Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8864.

K založení sudiště podle § 99 j. n. nevyžaduje zákon takový majetek by z něho mohl býti žalobní nárok úplně nebo částečně uspokojen, nýbrž stačí jakákoliv věc žalovaného cizince nebo právo a nesejde ani na tom, zda takové jmění jest zcizitelno neb exekuci podrobeno.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1929, R I 191/29.)
Jměním žalovaného cizozemce, o něž žalobce opíral příslušnost dovolaného soudu, byla obalová bedna, v níž žalovaný vrátil do tuzemska obrazy. Soud prvé stolice vyhověl námitce nepříslušnosti a odmítl žalobu. Rekursní soud zamítl námitku místní nepříslušnosti. — Čís. 8864 —
493
Důvody: Mylným jest názor prvého soudu, že se k založení příslušnosti podle § 99 j. n. vyžaduje majetek aspoň takové hodnoty, by padala vůbec na váhu při případném uplatňování nároku žalobcova a byla základem aspoň částečného uspokojení. Že by při § 99 j. n. šlo o takto kvalifikovaný majetek, ze zákona neplyne a jak právní věda tak i ustálená judikatura uznává, že k založení příslušnosti podle § 99 j. n. stačí jakýkoli předmět byť i ceny nepatrné, i předmět, který není exekuci podroben aniž může vésti k uspokojení věřitele (Viz Hora, V.: Čsl. civ. právo procesní str. 205, Neumannův Komentář u § 99 j. n. a sb. n. s. čís. 4831). Soud prvé stolice zjistil, že bedna, o kterou jde, byla na účet žalovaného zakoupena a s obrazem mu zaslána a vydána a že žalovaný bednu zaplatil, jakož i že bedna má cenu asi 50 Kč. Tím prokázáno jest vlastnictví žalovaného k bedně a zjištěny všechny náležitosti pro příslušnost soudu prvé stolice podle § 99 j. n. Na vlastnictví žalovaného k bedně nemůže nic změniti jeho tvrzení učiněné teprve při posledním ústním jednání před prvým soudem, že bednu s obrazy, když došla do Vídně, si nevyzdvihl, nýbrž že obrazy prodal Ferdinandu S., který si je i s bednou vyzdvihl přímo od speditéra. Žalovaný míní, že se tím stal vlastníkem bedny S.; než nelze přehlédnouti, že podle tvrzení samého žalovaného, S. obrazy pro nepravost odmítl a vrátil i s bednou žalovanému; když žalovaný s odmítnutím se spokojil, a opak ani netvrdí, a obrazy a bednu od S. přijal, stal se převzetím bedny vlastníkem, ježto uskutečněny jsou jak důvod k převodu vlastnictví, tak i hmotné odevzdání § 423 a 425 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení ve shodě s vědou i s judikaturou nejvyššího soudu doličuje, že k založení sudiště podle § 99 j. n. nevyžaduje zákon takový majetek, by z něho mohl býti žalobní nárok úplně nebo částečně uspokojen, nýbrž že stačí jakákoli věc žalovaného cizince nebo právo a nesejde ani na tom, zda takové jmění jest zcizitelno nebo exekuci podrobeno (srv. též Vážný: O ústrojí a příslušnosti soudů, 1926 str. 165). Nižšími soudy bylo zjištěno, že obrazová bedna byla opatřena zasílatelskou firmou B., když od zmocněnce žalovaného dostalo se jí příkazu, aby dva obrazy žalovaným zakoupené pečlivě opatřila a zaslala žalovanému do Vídně. Byla tedy obalová bedna zvláště zhotovena z příkazu zmocněnce žalovaného a tomuto také s obrazy do Vídně odeslána a zjištěno též, že žalovaný cenu bedny 80 Kč zaplatil dobírkou. Tím bylo prokázáno vlastnictví žalovaného k bedně, jež není předmětem rozepře. Použil-li žalovaný této bedny při vráceni obrazu, nezaniklo jeho vlastnictví k tomuto předmětu ani mlčky vzdáním, jak snaží se dolíčiti dovolací rekurs, ježto nebylo tu předpokladu § 863 obč. zák. a nepozbyla obalová bedna své samostatné právní povahy ani tím, že nepřijatý obraz byl v ní vrácen prodateli. Že vlastnictví k bedně nepřešlo na dalšího kupitele obrazů, bylo již správně dolíčeno v napadeném usnesení a stačí odkázati k jeho odůvodnění.

Citace:

č. 8864. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 516-517.