Zřizování opatrovníků pro nepřítomné dle § 276 o. z. o. V poslední době ustanovují vzhledem ke známým událostem procesní soudy dle ustanovení §§ 8 a 9, odst. 3, dále dle §§ 116 a násl. c. ř. s. pro osoby nepřítomné, hlavně uprchlé do ciziny, opatrovníky dle § 276 o. z. o., jimž je obstarávati záležitosti nepřítomného jako záležitosti osoby nezletilé. Sedláček ve svém komentáři I, str. 1107 uvádí správně, že jde o úplné zákonné zastoupení osoby nepřítomné, takže právní jednání opatrovníka zavazuje přímo zastoupenou osobu nepřítomnou, anebo sjednává přímo pro ni práva. Osoba nepřítomná není tím ovšem nikterak omezena ve své svéprávnosti. Opatrovník má použiti prostředků, aby osobu nepřítomnou vypátral. Dle rozhodnutí n. s. čís. 2520 jest opatrovník nepřítomného postaven na roveň poručníku a proto dle § 233 o. z. o. povinen ucházeti se o schválení soudu ve všech důležitých věcech. Stejně jud. čís. 180, dle něhož opatrovník musí míti pro soudní smíry uznání a prohlášení o vzdání se, schválení soudu po rozumu § 233 o. z. o. V praksi se vyskytly dvě zajímavé otázky: 1. může opatrovník ustanovený procesním soudem své ustanovení odmítnouti ? 2. může opatrovník takový přenésti zastupování plnou mocí na advokáta a má tento nárok na náhradu útrat zastupování dle advokátního tarifu? Pokud se týče otázky prvé, může soudem ustanovený opatrovník své ustanovení odmítnouti jedině z důvodů, jež se týkají volby jeho osoby (tak alespoň uvádí Nejv. soud rakouský ve svém rozh, z 20. července 1915 R VIII 57/15, Notariatszeitung 1916, čís. 18, str. 146). K otázce udělení plné moci opatrovníkem právnímu zástupci jest přisvědčiti, neboť opak by musel býti v zákoně výslovně uveden. K otázce náhrady útrat uvádí Neumann I, str. 426, že opatrovníku nutno přiznati náklady potřebné k účelnému zastupování osoby nepřítomné. Z judikátů Nejv. soudu rakouského vyplývá tentýž názor (č. 5351 ze 4. dubna 1905, Jur. Bl. č. 40 a č. 19431 z 19. prosince 1905, Jur. Bl. 1906 č. 3). Alois Chytil.