České právo
Časopis spolku notářů československých.
Řídí prof. Dr. Em. Svoboda s kruhem redakčním.
Vychází každý měsíc mimo červenec a srpen. - Redakce a administrace v Praze-II. Václ. nám. 28. - Předplatné ročně 40 K i s poštovní zásilkou. - Jednotlivé číslo 4 K.
Ročník 5. V Praze, v lednu1924. Číslo 8.
Dr. V. Černý:

O osnově notářského řádu.

Notářská komora pražská a Spolek notářů čsl. předložily osnovu notářského řádu úplně vypracovanou o 210 §§ а XI. článcích uvozovacího zákona již 22. VI. 1921 ministerstvu spravedlnosti. Jest to dílo komise, v níž zasedali pp. pres. Batěk, dr. Čulík, vícepres. dr. Kreiml a dr. V. Černý, jako hlavní referent. Práce ty zaujaly mnoho času a námahy a provedeny byly z lásky k věci a z lásky ke stavu. Bylo nesčetně komisí, nesčetně porad, dosti přednášek i debat!
Vypracovanou osnovu dala komora přezkoumati prof. dr. Horou, jenž nalezl dílo to solidní prací zákonodárnou a úplně způsobilou státi se zákonem.
Uvádím dále, že naše zástupce vyzval sám pan president republiky a první ministr spravedlnosti, p. dr. Soukup, abychom vypracovali a státní i správě podali návrh notářského řádu.
Ministerstvo spravedlnosti však neučinilo naši práci podkladem své práce, nýbrž vypracovalo osnovu notářského řádu samostatně a tím se stalo, ze valná část naší práce, našeho přemýšlení a uvažování a snahy po zdokonalení a zjednodušení agendy nedošla uplatnění.
Jest pravda, že osnova vládní převzala některé myšlenky na př. myšlenku velkých komor. My navrhovali 3 (Praha pro obvod v. z. s. pražského, Brno pro obvod v, z. s. brněnského, Bratislava pro Slovensko a Podkarpatskou Rus). Vládní osnova zavádí 4 (Praha, Brno, Bratislava pro soudní tabuli bratislavskou a Košice pro soudní tabuli košickou).
Dále převzala min. osnova myšlenku účasti kandidátů na díle stavovském (§§ 60 až 62).
Rovněž převzala min. osnova navrhované námi rozšíření působnosti § 3 (vykonatelnost not. spisu) i na vydání určité věcí a zřízení práva vůbec a tedy též zajištění pohledávky, ale učinila tak stylisací příliš stručnou, jež po našem názoru by snadno mohla zavdat podnět k nesprávnému výkladu a sporům. Žádáme původní naše znění §§ 135, 136. Naše znění vylučuje nesprávný výklad, což jest při tak dalekosáhlém účinku (vykonatelnost) jen na místě. Min. osnova zasluhuje plného uznání pokud jde o benevolentní snahu vybudovati tužší organisaci stavu tím, že v § 64 a násl. domyslila naší nadhozenou myšlenku (o výkonném výboru komor a sjezdu všech komor).
Rovněž nucené pojištění notářů proti následkům povinného ručení na 50000 Kč, místo kauce notářské jest v novou a dobrou myšlenkou vládní osnovy, třebas zatěžoval předpis ten režii kanceláře (§ 44).
Také propracování předpisů řízení kárného jest předností vládní osnovy.
Vládní osnova úspěšně propracovala a doplnila předpisy o affidavitu (§ 185) a prohlášení ve smyslu §§ 177 až 180.
Každá komora volí 2 zástupce na 4 roky. Tito tvoří výkonný výbor všech komor a zvolí ze sebe předsedu. Širší sbor všech komor jest 8, dalších zástupců z každé v komory.
Tato schůze všech komor může, usnesou-li se na na tom jednotlivé komory, sjednati smlouvy nebo zříditi jednotný pojišťovací ústav, pokud jde o invalidní a starobní pojištění notářů a kandidátů, vdov a sirotků a stanoviti příspěvky. I v jiných a důležitých směrech vyšla vládní osnova vstříc oprávněným požadavkům stavu notářského a rozřešila různé sporné otázky spravedlivě, a proto patří ministerstvu i autoru dík a uznání nejen stavu, ale celé veřejnosti. S některými ustanoveními není nám však možno se spřáteliti!
Vládní osnova vychází z jiného nazírání o pojetí stavu notářského. Naše osnova vycházela z názoru, že notář jest orgánem veřejného osvědčování ve službách zájmů soukromých, v čemž sledovala jmenovitě usnesení kongresu notářů Německa a Rakouska, jenž se konal r. 1907 ve Vídni a jejž formuloval Weissler z Haly (na kongresu tom p. dr. Batěk měl důležitý referát o formách notářských listin vzhledem k mezistátnímu styku v zájmu vzájemné právní pomoci).
