=Zprávy Právnické jednoty moravské, 15 (1906) / O významu sepsání listiny v právu poplatkovém.

O významu sepsání listiny v právu poplatkovém.

1
Zdeněk Lepař.
Úvod.
Celým poplatkovým zákonem jako červená niť propletena je zásada, že převody věcí nemovitých (a jejich příslušenství) poplatnými jsou beze zření na to, zda o nich listina právní byla sepsána čili nic 2, kdežto poplatnost právních jednání uzavíraných o movitostech výslovně učiněna byla závislou na sepsání právní listiny. 3 —
Poněvač veliká většina obchodů movitostních děje se beze všech písemností, uniká tím zároveň zpoplatnění. Proč? Odpověď jest dosti na snadě. Převodů nemovitostních nelze vůbec zatajiti, při movitostech však kontrola veškerých jejich převodů jest naprosto nemožnou. Při realitách jedná se mimo to o předměty cennější, při movitostech ale z veliké části o věci ceny malé, při nichž poplatku pro jeho nepatrnost buď vůbec nebylo by možno vypočísti a předepsati, nebo s nepoměrně velikou ztrátou času, práce i nákladu. Konečně nesmí se přehlédnouti, že předmětem pravidelného obchodu jsou pouze věci movité, jichž nabývá se po většině buď za příčinou spotřeby nebo pro opětný prodej, pokud možno brzký. Uložením jakékoliv, sebe menší dávky na každý jednotlivý movitostní převod byl by obchod ve značné míře ztížen, ne-li docela znemožněn. U nemovitostí, jichž převody jsou přece jen poměrně řídké (po živnostensku je provozovati není vůbec přípustno), a jichž nabývá se z pravidla pro delší držbu za příčinou získávání plodů (úrody, tedy těžení), není takovýchto obav. Z těchto důvodů prospěšnosti jsou převody nemovitostní způsobilejšími pro zpoplatňování, nežli převody movitostní.
Mimo to však nelze ani tvrditi, že movitostní převody dani obchodové (o kterou se při tak zvaných poplatcích převodních jedná), vůbec unikají. Třeba jen poněkud povšimnouti si nynější daně výdělkové, zvláště té okolnosti, že výtěžek její řídí se nikoli docíleným ziskem (platíť se značná daň výdělková i při podnicích passivních), nýbrž objemem a rozsahem živnosti (ať již hrubé tržby nebo výroby) t. j. početností a velikostí docílených obchodů, které týkati se mohou nejen věcí hmotných, nýbrž i prací tělesných i duševních. Shledati tu lze snadno souvislost daně obchodové (poplatků převodních) s daní výdělkovou, ve které možno v tomto směru spatřovati jakési paušalování poplatků převodních, třebas daň výdělková uváděna byla ve vědě finanční pod titulem zvláštním. To všechno týká se ovšem legis ferendae a nikoliv legis latae, se kterou zde bude nám se zabývati.
Přes to považoval jsem za potřebné, zmíniti se o tom jednak pro vysvětlení zásady svrchu uvedené, jednak aby se odůvodnilo vyloučení veškerých převodů pro případ smrti ze zásady té. 4 Dějíť se převody dědické za okolností docela jiných, neplatí pro ně důvod nemožnosti kontroly, nepoměrných útrat spojených s vyměřením a vybíráním poplatku, nejméně pak důvod stiženi obchodu, k němuž nedobrovolné přecházení majetku následkem úmrtí nelze počítati. Zabývati se tedy budeme výhradně právními jednáními mezi živými.
Význam sepsání listiny při převodech nemovitostních.
