Vyhledávání v dokumentech NPD: Zprávy Právnické jednoty moravské, 22 (1913) - Z práva směnečního, obchodního a společenstevního.

Čís. 8756.

Pro povahu záruky jako obchodu nerozhoduje, zda jest obchodem smlouva, která měla býti zárukou upevněna. K platnosti záruky jest třeba písemní formy, není-li sama záruka obchodem. Pouhé tvrzení, že právní jednání, při němž byla záruka předsevzata, jest obchodem, není o sobě tvrzením, že byla obchodem záruka.
(Rozh. ze dne 1. března 1929, Rv II 530/28.)
Žalobce domáhal se proti V-ovi náhrady škody 94000 Kč, jež mu prý vznikla tím, že žalovaný nesplnil kupní smlouvu ohledně prodané továrny. V bodě IV. žaloby tvrdil žalobce, že se žalovaný Josef V. osobně zaručil za zaplacení kupní ceny 175000 Kč za prodanou továrnu s příslušenstvím M-ovi. Procesní soud prvé stolice rozsudkem pro zmeškání uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel vytýká odvolacímu rozsudku nesprávné právní posouzení proto, že má za to, že byl z rukojemství žalovaného V-a oprávněn žádati jen splnění smlouvy, nikoli náhradu škody. Míní, že rukojemství V-a bylo součástí kupní smlouvy a že jeho zavinění je zjištěno. Žalovaní dosáhli prý koupě nemovitosti s tím, že zaplatí vymáhaný dluh, by dražba byla zrušena, že se smluvili a, nesplnivše závazek, se obohatili na úkor žalobcův. Není ovšem správným názor odvolacího soudu, že žalobce by mohl uplatňovati z důvodu rukojemské smlouvy jen nárok na její splnění. I ze smlouvy rukojemské může věřiteli vzejíti pro její porušení nárok na náhradu škody na př., když její splnění bylo vinou rukojmího zmařeno nebo pozbylo pro věřitele vinou rukojmího významu (§ 912 a zásady § 1447 a 920 obč. zák.). Odvolací soud odpírá žalobci nárok na náhradu škody proto, že podle žaloby byla továrna prodána jen M-ovi a že ze žaloby nelze usouditi, v čem spočívá zavinění žalovaného Josefa V-a nebo jakým způsobem dal žalovaný podnět ke škodě žalobce. Proto prý nelze žalobě vyhovět pro vnitřní rozpory. Ani v tom směru nelze s odvolacím soudem souhlasiti. Žalobce v žalobě opíral nárok na náhradu proti Josefu V-ovi o to, že se za zaplacení kupní ceny i s příplatky zaručil a že M. kupoval továrnu jako obchodní podnik, že žalovaní smlouvu nesplnili, nechali dojíti k dražbě, v níž koupil továrnu V. s Františkem D-em za 80000 Kč, že nedodrževše smlouvu poškodili žalobce o rozdíl mezi smluvenou kupní cenou a nejvyšším podáním docíleným při dražbě, že se žalovaní chlubili, jak šikovně věc provedli a dostali se к továrně, a že M. prohlašoval, že V. koupil továrnu za jeho peníze. Z toho patrno, že žalobce opíral svůj nárok proti Josefu V-ovi o úmyslné nesplnění smlouvy záruční a o její zmaření, že v tom shledává zavinění žalovaného a také podnět, správněji řečeno příčinu žalobcovy škody. V tom však nelze shledati takový vnitřní rozpor, pro nějž by se žalobě vyhověli nedalo, jak míní soud odvolací. Ale přes to není žalobní nárok odůvodněn přednesem žalobcovým v žalobě, jejž nutno pokládati za pravdivý následkem zmeškání. Není potřebí obírati se tím, zda kupní smlouva žalobcova s M-em o továrně, podle žalobních údajů prodané jako obchodní podnik, jest obchodem podle čl. 273 obch. zák., zda zcizení obchodního závodu jest obchodem vůbec nebo za jakých podmínek a pokud rázu takového zcizení závodu jako obchodu vadí, že byla spoluprodána nemovitost (čl. 275 obch. zák.) (srov. Staub-Pisko, Komentář k obch. zák. k čl. 273 § 6 а k čl. 275 § 2, poslední odstavec). Žalobce neopírá v žalobě svůj nárok proti Josefu V-ovi o koupi, nýbrž o záruku a pro povahu záruky jako obchodu nerozhoduje, zda je obchodem smlouva , která zárukou měla býti upevněna (srov. Staub-Pisko, Kom. k čl. 273 § 7). Pro nesplnění smlouvy záruční mohl by býti rukojmí práv z náhrady škody jen, kdyby se záruka stala platně. K platnosti záruky třeba je pak písemné formy, není-li sama záruka obchodem (§ 1346 obč. zák. a čl. 317 obch. zák.). Že záruka byla obchodem, žalobce ani netvrdil, a z jeho přednesu to také, ne- plyne. Dovolatel neuvedl v žalobě, že on nebo žalovaní jsou kupci a že učinila ta neb ona strana záruční smlouvu v provozu svého obchodu, jakž to předpokládá čl. 273 obch. zák. Rovněž žalobce nepřednesl a neodůvodnil, že záruka byla obchodem z nějakého jiného důvodu. Pouhé tvrzení, že koupě, při níž bylo zaručeno splacení kupní ceny a převzetí dluhů, byla zcizením obchodního podniku, neobsahuje v sobě tvrzení, že i záruka za ni byla obchodem. Není tedy žaloba opodstatněna již pro nedostatek přednesu, že záruka byla obchodem. Tvrzení to náleželo k opodstatnění žalobního nároku a pro jeho nedostatek nebylo lze žalobě vyhověti.

Citace:

č. 8756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 320-322.