Z tohoto hlediska jsme požadovali autonomii stavu, jež se jevila v tom, že jsme podléhali přímo min. spravedlnosti a vybudovali si kárné řízení autonomní.
Vládní osnova vychází z názoru jiného, z názoru, že notář jest orgánem veřejné správy a proto zavádí dozor nad notáři, jejž vykonává předseda sborového soudu II. stolice (podle dosavadního práva též I. stolice), řízení provádí a tresty kárné nakládá zvláštní kárná rada, jež se skládá z předsedy sbor. soudu II. stol. nebo jeho náměstka jako předsedy, 2 soudců vrch. soudu a 2 notářů (§ 76 a násl.) Pozoruhodná jest stylisace vzatá z naší osnovy: »V sídle každé notářské komory se zřídí kárná rada«, ne tedy v sídle sbor. s. II. štol., ač výsledek jest týž.
Pověděno již, že propracování této partie jest zdařilé. Myšlenky o obnově řízení kárného přinesla však naše osnova a jest to práce p. prof. dra Hory. My souhlasíme s vládní osnovou, ač si vyhražujeme své přesvědčení jen proto, aby spory o ideologii nebylo zdržováno uzákonění a mimo to i z toho důvodu, abychom vyloučili a znemožnili jakékoliv zdání, jako bychom se chtěli vyhnouti »téměř úplně dozoru a ingerenci státní výkonné moci«, jak se osnova vládní, ač nesprávně, domnívá.
Této tendence nikdy, u nás nebylo. Byli jsme přesvědčeni, vyhradivše dozor ministerstvu spravedlnosti, že tento dozor, jest postačitelný a proveditelný.
Vládní osnova škrtá požadavek našeho stavu sdílený i naším dorostem, požadavek doktorátu, ač my z důvodu zvýšení úrovně stavu i z důvodů rovnocennosti se stavem advokátním, kde požadavek ten jest uzákoněn, na něm stojíme.
Dále jsme neprosadili náš požadavek, aby notáře jmenoval president republiky, nebo aspoň vláda. Jest to možné a podle výkladu prof. Hötzla to neodporuje ústavě, jak se domnívá osnova vládní.
Ve všech kulturních státech jmenován jest notář hlavou státu, nebo aspoň vládou!
Nejnepřijatelnější jest vládní osnova v partii o soudním komisařství.
Stojíme na požadavku, aby vláda v důvodech vyložila celé veřejnosti účel a smysl instituce t. zv. soudního komisařství, aby veřejnost nemyslila, že jest zde jen proto, aby notář mohl za práce ty účtovati. Povolání notářů k úkonům nesporného soudnictví má hlubší odůvodnění než přetížení soudů, neboť instituce soudního komisařství trvá 70 let a vznikla v době, kdy nebylo přetížení soudů!
Soudní komisařství souvisí se zvláštní povahou řízení pozůstalostního, jež vedle úkonů úředních rázu rozhodovacího, vykazuje celou řadu úkonů osvědčovacích úkonů, jež jsou vlastním působištěm notáře.
Instituce tato má hluboké historické kořeny. Dnes přistupuje k důvodům uvedeným důvod nový, čerpaný ze sociálního nazírání doby přítomné, t. j. názor, že úpravu svých soukromých zájmů musí si každý upraviti sám svým nákladem a že toho nemůže žádati po společnosti po státu. Proto není správno, aby soudcové, jichž náklad nese veškerenstvo, věnovali značnou část své činnosti hospodářským, soukromým zájmům jednotlivých osob na úkor vlastní činnosti soudcovské.
Vládní návrh zhoršuje dokonce i stav z r. 1860 pro města krajská (§ 214 odst. 1).
Návrh vylučuje notáře z projednání statků střední velikosti, ač k tomu není důvodů.
Osnova se ocitá v rozporu s platným právem, pokud jde o prohlášení posledního pořízení, neboť § 41 nesp. pat. nařizuje, aby otevřeně poslední pořízení bylo prohlášeno hned i soudním komisařem.
§ 217 odst. 3 zavádí novotu, že soudce může ukládati notáři jako soudnímu komisaři pokutu do 1000 Kč.
Dokonce § ten dává soudu moc oznámiti průtah nebo protizákonnost notářovu kárné radě a té dává poukaz, že notáře má potrestat třebas i zbavením úřadu vůbec, když notář prodlévá s výkony nebo jedná-li proti zákona.