Hned z počátku bylo řečeno, že při převodech věcí nemovitých a jejich příslušenství nemá pro poplatnost t. j. pro výši daně obchodové sepsání listiny vůbec žádného významu, t. j. poplatku podléhají veškerá právní jednání, týkající se převodu vlastnického práva ku realitám bez rozdílu, stala-li se ústně či písemně, a to vzhledem na první větu §. 44. p. z. hned v okamžiku platného uzavření smlouvy. Lhostejno jest, byla-li o tom vůbec jaká listina sepsána, kdy se tak stalo, v jaké formě a v kolika exemplářích. 5 Důsledkem toho počíná 8denní ohlašovací lhůta nebo pro podání tabulární žádosti dnem po platném uzavření 6 smlouvy ústní, a nikoli dnem po sepsání či podepsání listiny. Pozdější ohlášení jest opožděným, a propadá pokutě ve výši poplatku převodního dle §. 80. p. z. (s vynětím ohlášení převodů při první návštěvě státního geometra v příslušné obci za účelem srovnání katastru se skutečným stavem). 7
Pro poplatnost jest tedy rozhodným den uzavření platné smlouvy. Neplatné smlouvy nejsou poplatnými. Žádá-li se po zákoně (nikoliv úmluvou stran) ku platnosti smlouvy schválení nějakého dozorčího úřadu (na př. nadporučenského soudu, okresního či zemského výboru při prodeji — nikoli kupu — obecního statku atd.), platí den schválení za den platného uzavření smlouvy, a lhůta ohlašovací čítá se ode dne vyrozumění strany o schválení tom. 8 Výjimkou podrobuje zákon poplatku listiny sepsané za účelem zkrácení veřejné dávky, ač zároveň hned je prohlašuje neplatnými. (§ 86. p. z.) Než také jinak není věcí finančních úřadů prokazovati platnost smlouvy, pokud zevnější známky nasvědčují její platnosti. Neplatnost musí dokázati strana.
Poplatnými jsou tedy vlastně všechna právní jednání, není-li neplatnost jejich úplně patrna nebo stranou prokázána.
Od neplatnosti dlužno však rozeznávati bezúčinnost smlouvy (dle odpůrčího zákona), nebo byla-li smlouva učiněna závislou (dle úmluvy stran) na podmínce nějaké. Zde jedná se o platnou a tudíž i poplatnou smlouvu, kterou hned (v 8 dnech od uzavření, a nikoliv od splnění suspensivní podmínky) ku vyměření poplatku ohlásiti dlužno. Výjimka odkládací staví však povinnost platební až do svého splnění. Nesplní-li se vůbec, odpadá též poplatek. 9
Při konkurenci osob osvobozených s neosvobozenými platí tito při úplatných právních jednáních polovici poplatku, 10 při bezúplatných celý poplatek, jsou-li při smlouvě osobou oprávněnou. 11
Zdánlivou výjimku z pravidla, že jinak pro poplatnost rozhodným jest okamžik platného uzavření smlouvy, tvoří další věta §. 44. p. z., dle níž má se ohlašovací lhůta počítati od sepsání listiny, když strany na něm se usnesly. Zákon má tu však na mysli pactum de contrahendo, nikoli skutečnou platnou smlouvu ústní, jak zcela jasně vysvítá z citace §. 884. obč. z.
Jaký význam má úmluva podmínky či ustanovení času, jaký dále osvobození některého ze smluvníků od poplatku, nespadá v rámec této rozpravy. Upozorniti chci pouze na to, že toliko převody dle soukromého — nikoli dle veřejného — práva jsou poplatnými, dále že dle popl. novely vztahují se zásady o poplatnosti převodů nemovitostních jen na převody práva vlastnického. Veškerá jiná práva i k věcem nemovitým (zejména osobní služebnosti) zařaděna jsou nyní mezi věci movité. 12 Na druhé straně dlužno zde poukázati na to, že ku poplatnosti stačí platné uzavření smlouvy, t. j. nabytí právního důvodu na převod práva vlastnického. 13 Na splnění smlouvy nezáleží. Tak zvané storno — spáčení se stran — nezakládá zákonného nároku na odepsání nebo vrácení poplatku. Jinak praxe svoluje v ně, nedošlo-li ani ku skutečnému (fysickému) ani ku knihovnímu převodu, a je-li storno dosvědčeno listinou podepsanou oběma stranami. 14
Jaký význam má tedy sepsání listiny na poplatek z převodu reality? Pouze ten, že beze zření na poplatek převodní (daň obchodovou) platí se z každého archu korunový kolek jako poplatek listinový, a to z každého jednotlivého stejnopisu listiny. 15 Obsahuje-li listina více převodů nemovitostních (na př. dle nejnovější praxe při odstupování nebo nabývání více osobami), třeba zapraviti poplatek ten zvláště z každého jednotlivého jednání — ale pouze za první arch; pro další archy stačí jediný kolek korunový (za arch). Tento kolkový poplatek není částí daně obchodové t. j. poplatku převodního, nýbrž samostatným poplatkem listinovým, zapravovaným vlastně jako náhrada za průvodní moc, poskytovanou státem listině takové před úřady a vůbec v životě veřejném.
