklesu cen bez současného přiměřeného poklesu mezd. Tak při poklesu výroby sklady se vyprázdní a pak, až spotřeba převýší novou výrobu při současné klesající sazbě úrokové, budou vytvořeny podmínky pro nové oživení hospodářského života. Zdá se, že ve většině zemí, pokud lze to nyní statisticky zjistiti, probíhá také nynější světová hospodářská krise tímto způsobem, to znamená tedy, že podle anglických a amerických statistik zůstává v posledních letech pokles mezd, který lze zaznamenat v poměrně menší míře také v těchto zemích, za poklesem cen životních potřeb, naproti tomu však jeví se v Německu neobyčejně silná tendence, směřující k tomu, aby snížení mezd přesahovalo pokles ceny životních potřeb, případně, aby toto snížení bylo předpokladem dalšího klesání cen. Při hodnocení zvláštnosti tohoto boje o mzdovou úroveň, který se vede nyní v Německu, nutno míti na zřeteli dvě věci. Předně skutečnost, že v Německu jsou boje o mzdy zpolitisovány následkem vývoje smírčího řízení s možností závaznosti tarifních smluv ve větší míře než je tomu v jiných zemích a tím také silně dotčeny vnitřně politickými událostmi v roce 1930. Za druhé nutno uvážiti, že poklesu mezd v roce 1930 předcházelo v Německu poměrně silné zvyšování mezd a sazeb v posledních letech. Statistické zachycení skutečného pohybu mezd trpí silně tím, že statistika zachycuje pouze mzdové sazby, nikoliv však mimotarifní výdělky, které v řadě odvětví převyšovaly, aspoň před rokem 1930, silně tarifní sazby. Dosud nijak se nepotvrdil názor, propagovaný se strany zaměstnavatelů, že pokles mezd vede k zaměstnávání většího počtu dělnictva a tím k pozvolnému překonání krise. Naopak, přes ujišťování o poměrně dobrém německém vývozu v roce 1930 vzrostla nezaměstnanost a omezení práce v Německu v zimě 1930—1931 silněji než v kterékoli jiné zemi, v níž zuří hospodářská krise. Je to vedle působení jiných činitelů (odliv kapitálu do ciziny po říšských volbách) též následek stálého oslabování vnitřního trhu v souvislosti- se snižováním mezd. Teorie o zmírnění nebo překonání krise pomocí snížení mezd, která zcela zneuznává teoreticky význam vnitřního trhu, prakticky podle dosavadních zkušeností v německé hospodářské krisi nadobro ztroskotala. Nehledíc k fašistické Italii, v níž snad snižování mezd bylo ještě silnější než v Německu a v níž následky krise ani v nejmenším se nezmírnily, jsme, v Německu svědky největšího snižování mezd, к jakému se až dosud v této krisi přikročilo, aniž tím však jsme blíže překonání této krise. Německé dělnictvo bojuje se vším důrazem proti snahám pro snižování mezd a žádá především, když již k odbourání mezd došlo, aby přiměřeně tomuto odbourání sníženy byly ceny, zejména v oborech, v nichž ceny následkem monopolních ujednání jsou udržovány uměle vysoko i v době hospodářské krise. Cesta k překonání krise nebude moci býti ani v Německu jiná, než pozvolné stoupání spotřební síly širokých mas. Dosažení tohoto: cíle bude o to těžší, čím více klesají v nejhorší době mzdy reálné. Dělnictvo, bojující v době krise za udržení mzdové úrovně, slouží tudíž nejen zájmům dělnictva, dosud během krise pracujícího, nýbrž bojuje též o překonání krise a tím o zařádění nezaměstnaných do hospodářského procesu. V zemích, v nichž tento význam udržení mzdové úrovně pro vybudování masového odbytu na vnitřním trhu je uznán ve vyšší míře též mimo řady dělnictva, tedy se strany veřejného mínění a prozíravých zaměstnavatelů (na př. v Americe) jsou vyhlídky na překonání hospodářské krise příznivější než v zemích, v nichž jest použito též politických mocenských prostředků k vynucení poklesu mezd, který vede ke skutečnému omezení kupní síly širokých vrstev lidových. (Pokrač.) Dr. Jindřich. Ze Sociálního ústavu Českosl. republiky. (Dokončení z min. čísla.)
