Prof. Dr. Aug. Pierantoni, Die Fortschritte des Völkerrechtes im 19. Jahrhundert. Übers. v. Dr. Fr. Scholz. Berlin, F. Wahlen, 1899. VI. + 132 str. Nejnovější tato publikace znamenitého stoupence školy Manciniovy v Italii jest sepsána ve vzletné formě úvodní řeči k zahájení akademického roku 1898/99 na universitě »Sapienza« v Římě. Předeslav krátký mistrný přehled vývoje práva mezinárodního až k počátku 19. stol. (str. 1—46), zabývá se P. pak zejména soustavou mezinárodní založenou na umělém díle Vídeňského kongresu a reakcí svobodářskou i národnostní, na kteréž měla Italie nemalý podíl, až do kongressu Berlínského 1878 (str. 47—106). Zároveň sledovány jsou ve velkých rysech a v souvislosti s událostmi politickými pokroky práva mezinárodního docílené zejména kongressem Vídeňským (1814) a Pařížským (1856). Kdežto v této části spisu hleděno jest předem k postupnému pokroku principu národnostního, věnována jest kapitola závěrečná (str. 107—132) ostatním závažným zjevům v oboru právních poměrů mezinárodních (Ženevská konvence, Bruselská konference 1874, neutralita Švýcarska, Belgie, Lucemburska, Conga, průplavu Suezského, rozšíření smluv mezinárodních všeho druhu, kolonisace, konsulární soudnictví na východě, založení a práce institutu práva mezinár., konferencí interparlamentních, mezinárodní soudnictví rozhodčí, pokroky soukromého práva mezin. a j.). P. jest otevřeným a horlivým zastancem zásad italské školy práva mezinárodního, jejíž dějiny druhdy napsal (Geschichte d. italien. Völkerrechtsliteratur, übers. v. Dr. L. Roncali, Wien, Manz, 1872), zásady non-intervence a principu národnostního. Jeho náčrtek dějin práva mezinárodního v uplynulém století svědčí opět o výtečném peru historickém.
Dr. J. Trakal.