Praesumpce správného sepsání listiny platí ovšem také pro erár proti straně samotné. Otázkou jest, pokud možno připustiti důkaz, že obsah listiny nesrovnává se s podstatou smluveného právního jednání.
Má-li se na mysli, že vlastním předmětem poplatku je právní jednání ve smluvené skutečné podstatě, a že sepsání listiny je celkem lhostejným, pak ovšem připustiti bude nutno i důkaz, že listina není pravým obrazem poplatného právního jednání. V praxi otázka tato, více akademická, velkého významu nemá, poněvadž listina stranou předložená platí proti straně plným obsahem svým právě tak, jako jakéhokoliv jiné udání její za příčinou vyměření poplatku, proti němuž protidůkaz rovněž jest obtížným. Mimo to není důkazní řízení ve finančních záležitostech vůbec upraveno.
Poplatky listinové.
Otázka tato naprosto odpadá při druhém druhu poplatků t. j. listinových, při němž vlastním předmětem poplatku je listina plným obsahem svým 16 beze zření na to, zda srovnává se s podstatou příslušného právního jednání čili nic. Jaké právní jednání listina obsahuje, o tom rozhoduje právě její znění (obsah), nikoli snad její nadpis. 17
Poněvadž převody věcí nemovitých zahrnuty jsou bez výjimky v kategorii prvé, vztahuje se tento druhý druh ku movitostem, t. j. ku právním jednáním o nich uzavíraným, při kterých tudíž zásadně vybírá se poplatek jen pokud o nich listina byla sdělána, a jen v té míře, v jaké se to stalo. Další změny nastalé v ustanoveních smlouvy jsou pro její poplatnost právě tak bezvýznamny 18 jako úmluvy v listinu nepojaté. 19 Zásada, že splnění právního jednání nemá v podstatě žádného významu pro poplatnost, platí tím více při poplatcích listinových, pro něž úplně stačí, zavázala-li se podepsaná osoba ku nějakému soukromoprávnímu plnění. Byl-li závazek tento splněn, a kdy se tak stalo, jest úplně lhostejno. Proto v plné míře poplatnými jsou listiny, dokumentující smlouvu třeba dávno již splněnou, 20 nebo smlouvu uzavřenou pod podmínkou odkládací. 21 Nesplnění podmínky té, nebo vůbec celé smlouvy, neosvobozuje od poplatku, nedává také nároku zákonného na jeho vrácení, byl-li již zaplacen. Děje-li se tak přece, stává se to na základě pouhých předpisů administrativních z důvodů slušnosti. 22
Odvislost poplatku od listiny jde však ještě dále, prohlašujíc v zásadě — až na spisy notářské — stejnou poplatnost všech exemplárů, 23 byla-li listina sdělána ve více stejnopisech. Příkrost ustanovení toho zmírněna byla omezením stupnicového poplatku (až na směnky) pouze na dva stejnopisy, takže pouze při směnkách a poplatcích pevných zásada poplatnosti všech exemplářů v plné míře je provedena.
Výhoda pro ostatní stupnicové poplatky závislou je však na podmínce, že poplatník všechny stejnopisy předloží nejdéle v 8 dnech ode dne sepsání listiny bernímu úřadu příslušnému, který na každém exempláru stvrdí, v kolika stejnopisech listina byla sdělána, a že ze dvou exemplárů poplatek (ať přímo nebo v kolcích) byl zapraven.
Další archy, jakož i první archy dalších exemplárů podléhají korunovému kolku, není-li stupnicový poplatek nižší. 24 Aby se snad nemohlo zneužíti většího formátu listiny pro docílení menšího počtu archů, tudíž také úspory kolků, stanoven zároveň nejvyšší přípustný rozměr jednoho archu. 25 Kolikráte rozměr archu abnormálního převyšuje normální míru, tolikrát dlužno dáti další kolek jako za další arch. Při kolku menším 1 K (zejména také u příloh) stačí dvojitý kolek i při rozměru větším. 26 Je-li jedna strana ze smluvníků osvobozena od poplatku, nepodléhá poplatku exemplář vydávaný stranou tou straně druhé. (§ 20. p. z.)