Pojem jednání protizákonného jest hodně, pružný a závisí často na osobním názoru. Ale i kdyby notář učinil něco proti zákonu, přece jsou možnosti odstraniti nedostatek ten cestou instanční! Notář jest na roveň postaven soudci. Jest soudcem pomocným! Zda-li pak by se odvážilo ministerstvo pokutovat soudce odnětím jeho úřadu?!
Toto ustanovení jest velmi charakteristické pro ducha osnovy v této partii o soudním komisařství. V řízení pozůstalostním notář nemůže I nic žádati za úschovu a vydání cenností k soudu, ač se může jednati o velké částky, značnou ztrátu času a velké risiko. To je též charakteristické!
V osnově vládní zjistili jsme soustavnou snahu zmenšiti působnost výboru notářské komory, a snahu přesunouti rozhodování i v otázkách čistě autonomních na úřady resp. na ministerstvo. Jest to markantně patrné z § 6. odst 2., kde se může uložiti notáři povinnost konati úřední dny mimo sídlo jeho. V tomto případě měl stačiti pouze »posudek« výboru; my ovšem žádáme, aby slovo »posudek« bylo nahrazeno slovem »souhlas«.
Jest to patrno i z § 12 odst. 4., podle něhož by mohlo ministerstvo obsaditi místo i bez soutěže, pouze po »slyšení« výboru. My ovšem chceme tam míti slovo »souhlas«.
Kandidáti nabývají jiného a lepšího postavení, než dosud měli. Konají slib (§ 28) do rukou komorního předsedy.
Kandidát, jenž vykonal zkoušku, anebo má 2letou v praxi notářskou, může býti (§ 29) na návrh notáře zmocněn výborem, aby zastupoval notáře při inventurách, projednání pozůstalostí, odhadech a dražbách.
(Dokončení.) Dr V. Černý:
O osnově notářského řádu.
(Dokončení.)
Kandidát bez zmocnění může notáře zastupovati při přípravě všech úředních jednaní a zřizování soukromých listin.
Domáháme se, aby kandidáti mohli u okr. soudů vystupovati za notáře — obhájce jako jeho zástupci.
Požadujeme resp. požadovali jsme v notářské osnově, aby do seznamu jako kandidát mohl býti zapsán pouze právník, jenž složil tři theoretické státní zkoušky, kdežto vládní osnova chce resp. vyžaduje složení pouze prvých dvou státních zkoušek!
Požadavek stavu jest v zájmu samých kandidátů a nutno na něm trvati!
Aby mohl kandidát býti jmenován notářem, musí vykázati se pětiletou praxí, z čehož tři roky musí býti praxe, čerpaná u notáře jako kandidát notářství.
Aby kandidát byl připuštěn k praktické zkoušce, jest třeba, aby vykázal praxi tříletou, z čehož dva roky musí býti stráveny u notáře v postavení kandidáta notářství.
O zkoušce praktické slibuje vládní osnova zvláštní zákon. Z toho dá se souditi, že zavedena bude jednotná zkouška praktická stejná pro kandidáty všech tří odvětví (soudce, advokáty a notáře), což též jest starý požadavek našeho stavu.
Náměstkem notářovým může býti jmenován kandidát, jenž má kvalifikaci, aby jmenován byl notářem. Není-li takového, stačí kandidát s praktickou zkouškou, třeba neměl tříleté notářské praxe. Komora královéhradecká navrhuje účelné zařízení: aby totiž u vrchního soudu veden byl seznam náměstků notářství a aby komora měla právo podle svého výběru jmenovali náměstka pro uprázdněné místo, resp. notáři o náměstka žádajícímu.
Považujeme návrh ten za praktický a soudíme, že i vláda může na něj přistoupiti.
Zastoupení ve sporech. Trváme na zásadě, že zastoupení ve sporech nenáleží pojmově k povolání notářskému a proto souhlasíme s osnovou, aby notář zastupoval u svého soudu a jen tam, kde není dvou advokátů. Žádáme, aby sem bylo pojato ustanovení, že kandidáti mohou notáře při tom zastupovati.
Doklad o tom, že hodně duševní energie ,bylo marně vyplýtváno, tím, že vláda nevzala za základ naší práci, jest dán § 168 odst. 1. Návrh vládní použil nesprávného překladu Šedivova (§ 75 odst. 1. not. ř.), ač na nesprávnost tu veřejně už v tisku právnickém upozornil p. vicepresident dr. Mokrý a ač naše osnova velmi krásně česky a prostě řekla (§ 143 odst. 4.: »Děje-li se odvolání posledního pořízení spisem notářským, sluší šetřiti ustanovení § 138 až 142, t. j. týchž jako při sepisování notářského testamentu.« Podle vládní osnovy jest smysl § 168 ten, že kdo chce odvolati notářské poslední pořízení, musí tak učiniti zase jen notářským posledním pořízením!
