Vyhledávání v dokumentech NPD: Všehrd, 13 (1932) - Základy právního procesu v pojetí normologické teorie

Základy právního procesu v pojetí normologické teorie
byly tématem přednášky doc. dra Adolfa Procházky, přednesené v Právnické jednotě v Praze dne 10. prosince 1931. Úvodem podal referent stručně nástin vývoje normologické teorie, která od původního hlediska statického přešla zásluhou Merklovou k dynamickému pojetí právního řádu, jež se stalo podnětem pro normativní systemisování obsahu právního řádu a předpokladem juristického zachycení normotvorného procesu. Ve shodě se svým pojednáním »Příspěvek k nové konstrukci sporného procesu« (Věd. ročenka práv. fakulty Mas. university 1931, str. 204 a n.) vyložil pojem normy t. zv. kreační, t. j. abstraktní normy právní (je-li A, má býti B); dále zabýval se podrobněji pojmem normotvorných dějů, to jest dějů, na jichž realisaci vyšší normy kreační činí závislým vznik norem nižších. Normotvorné děje třídí v zásadě na dvě skupiny; děje, které lidských činů neobsahují a děje, v nichž lidské činy se objevuji. Tuto skupinu normotvorných dějů pak lze děliti na děje povinné, nepovinné a zakázané. V této souvislosti mluví se v prvním případě o normotvorbě automatické, v druhém o neautomatické, jež se dělí dále na povinnou a nepovinnou. Kausální děj, v němž dochází k vzniku odvozené normy z normy vyšší, jest právním procesem. Pojmově jest tento výraz neobyčejně široký, mnohem širší než ve smyslu obecně používaném. (Termínu tohoto použito i v titulu referátu, takže na prvý pohled se zdá, že neodpovídá zcela obsahu.) Obecně používanému termínu přibližuje se proces právní vymezený jako normotvorný děj určitého obsahu a delegovaný. Tato konstrukce Wcyrova a Sedláčkova zahrnuje v sobě ovšem i řízení zákonodárné, řízení správní, soudní a smluvní včetně jednostranných právních jednání.
V dalším referent analysoval a konstruoval rozdíly řízení zákonodárného, správního, soudního a smluvního. Řízení zákonodárné jest charakterisováno normami jím tvořenými, které jsou hierarchicky vyšší než normy, vycházející z řízení soudního, správního a smluvního. Řízení správní i soudní podle povahy svých normových produktů stojí hierarchicky proti normám, vyšlým z řízení zákonodárného na stejném stupni. Naproti tomu jest třeba přiznati normám řízení smluvního vyšší stupeň než normám řízení soudního (i trestního) a než většině norem produkovaných řízením správním, kde snad jen v některých případech (policie) není nutno uznávati nadřazenost normy smluvní. Ale toto dělítko není zcela bezpečné. Jest třeba uchýliti se k rozdílu jinému. Normotvorné akty povinné jsou produktem řízení soudního a správního, nepovinné produktem řízení smluvního. Je však obtížno rozlišiti řízení soudní od správního. Běžná diferenciace, jevící se v »nalézání práva« (soudnictví) a »tvoření práva« (správa) není přesná. Merkl uchyluje se k rozdílu jinému a určuje dělítkem znak organisační: v soudnictví tvoří normy orgány sobě rovné, ve správě panuje hierarchická nadřízenost těchto orgánů. I toto kriterium má určité nedostatky, na něž poukázal již Havelka (Právník 1931, Merklovo Obecné právo správní), avšak referent je shledal i přes tyto nedostatky vhodnější než jiné.
Dr. Pošvář.

Citace:

Základy právního procesu v pojetí normologické teorie. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1932, svazek/ročník 13, číslo/sešit 4, s. 143-144.