Ku poplatnosti dvou či více exemplářů stačí právní jejich existence, t. j. ustanovení smlouvy, že listina v tolika a tolika stejnopisech byla sdělána; došlo-li ku skutečnému jejich vyhotovení, je pro jejich poplatnost lhostejno. 27
Punktace, pokud obsah jejich třeba ne doslovně, ale věcně úplně souhlasí s formální listinou, mají se za první exemplář listinný. 28 Není-li zde souhlasného obsahu takového, považují se punktace za zvláštní listinu, podléhající poplatku samostatně beze zření na počet exemplářů listiny formální. 29
Již z toho je zřejmo, že v těch případech, bylo-li o jednom právním jednání (o movitostech) sepsáno více různých listin, ať již současně nebo v různých dobách, 30 podléhá každá samostatně poplatku dle svého obsahu, leč by další listina obsahovala scházející snad podstatnou součásť listiny prvé, na př. ratifikace zastoupeného při jednání nezmocněném. 31
Výjimku činí smíry a jinaká vyjádření před soudem, z nichž platí se stupnicový poplatek pouze tehdy, nebyla-li právní jednání ve smíru či vyjádření tom obsažená již podrobena poplatku. 32 Tato úleva poskytnuta byla patrně proto, že jedná se tu zpravidla o listinu nedobrovolnou, vynucenou protivníkem.
Nárok státu na plnou poplatnost vzniká v okamžiku platného sepsání listiny. Výjimka ani suspensivní nemá tu žádného významu (ani odložení povinnosti platební), 33 a to již proto ne, že pro poplatky pevné a stupnicové zásadně vlastně platí odvádění poplatku v kolcích, které dlužno přilepiti již na papír určený pro sepsání listiny (dříve psalo se na papíře se vtištěným kolkem), nyní tedy vlastně na papíře opatřeném příslušnými kolkovými známkami. 34 Při stupnicových poplatcích vyšších 50 K, jakož i při listinách, v nichž předmět poplatku není v listině číselně označen, nastupuje ovšem volbou poplatníkovou odvádění přímé (ohlášení listiny ku vyměření poplatku). 35 Jinak ale všechny zásady, platné pro tak zvané kolkové poplatky, t. j. pro poplatky, jež zapraviti nutno v kolcích, rozšiřuje zákon též na všechny stupnicové poplatky i přímo zapravitelné, 36 tak zejména ustanovení o povinnosti platební, 37 ručební, 38 o výši pokuty, 39 významu podmínky atd.
Rozdíl mezi poplatky listinovými a poplatky z právních jednání.
Možno tedy dobře říci, že poplatkový zákon vytvořil hlavně dvojí druh poplatků, totiž poplatků z právních jednání (o převody práva vlastnického k realitám — poplatky immobilární) a poplatků listinových (pevných a stupnicových — o právních jednáních úplatných týkajících se movitostí), ač verbis expressis popl. zákon právě tohoto pojmenování neužívá, zahrnuje spíše zásady pro poplatky listinové pod titulem poplatků kolkových, 40 a zásady pro poplatky z právních jednání pod titulem poplatků bezprostředně (přímo) odváděných. 41
Hlavní rozdíly mezi oběma druhy, o nichž právě promluveno, možno shrnouti v tento přehled:
Poplatky z právních jednání (převody nemovitostní).
Poplatným předmětem je:
1. právní jednání,
2. třebas ústní,
3. v den uzavření smlouvy (den sepsání listiny lhostejný).
4. Byla-li listina sepsána, platí se z ní zvláštní kolkový poplatek 1 K za arch (vedle poplatku procentového z právního jednání.
5. Pro poplatek rozhodujícím skutečná podstata právního jednání.
6. Podmínka odkládací staví platební povinnost.
7. Poplatek odvádí se jen jednou beze zření na počet stejnopisů listiny.
8. Poplatek odvádí se vždy přímo — proto třeba smlouvy vždy v čas ohlásiti.
9. Při konkurenci osoby osvobozené s neosvobozenou platí tato poloviční poplatek z jednání úplatných, celý poplatek při jednáních bezúplatných, je-li obdarovanou; je-li dárcem, odpadá poplatek. Počet stejnopisů je tu lhostejným.
10. Pokuta při zanedbání ohlašovací povinnosti ve výši jednoduchého poplatku. Poplatky listinové (pevné a stupnicové, týkající se úplatných právních jednání o movitostech).
Poplatným předmětem je:
1. listina,
2. ústní smlouvy nejsou poplatnými,
3. v den sepsání či podepsání listiny.
4. Stupnicový poplatek je sám poplatkem listinovým, vedle něhož žádný korunový kolek za první arch se nedává.
5. Pro poplatek rozhodující je výhradně obsah listiny.
6. Žádná podmínka nestaví platební povinnosti.