Sociálně politické tendence v Americe«. Toto téma bylo předmětem přednášky, proslovené dne 19. března red. Jaroslavem Koudelkou. Řečník podal posudek a souhrnný obraz přítomných hospodářských i sociálních poměrů Spojených států, které vytvářejí pozoruhodné tendence, které uvádějí Ameriku mezi státy systematického sociálně politického zákonodárství. Přednášející vidí v této okolnosti znamení sjednocujících se poměrů světových, kterýžto vývoj vytvoří posléze podmínky k vyššímu sjednocení hospodářství světového a jednotnější správě a organisaci světa. Je to také zjev, potírající starou americkou politickou filosofii, která ukládá Americe exklusivní postavení vůči ostatnímu světu a vytvořila i její dnešní negativní poměr ke Společnosti národů а k Evropě. Původní americká demokracie však není bez sociálních prvků; přednášející podal o tom stručný historický přehled. Východiskem sociálně politických tendencí v Americe jsou přednášejícímu základní strukturální hospodářsko- sociální poměry země, o nichž předvedl nejnovější statistické poučky. Posuzujeme-li majetnost vrstev jako činitele sociální stability, musíme uznati, že Amerika není zajištěna vůči sociálním hnutím více a lépe než Evropa, a že proto i sociálně politické tendence v Americe nemohou býti méně rozměrné, nežli ve staré Evropě. Zajímavá byla sdělení o mzdové skutečnosti v Americe a hutný byl nárys přítomné nezaměstnanosti v Americe, jejích pramenů, jejího rozsahu a jejích účinků, které počínají již býti význačně sociálně politické. Tak zvaná technická nezaměstnanost tvoří celý velký sociálně politický problém, který počíná býti v Americe řešen, když současně tam prožívá krisi stará individualistická doktrína, odkazující amerického občana, aby se staral sám o sebe. Nejakutnější se stává pojištění proti nezaměstnanosti, k němuž se předkládají návrhy v jednotlivých amerických státech a které bude nutno řešiti způsobem federálního opatření a ústavním dodatkem. Připravuje se zveřejnění zprostředkovatelen práce, žádá se opatření pro výcvik pro jiná povolání těch, kteří novými produkčními methodami náhle ztrácejí svoji původní odbornou kvalifikaci a pod. Starobní pojištění je uzákoněno ve dvanácti státech, ale je nedokonalé a bude nutná jeho federální/úprava. Zajímavé jsou snahy o pětidenní pracovní týden, podle něhož pracuje již na milion dělníků, v některých případech za zvýšené mzdy. Závěrem přednášející ocenil tyto snahy po stránce hospodářské a pro nový poměr Ameriky k ostatnímu světu i ke Společnosti národů.
Dne 7. května 1931 přednášel o léčebné péči o pijáky ředitel léčebného ústavu pro pijáky v Seefriedenu u Drážďan E. v. Döhren; otázka pijáctví není jako hromadný zjev otázkou jen mravní, nýbrž je to otázka léčebné péče a je ji třeba řešiti se stanoviska psychotherapeutického. Základní problém je tu svého druhu duševní abnormalita a nikoliv průvodní chorobné zjevy postihující tělesný organismus, neboť zde má hlavní úlohu touha po opojení, která je důsledkem nejrůznějších depresí duševních. Léčení pijáka tedy musí především se snažiti odstraniti psychopatický stav, v němž je piják téměř trvale a ovšem přivésti člověka opět k normálnímu vyrovnanému a kulturnímu duševnímu životu. Pro tuto práci je přirozeně třeba hlavně mnoho schopností a umění výchovného, při čemž nesmíme přehlížeti také osobní vliv, kterým musí se v pacientovi vzbuditi důvěra k ošetřovatelům, důvěra ve vyléčení a v sebe sama.
