Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2614.

Subjektivní skutková podstata zločinu §u 93 tr. zák. předpokládá vědomí pachatelovo, že bezprávně omezuje jiného v osobní svobodě, jakož i vědomí, že napadený pociťuje jeho jednání jako omezení volnosti v pohybu; při smilném útoku muže na ženu vyžaduje ona subjektivní skutková podstata pachatelovo vědomí, že odpor ženy je vážným a opravdovým.
(Rozh. ze dne 8. ledna 1927, Zm I 330/26.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 23. dubna 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 93 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 93 tr. zák., jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tím souvisejících, a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozsoudil, přihlížeje při výměře trestu k nezrušenému rozsudkovému výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti bezpečnosti těla podle §u 411 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek soudu prvé stolice jen potud, pokud byl obžalovaný uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 93 tr. zák. Stížnost jest důvodná. Nalézací soud nezjistil bezvadně subjektivní stránky zločinu podle §u 93 tr. zák., nezjistiv, zda pachatel měl vědomí, že bezprávně omezuje Annu B-ovou v osobní svobodě, aniž vědomí pachatelovo, že napadená jeho jednání pociťovala jako omezení volnosti v pohybu, zejména, zda uzavření domovních dveří pociťovati musila jako omezení osobní svobody. Vyslovuje sice nalézací soud, že obžalovaný měl vědomí, že omezuje osobní svobodu Anny B-ové, ježto chtěl svým jednáním její odpor zlomiti. Avšak tím není ještě zjištěno i vědomí pachatelovo, že bezprávně omezuje její svobodu, zejména pak jeho vědomí, že její odpor byl vážným a opravdovým. Vždyť není vyloučeno, že děvče, není-li to právě děvče, jež lásku prodává, vzpírá se proti souloži spíše jen na oko ze skutečného nebo předstíraného dívčího studu, nemajíc však vážného úmyslu, v odporu až do konce setrvati, a právě proto nutno zjistiti, zda byl si obžalovaný vědom, že odpor, B-ovou mu kladený, jest z její strany vážným a opravdovým, nebo není-li to snad jen odpor strojený, za nímž se skrývá vlastně souhlas se žádostí mužovou o pohlavní sblížení. Z rozsudkového zjištění, že se úmysl obžalovaného nesl k tomu, by přiměl Annu B-ovou k souloži, nelze bezpečně souditi, že nalézací soud měl přesvědčení o tom, že pachatel jednal, jsa si vědom bezprávnosti svého počínání, pokud jím pouze omezoval osobní svobodu Anny B-ové, jakož i vědomí, že B-ová pociťuje jeho jednání jako omezování svobody; vždyť ze slov, že chtěl svým jednáním její odpor zlomiti, nelze seznati, zda tím míněn odpor proti návštěvě jeho bytu, či odpor proti souloži, či proti omezování osobní svobody. Poněvadž tedy není nade vši pochybnost zjištěn zlý úmysl pachatelův, který se podle §u 1 tr. zák. ke každému zločinu vyhledává, trpí rozsudek nejasností, tedy zmatkem podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Bylo proto, aniž třeba za- bývati se dalšími výtkami zmateční stížnosti, zrušiti rozsudek nalézacího soudu pro zmatečnost podle čís. 5 §u 281 tr. ř., pokud jde o zločin podle §u 93 tr. zák., jakož i výrok o trestu a výroky s tím související, a věc vrátiti soudu prvé stolice, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozsoudil (§ 288 prvý odst. čís. 3 tr. ř.), přihlížeje při výměře trestu k nezrušenému odsuzujícímu výroku pro přestupek podle §u 411 tr. zák.

Citace:

Čís. 2614. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 25-26.