7. Při více exemplárech odvádí se poplatek dvakráte neb i vícekráte.
8. Poplatek odvádí se zásadně v kolcích, nebo vyměřuje se dle zásad platných pro kolkové poplatky. Dán-li poplatek v kolcích, odpadá povinnost ohlašovací.
9. Při konkurenci osvobozené a neosvobozené osoby platí tato, byla-li listina sepsána v jednom exempláři, celý poplatek, jsou-li zde dva poplatné exempláře, tedy pouze z jednoho exempláře (vydávaného od ní osobě osvobozené).
10. Pokuta při zanedbání kolkové neb ohlašovací povinnosti dvoj- i vícenásobná.
Při právních jednáních, týkajících se movitostí, shledáváme ovšem nejen poplatky stupnicové a pevné, nýbrž i poplatky procentové, jež uvaleny jsou na všechna právní jednání bezúplatná, tedy na darování. Dary věcí nemovitých, při nichž poplatek darovací (z čisté ceny) 42 platí se vedle poplatku immobilárního 43 (ze hrubé ceny) nečiní žádné výjimky ze zásad platných pro převody nemovitostní; jsou tedy v plné míře poplatnými i bez sepsání listiny, 44 pokud vůbec s platnými smlouvami takovými se setkáváme.
Za to pro dary věcí movitých neplatí v plné míře zásady platné pro úplatná právní jednání ve příčině mobilií. Učiněna sice i zde závislou poplatnost zásadně na sepsání listiny. 45 Jinak ale zařazuje popl. zákon dary ty ve skupinu prvou, určuje poplatnost jejich dle zásad poplatků z právních jednání. Tak zejména je počet stejnopisů darovací listiny lhostejný pro výši darovacího poplatku, který se platí pouze jednou. Z prvního archu listiny platí se vedle darovacího procentového poplatku zvláštní listinový poplatek korunový za prvý arch listiny, 46 podmínka suspensivní staví poplatnost
2 (nikoli povinnost ohlašovací), 47 poplatek odvádí se přímo, a pokuta jest pouze jednonásobná. 48
Pouze pro menší darovací poplatky (do 50 K — a to jen při darech movitostí) zavedl zákon z r. 1862. 49 obligatorní zapravování poplatku v kolcích, ponechav straně při obnosech vyšších právo, buď listinu řádně kolkovati, nebo v čas ohlásiti. Zanedbání kolkové povinnosti tresce se pokutou dvojnásobnou, jako při poplatcích listinových. 50
Ku poplatkům z právních jednání patří tedy všechny procentové poplatky (darovací a immobilární), z nichž ale poplatky z darů výjimkou ze všeobecného pravidla závislými jsou na sepsání listiny.
Movitostní právní jednání, poplatná i bez sepsání listiny.
Výjimku z výjimky této tvoří dary pro případ smrti dárcovy, 51 dále případy, ve kterých fikcí stanovenou v §. 13. až 15. popl. nov. ze dne 18. června 1901, č. 74. ř. z. zařazují se určité předměty mezi pozůstalostní jmění (zejména dary z posledních dvou měsíců před smrtí). Výjimečná ustanovení tato vysvětlují se tím, že popl. zákon rozšiřuje tu vlastně na případy takové předpisy platné pro daň dědickou.
Také při poplatcích stupnicových setkáváme se s poplatností nezávislou na sepsání listiny, a to v těch případech, v nichž na základě zvláštních předpisů zákonných, nebo specielního ministerského povolení stupnicové poplatky beze zření na výši (zpravidla však menší 50 K) zapraviti jest přímo, a to bez vyzvání nebo předepsání se strany úřadu v určitých terminech. Patří sem zejména:
a) zálohy úvěrních ústavů na cenné papíry, 52
b) zápůjčky na zástavy v zástavárnách, 53
c) při loterii, totalisateuru, regatách a sázkách dle určitého výherního plánu, při nichž ostatně většinou nyní značný procentový poplatek zaveden, 54
d) při společnostech pojišťovacích a zaopatřovacích 55 a to zejména též co do poplatků kvitančních, e) při závodních podílech, a to splacených i vyplacených, jakož i při dividendách u výdělkových společností, 56
f) při jízdních lístcích drah i paroplavebních společností, 57
g) při 1/4Procentovém paušálu placeném na místo stupnicového poplatku ze smluv služebních kláštery a podobnými ústavy, jichž představení nebo jiní úředníci nemají separátních příjmů, 58
h) konečně při poplatku ze zástavních listů hypoteč. ústavů, 59 z dílčích úpisů, 60 akcií 61 a kuponů, 62 při nichž vlastně listina, — třebas ne úplně formální a vždy řádně podepsaná — zde existuje, právě tak jako při smlouvách společenstevních a pojišťovacích, kde poplatnou listinou je vlastně dotyčná smlouva společenská, či pojišťovací, ze které však poplatek vybírá se dodatečně po částech v té míře, v jaké smluvené příspěvky se scházejí. Není zde vlastně tedy žádné výjimky v plném směru.
