Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2989.

Pohledávka na vydání věci (vrácení knih) a vzájemná pohledávka na zaplacení provise (nárok peněžní) nehodí se k započtení (§ 1440 obč. zák.), nejsouce stejného druhu.
Jednal-li však pachatel, byť i v rozporu s obsahem civilně-právních předpisů o započtení, avšak nicméně v předpokladu, že jest oprávněn zadržeti si svěřenou věc z důvodů vzájemné pohledávky, nejde o zpronevěru, neboť chybí tu znak subjektivní skutkové pojaty, vědomí o hmotné protiprávnosti jednání pachatelova (skutkový omyl podle § 2 e) tr. zák.).
(Rozh. ze dne 1. prosince 1927, Zm I 512/27.)
Nejvyšší soud jako soud.zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Liberci ze dme 31. května 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 183 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek nalézacího soudu ze zmatečních důvodů § 281 čís. 4, 5 a 9 a) tr. ř. Nelze jí upříti oprávněnosti. S hlediska zmatku podle § 281 čís. 4 tr. ř. vytýká nalézacímu soudu, že ne¬ připustil a nevyslechl vývodní svědky Antonína H-a a Rudolfa M-a, H-a o tom, že organisační šef L-ova nakladatelství Rudolf T. vyzval dopisem Antonína H-a, by klidně dále prodával knihy v rayonu obžalovaného, ač T. tomuto slíbil, že bude ve svém rayonu pracovati samojediný a že mu budou vyplaceny provise, jichž by jiní agenti v jeho rayonu docílili, a svědka Rudolfa M-a o tom, že S,. dne 17. června 1926 dopoledne v hotelu »National« činil T-ovi předhůzky, že v jeho rayonu obchodují cizí agenti a že hrozil proto složití zastupování, nestane-li se náprava, načež prý mu T. přislíbil, že mu vyplatí provise ze všech obchodů uzavřených v jeho rayonu. Obžalovaný skutečně navrhl při hlavním přelíčení výslech oněch dvou svědků, kteří však nebyli soudem připuštěni pro nerozhodnost okolností, o nichž měli býti slyšeni. Zmateční stížnost vytýká, že by těmito svědky bylo prokázáno, že T. obžalovanému dluží ještě na provisích za objednávky knih v jeho rayonu jinými agenty sprostředkované 5000 Kč a že byl tudíž oprávněn započítat! si peníz utržený za pět knih na tuto provisní odměnu, jemu T-em, pokud se týče nakladatelstvím Josefa L-e dlužnou. Obžalovaný však přehlíží, že knihy, o něž jde, byly mu svěřeny s příkazem, by je ve třech prvních případech odvedl firmě Josef L. a ve dvou posledních případech s příkazem, by je opětně po nahlédnutí do nich zákazníkem vrátil F-ovi, tudíž že jak firma L., tak i její organisační šef měli za obžalovaným nepeněžní pohledávky na vydání, pokud se týče vrácení knih, kdežto obžalovaný uplatňuje započtením nárok peněžní na zaplacení provise 5000 Kč. Jsou tedy pohledávky poškozených a vzájemná pohledávka obžalovaného nestejného druhu a nehodí se proto podle § 1440 obč. zák. k započtení. Tolik po objektivní stránce zločinu zpronevěry.
Nelze však přehlédnouti stránku subjektivní, důležitou pro přičítání každého činu trestního, totiž vědomí bezprávného přivlastnění si věci svěřené, nebo trvalého zadržení věci svěřené, vědomí pachatelovo, že svým jednáním porušuje důvěru v něho skládanou, že jedná proti příkazu, s nímž mu byla věc svěřena. Jsou možný případy, že si pachatel přivlastnil věc mu svěřenou, ač tu není podmínek započtení podle § 1438 obč. zák., kde by však bylo lze z úvah, týkajících se subjektivní stránky, vyloučiti vědomí hmotné protiprávnosti jeho jednání, a tu nelze upříti oprávnění názoru, že, jednal-li pachatel, byť i v rozporu s obsahem civilněprávních předpisů o započtení, avšak nicméně v předpokladu, že jest z důvodu vzájemné pohledávky oprávněn podržeti si svěřenou věc, že nešlo pachateli o zpronevěru, poněvadž se mu nedostávalo vědomí hmotné protiprávnosti jeho jednání. Takový mylný předpoklad rovnal by se po případě omylu v předpisech civilněprávních, jejž dlužno naroveň postaví ti omylu skutkovému podle § 2 písm. e) tr. zák. Nalézací soud neobíral se však vůbec subjektivní stránkou zločinu zpronevěry, nezjistil, zda měl obžalovaný vědomí hmotné protiprávnosti svého jednání, zda měl vědomí, že trvale znemožnil vlastníku vykonávati panství nad věcí svěřenou (nad knihami jemu svěřenými). S tohoto hlediska měl nalézací soud vyslechnouti svědky Antonína H-a a Rudolfa M-a o okolnostech shora uvedených, poněvadž by se tím prokázalo, zda obžalovaný měl vůbec vzájemné pohledávky provisní čili nic, a po subjektivní stránce, zda vzhledem k tomu mohl vůbec míti vědomí, že přivlastněním si trhových cen za knihy, vykonává své právo, čili nic. Byly tedy okolnosti, o nichž byli tito svědci vedeni, rozhodné důležitosti. Poněvadž se tak nestalo, jest odůvodněn zmatek podle § 281 čís. 4 tr. ř. a jest rozsudek zmatečným; i bylo jej zrušiti již z tohoto důvodu. Poněvadž však není zjištěna vůbec subjektivní stránka skutkové podstaty zločinu zpronevěry (§ 281 čís. 9 a) tr. ř.), nejsou zjištěny skutečnosti, které by při správném použití zákona měly býti základem nálezu (§ 288 odst. druhý čís. 3 tr. ř.). Bylo proto již při neveřejné poradě za souhlasu generálního prokurátora zmateční stížnosti vyhověti za podmínek § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 a věc odkázati soudu první stolice, by ji znovu projednal a nové rozhodnutí vydal, aniž bylo potřebí zkoumati, zda je odůvodněn též zmatek podle čís. 5 § 281 tr. ř.

Citace:

Čís. 2989. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 887-889.