Literatura.

Hamann-Drábek-Buchtela, Soutěžní právo československé, 1938, váz. Kč 120.—.

Pět let po vydání jedinečného komentáře k zákonu proti nekalé soutěži od Ropperta-Weise (v jazyku německém), dostává se naší právnické literatuře konečně do rukou dílo, zpracované podobným způsobem, spojujícím šťastně teorii i praksi, v jazyce českém. Úkolu zpracování podjal se především advokát Dr. Leopold Hamann, jemuž pomohl advokát Dr. J. Drábek zpracovati výklad některých paragrafů a náměstek sekretáře Obchodní a živnostenské komory v Praze Dr. R. Buchtela vzal na sebe zpracování § 53 zák. nek. sout. Poznamenati jest, že dílo nemá mnoho společného s rozebraným komentářem týchž autorů z roku 1930, a i ten, kdo tento komentář má, neobejde se bez opatření »Soutěžního práva československého«, poněvadž celá řada pojmů tehdy nejasných došla v mezidobí vykrystalisování, a zejména judikatura za uplynulou dobu jest tak bohatá, že pro dnešní praktickou potřebu bude »Soutěžní právo československé« příručkou nezbytnou. Dr. Hamann uvádí, že zpracoval celkem asi 250 judikátů civilních i trestních, které mu byly známy, a svoje výklady omezuje, jak uvádí, hlavně na otázky, které judikaturou nebyly vůbec nebo šťastně řešeny. Používá tedy velmi obratným způsobem judikatury jako komentáře jednotlivých předpisů, čímž praktická spolehlivost díla značně stoupá.
Práce jest rozvržena 1. v část dogmatickou (asi 170 stran), 2. v komentář autorů k jednotlivým paragrafům zák. proti nek. sout. (asi 250 stran), 3. v komentář sestavený z judikátů nejvyššího soudu k jednotlivým paragrafům, při čemž jest pro praksi velmi prospěšné, že nejsou citovány jen právní věty, nýbrž i důvody judikátů, a to mnohdy velmi obšírně (asi 200 stran), 4. v usnesení společenstev podle § 53 zák. proti nek. sout. (asi 30 stran), a posléze v část 5., v níž jsou otištěny bez komentáře jednotlivé normy (zákony, nařízení, mezinárodní smlouvy, důvodové zprávy atd.), týkající se soutěžního práva (asi 400 stran). Celkem představuje kniha špalík mající asi 1080 stran obvyklého formátu malých komentářů Linhartovy právnické knihovny.
1. část dogmatická shrnuje po způsobu, který volili Roppert-Weis ve svém komentáři, základní pojmy související s hmotnou a formální stránkou, zkrátka jakýsi sukus všeho, co musí ovládati každý, kdo v soutěžním právu chce pracovati. Tato dogmatická část obráží tak živě vývojovou vibraci kolem zák. proti nek. sout., že i její pouhá četba je napínavá jako četba románu. Literatura i judikatura v ní dovolávaná jest velmi šťastně vybírána a pro právníka, který s látkou není obeznámen, jest velmi instruktivní. Mám za to, že autor úmyslně necitoval všechnu jemu známou literaturu a judikaturu, aby přehlednost neutrpěla. Ke str. 75 by bylo lze na př. poznamenati, že samozřejmé stanovisko komentáře o vzájemnosti a závaznosti pařížské smlouvy (č. 22/1933, č. 364/21 Sb. z. a n.) sdílí i nejvyšší soud v trestním rozhodnutí č. 5676. K pojednání o prozatímních opatřeních na str. 80 a násl. by bylo účelno poukázati na judikaturu vrchního soudu, která je dnes konečná (na př. č. 32 a 49 Sbírky rozh. nižších stolic, vydávané Sedláčkem a Roučkem). Ke str. 119 rozh. Vážný 14621 by bylo připomenouti, že to, co platí o žalované straně, totiž že nezáleží na tom, přestal-li býti v dotyčném hospodářském oboru čtena, během sporu v 1. stol., neplatí o stejné změně, nastala-li během řízení 1. stolice u strany žalující (Pužman, Dodatky k Žalobám a žalobním petitům str. 487, 488). Atd. Zmínka na str. 124 o liberálnosti prakse o odstraňovačích žalobách jest příliš stručná a může sváděti k neopatrnosti. Vždyť nesprávná liberálnost během doby jistě bude judikaturou po zásluze odstraněna. K tomu by bylo poukázati i na rozh. z 26. listopadu 1937, Rv II 447/37 Soutěž a Tvorba 1938, str. 60, které až příliš přísně rozlišuje mezi žalobou zdržovací a žalobou odstraňovači. Nelze-li označiti za neurčitou žalobní žádost s dodatkem »nebo údajů téhož smyslu« (str. 165), pak ovšem nelze totéž říci, jak autor má za to, o dodatku »nebo jiných úpravou zaměnitelných krabic«, a naopak takovýto dodatek jest pokládati za neurčitý (§§ 7, 54 ex. ř.). Názor autorův o povinnosti k nesení útrat vedlejšího intervenienta na str. 169 pokládám také za jedině správný.
2. část, t. j. komentář autorů, jest obšírnou snůškou judikatury a literatury, hlavně německé, s odkazy na judikaturu naši, která potom v 3. části jest citována tak, že obě části 2. a 3. dohromady tvoří nedílný celek a představují skutečně důkladný komentář jednotlivých paragrafů. Dnes po desítiletém trvání zákona proti nekalé soutěži jest již možno větší část sporných otázek pokládati za definitivně vyřešenou a praksi za ustálenou. Spatřujeme proto hlavní cenu komentáře v tom, že nám podává téměř úplný obraz dnešního stavu literatury a judikatury a tím také skýtá spolehlivou pomůcku pro praksi. Bylo by bývalo dobře, kdyby v komentáři bylo přesně udáno, ke kterému dni byl uzavřen, aby čtenář si mohl další judikaturu od tohoto dne doplňovati odjinud. Poněvadž některé i zcela recentní judikáty jsou citovány ještě z dubna a května 1938, mám za to, že asi tyto dva měsíce jsou časovou hranicí, ke které materiál komentáře byl uzavřen.
Úprava je přehledná a nahlížení by bylo snad jen ještě více usnadněno, kdyby hlavičky na jednotlivých stránkách byly poněkud podrobnější.
Pužman.

Citace:

Soudní řízení.. Sborník věd právních a státních, 13 (1913). s. 247-254.