Zvláštní povolení ministerstva (na žádost strany), zapravovati stupnicový poplatek přímo, vyskytá se nejčastěji, ba skoro výhradně při služebních smlouvách, zvláště při tantièmách a presenčních markách členů správní rady akciových a jiných společností. Bylo-li takového povolení dosaženo, nezáleží tu pak na tom, existuje-li jaká služební smlouva čili nic.
Poněvač nárok na tantièmy a praesenční marky zakládá se zpravidla na stanovách a volebním protokolu (pro zvolené), je tu vlastně i zde jakási písemnost, a rozdíl spočívá v tom, že poplatek odvádí se nikoliv předem a za celé volební období, nýbrž dodatečně z ročních obnosů vyplácených tantièm a podobných požitků.
  1. 1) Zde pojednáno bude pouze o listinách právních uvedených pod lit. A §. 1. popl. zák., t. j. listinách sepisovaných o smlouvách. Vysvědčení, úřední vyhotovení atd. nejsou předmětem těchto řádků.
  2. 2) § 1. A č. 1. p. z.
  3. 3) § 1. A č. 2. a 3. p. z.
  4. 1) Jsou poplatnými vždy, beze zření na sepsání listiny, ať jedná se o jmění movité či nemovité. — § 1. B p. z.
  5. 2) § 62. odst. 1. p. z.
  6. 3) § 44. č. 1. p. z.
  7. 4) § 56. odst. 3. zák. ze dne 23. května 1883, č. 83. ř. z.
  8. 5) Min. nař. ze dne 22. září 1858 č. 155. ř. z. — Dlužno rozeznávati od případů, kdy schválení úřední je pouze odkládací podmínkou platně uzavřeného právního jednání. Zde počíná 8denní lhůta hned po uzavření smlouvy. (v. f. m. 24. dubna 1862 č. 17663.)
  9. 1) § 10. zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89. ř. z.
  10. 2) § 69. odst. 2. č 2. p. z.
  11. 3) § 69. odst. 1. p. z.
  12. 4) § 6. zák. ze dne 18. června 1901, č. 74. ř. z.
  13. 5) § 44. první věta p. z.
  14. 6) V. f. m. ze dne 27. dubna 1858, č. 22913, pro svatební smlouvy (při neuskutečnění sňatku) v. f. m. ze dne 11. července 1854, č. 28235.
  15. 7) Saz. pol. 65 A b, 91 A a, 97 A b, §. 3. před. ust. k sazbě zák. ze dne 13. prosince 1862. č. 89 ř. z. § 62. 1. odst. popl. zák. ve spojení se saz. pol. 2. lit. a aa zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89 ř. z. a § 7. cís. nař. ze dne 26. prosince 1897, č. 305 ř. z.
  16. 1) R. sp. s. ze dne 2. prosince 1896, č. 10151.
  17. 2) R. sp. s. ze dne 7. května 1892, č. 6595.
  18. 3) R. sp. s. ze dne 15. října 1895, č. 8900.
  19. 4) R. sp. s. ze dne 7. prosince 1877, č. 172.
  20. 1) R. sp. s. ze dne 28. října 1896, č. 10025, a ze dne 20. března 1900, č. 13924 (B).
  21. 2) R. sp. s. ze dne 15. července, 19. září a 21. října 1879, č. 541, 557 a 593, ze dne 13. května 1890, č. 5311.
  22. 3) V. f. m. ze dne 6. července 1860, č. 31233, a ze dne 20. října 1897, č. 29078.