Již jako zdravotní problém, ale hlavně svými hospodářskými a sociálními důsledky je pijáctví z těch lidových chorob, jejichž léčení náleží do působnosti všeobecné sociální péče. Jde-li o případy ne příliš častých záchvatů pijáctví, možno se s úspěchem pokusiti o vyléčení pacienta mimo uzavřený léčebný ústav. V případech vážnějších ovšem nutno nemocného vzdáliti z dosavadního prostředí a umístiti ve specielním léčebném ústavě. Případy, které nabudou dokonce povahy těžších duševních chorob (delirium tremens atd.), musí ovšem býti léčeny v ústavech pro choromyslné. Tak zvaná otevřená léčebná péče o pijáky, t. j. ošetřování oněch lehčích případů mimo ústav, je prováděna jednak dobrovolnou péčí organisací abstinentních a jednak úředními nebo poloúředními institucemi zejména ústavy sociální péče. Z dobrovolných organisací pracuje na tomto poli mnoho rozličných organisací, které se zabývají otázkou alkoholismu se stanoviska nejrůznějších světových názorů, avšak podle názoru přednášejícího se k provedení veřejné, každému přístupné péče o pijáky hodí korporace, která není zatížena různými předpoklady náboženskými nebo politickými. V Německu působí v tomto oboru velmi úspěšně řád Dobrých templářů, největší to mezinárodní organisace abstinentní. Z veřejných činitelů, které zřizují ústavy pro péči o alkoholiky, velmi důležitých úspěchů se v Německu dopracovaly zejména obce. Pracovníci ústavu pro léčení alkoholiků, který v otevřené péči o alkoholiky má povahu poradny, mají býti organisováni abstinenti, kteří dobře ovládají nejen specielní otázky související s alkoholismem, nýbrž také nejráznější zákonná ustanovení veřejné sociální péče a její praxi. V této otevřené péči o alkoholiky jde ovšem nejen o léčení následků pijáctví, nýbrž hlavně o preventivní ochranu do budoucna. Závažnými předpoklady této ochrany je jednak uzpůsobení k úspěchům v povolání, očista a konsolidace rodinného života, přeorientování a hlavně změna, celého prostředí, přátel a známých a v neposlední řadě nalezení nových zaměstnání, kterými by pacient vyplnil volný čas (sport, tělocvik, sebevzdělání, umění a vůbec kulturnější snahy životní). Pijáci, kteří se nechtějí vzdáti svých zvyků a podříditi léčení, ohrožují a uvádějí do bídy svoji rodinu a jsou po případě nebezpečni veřejnému pořádku a bezpečnosti, musí býti zbaveni svéprávnosti. Je věcí poradny, aby jednak provedla příslušné předběžné šetření pro zbavení svéprávnosti a hlavně, aby nalezla vhodného opatrovníka, který by svým životem a autoritativním výchovným vlivem přivedl svého chráněnce opět k lepšímu životu Jak již praveno, v některých případech musí býti pijáci na čas vzdáleni z dosavadního prostředí a umístěni přímo v léčebném ústavě. Je věcí sociální péče, aby se postarala jednak o úhradu tohoto léčení a jednak o hospodářské zabezpečení rodiny po dobu léčení. Léčení vyžaduje nejméně 6měsíčního pobytu v léčebně. Úhradu tohoto pobytu opatří zpravidla nemocenské pojišťovny a ústavy sociální péče. Léčebna pro pijáky musí býti vzdálena ruchu života, musí býti v lesnaté krajině, blízko vody, polí a luk, aby tak ošetřovanci byli uvedeni do nového klidného a zdravého prostředí. Hlavní složkou léčení je v prvé řadě duševní a nervové uklidnění, k němuž nejdůležitější pomůckou je vhodné zaměstnáni na zdravém vzduchu, a to jak tělesná práce sama, tak cvičení, sport atd. Potrava je přirozeně bezalkoholní a musí býti přizpůsobena tak, aby orgány dosud zvyklé na alkohol, nebyly k touze po alkoholu drážděny. Rovněž vhodnému uspořádání odpočinku a zábav musí býti věnována pečlivá pozornost. Ošetřovanci nesmějí býti ponecháváni příliš sami sobě. Musí býti také postaráno o náležité poučení o důležitých otázkách souvisejících s alkoholismem, které přirozeně je vedeno hlavně v rozhovorech a rozlišováno podle vzdělanostní úrovně pacientovy. Z toho důvodu také musí býti postaráno o dosti velkou knihovnu, a to jak poučných knih, tak i zábavných. S léčebnou musí spolupracovati, vhodná abstinentní organisace, která uvádí pacienty do styku se světem mimo léčebnu, stará se o jejich rozptýlení a kromě toho ujímá se jich též po odchodu z léčebny. Jde-li o pacienta, který odchází vyléčen do vzdálenějšího místa, je nutno i tam doporučiti jej do péče vhodné abstinentní organisace, která zjišťuje trvalost výsledků léčení a pečuje o to, aby ošetřovanec nebyl opět k pijáctví stržen. Také léčebna sama zůstává s bývalými pacienty ve stálém písemném a někdy i osobním styku; vydává dokonce vlastní časopis. Každoročně se bývalí pacienti také scházejí ke vzpomínkové schůzce, takže jest nejen v rámci léčebny, nýbrž i s bývalými pacienty udržován takřka rodinný život. Dr. Jindřich.