  23. 4) § 40. p. z. Platí pouze pro originaly, nikoli pro opisy. Výjimka při účtech, při nichž nejhlavnéjší rozdíl, t. j. originální podpis vydatelův zpravidla schází. Při notářských spisech nepodléhají dle § 1. zák. ze dne 28. června 1872, č. 94. ř. z. notářské snímky škalovému poplatku, nýbrž pouze korunovému kolku za arch.
  24. 5) § 3. předb. ust. k sazbě zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.; ohledně dalších exemplárů § 40. p. z.
  25. 6) 1750 cm2; u knih obchodních 2640 cm2 resp. 5040 cm2, dle min. nař. ze dne 26. května 1875, č. 83. ř. z.
  26. 7) § 2. odst. 1. — hlavně též poslední věta jeho — předb. ust. k sazbě zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  27. 1) R. sp. s. ze dne 8. února 1877, č. 37, 16. října 1894, č. 8092, 24. září 1895, č. 8844.
  28. 2) § 40. p. z.; srovnej též ustanovení saz. pol. 108. p. z. (první odst.).
  29. 3) R. sp. s. ze dne 3. května 1877, č. 73.
  30. 4) Třeba v různé formě, r. sp. s. ze dne 17. listopadu 1897, č. 11157.
  31. 5) § 34. p. z. — Ohledně dodatečných změn ve smlouvě viz § 35. p. z. — Zásadně podléhá jako novace (§ 38. p. z.) plnému poplatku (stupnicovému) změna v podstatných částech smlouvy. — Pro změnu nepodstatných podmínek smluvních, jež při první smlouvě již nemají vlivu na výši poplatku, stačí korunový kolek za arch.
  32. 6) Saz. pol. 53. a pozn. k saz. pol. 105. p. z.
  33. 7) Vzhledem na to, že § 15. p. z. nerozeznává mezi podmínečnými a nepodmíněnými smlouvami (srovnej r. sp. s. ze dne 21. října 1879, č. 593, a ze dne 13. května 1890, č. 5311).
  34. 8) § 21. p. z., a § 3. min. nař. ze dne 28. března 1854, č. 70. ř. z.
  35. 1) § 6. B zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  36. 2) Posl. odstavec §. 6. zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  37. 3) § 68. č. 1 p z.
  38. 4) § 73. č. 1. p. z.
  39. 5) § 79. č. 8. p. z.
  40. 6) Druhý oddíl (§§. 14.—41.) p. z.
  41. 7) Třetí oddíl (§§. 42.—63.) p. z.
  42. 1) § 2 č. 1. cís. nař. ze dne 19. března 1853, č. 53. ř. z.
  43. 2) § 1. první odstavec popl. nov. ze dne 18. června 1891, č. 74. ř. z.
  44. 3) § 1. A č. 1. p. z.
  45. 4) § 1. A č. 2 popl. zák. a § 4. zák. ze dne 13. pros. 1862, č. 89. ř. z.
  46. 5) Saz. pol. 91 A a zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  47. 1) § 10., částečně též 9. zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  48. 2) § 80. p. z.
  49. 3) § 6. Ca zák. ze dne 13. prosince 1862, čís. 89. ř. z.
  50. 4) Poslední odstavec §. 6. zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  51. 5) § 1. A č. 2. zák. popl.
  52. 6) Saz. pol. 36. č. 1. lit. a zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  53. 7) § 6. zák. ze dne 23. března 1885, č. 48. ř. z.
  54. 8) § 8. —10. zák. ze dne 31. března 1890, č. 53. ř. z.
  55. 9) Saz. pol. 57. E et F zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  56. 1) § 3. a 4. zák. ze dne 21. února 1873, č. 87. ř. z.
  57. 2) Saz. pol. 47. lit. e zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  58. 3) Saz. pol. 40. lit. a pozn 4. zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  59. 4) Odst. 3. zák. ze dne 10. července 1865, č. 55. ř. z.
  60. 5) Saz. pol. 36. č. 2. lit. b odst. 2. zák. ze dne 13. pros. 1862, č. 89. ř. z.
  61. 6) Pozn. 3. k saz. pol. 55 B zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
  62. 7) Pozn. 5. k saz. pol. 55 B a předposl. odst. saz. pol. 36. č. 2. lit. b, a k saz. pol. 11. č. 2. lit. d zák. ze dne 13. prosince 1862, č. 89. ř. z.
Citace:
Vladimír Šmídek: Sbírka zákonů a nařízení o pojištění dělníků pro případ úrazu v republice československé. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1925, svazek/ročník 6, číslo/sešit 7, s. 225-226.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).