Kdyby se to stalo zákonem, každý notář musil by varovati pořizovatele, aby netestoval ve formě notářského testamentu!
I jinak nám vládní osnova naše pěkné §§ 138—143 o posledním pořízení zhatila v §§ 160 a 163—169. My vedeni snahou po jednotné formě odstraňovali jsme protokol ponechávajíce pouze formu spisu, jakožto jedinou přípustnou formu notářského posledního pořízení. Osnova vládní, zavádí formální promiskuitu protokolů i spisu notářského.
Osnova vládní má zajímavý § 171. Notář, ověřuje-li výpis z knih obchodních, musí se též přesvědčiti, má-li kniha náležitosti, jež se vyžadují podle zákona k její hodnověrnosti a je-íi vedena, jak zákon předpisuje.
To přece jest věc soudcovského posudku a není přezkoumání takové někdy možné, nehledě k tomu, že notář za to vše podle tarifu může žádati 4 Kč za stránku!
Obor osvědčování jest prohlouben a rozšířen § 1 (m) t. j., že sdělení mělo určitý obsah a bylo odesláno, že místopřísežně byly učiněny údaje o skutcích, stavech, nebo poměrech.
Útraty vyhlášky o uprázdněném místu má nésti podle vládní osnovy komora, kdežto my chceme, aby je nesl jmenovaný notář.
Dále jest celá řada věcí technicko-kancelářských, kde se úplně rozcházíme. Vládní osnova zavádí nové rejstříky a seznamy, na př. seznam o vidimacích, výpisech a překladech, jenž jest úplně zbytečný — a není rejstřík ten ani u soudu veden, dále abecední seznam osob v ověřovacím rejstříku, seznamu listin, peněžní knize uvedených s udáním všech čísel rejstříků, která se na tu kterou osobu vztahují.
Seznamy ty nejsou nutné, stav jejich nutnost nepociťuje. Naopak! Způsobily by jen větší byrokratičnost a zatížení kanceláří a zdražení režie!
Sem spadají velmi četné podobnosti, jichž výpočet vedl by daleko. Jen příkladem uvádím, že listiny musí býti psány na celém archu papíru, ač jest jistě nezávadné, aby na př. notářská plná moc byla napsána na půl archu. Též »čistě« má býti napsána listina, když ještě dále stojí též »zřetelně, čitelně a beze zkratek«.
Časové údaje a čísla vůbec, píší-li se poprvé, musejí býti napsána písmeny!
Vládní osnova nepřipustila spis notářský mezi nepřítomnými ve formě 2 spisů, spisu o ofertě a spisu o jejím přijetí, ač jsme otázku propracovali a navrhli v zájmu právního obchodu na základě usnesení notářských kongresů, memorand a literatury!
Originál spisu může býti vydán, souhlasí-li všichni účastníci! Nesouhlasíme se stylisací § 127 (vyloučení notáře), neboť naše osnova na základě práce našich předchůdců, úvah našich kongresů promemorií i vládních osnov dřívějších otázku tu výstižně formulovala!
Notář nesmí sepsati, listinu ve věci, na níž má zájem!! Jen si račte uvážit: takové kulaté slovo! Notář má přece na každém spisu, jejž sepisuje, zájem!
My jsme řekli ve své osnově § 99: »Notář nesmí zříditi listiny notářské, je-li v ní obsaženo ustanovení ku prospěchu jeho.«
To už jest určité.
My jsme žádali, aby notář nebyl vyloučen osvědčovati ve věcech společenských, třebas tam měl podíl, ať jde o společenství osobní, ať věcné, nejedná-li za toto společenství, nebo nečiní-li prohlášení za ně, nebo nenakládá-li v listině svým podílem.
Ustanovení toto nebylo vládní osnovou převzato! Vládní osnova nařizuje zasílání čtvrtletních opisů rejstříků přehlížejíc, že rakouské ministerstvo ještě za války povinnost tu zrušilo k úlevě nás a našich kanceláří. Nemá to žádného významu! Jen to zatěžuje agendu.
Notář vůbec musí býti dokonalý a vševědoucí.
On jest povinen projevy stran zcela jasně a určitě sepsati, jako.by nestačilo učiniti tak jasně, nebo určitě. Tento verbální pleonasmus není v zákoně dobře na místě, neboť kde každé slůvko má svůj daleky sahající význam! Notář nesmí pojmouti do spisu ustanovení, jež by mohla zkrátiti některého z účastníků, resp. může je tam pojmouti jen, když přes jeho monituru strany na tom trvali. Notář musí bráti jen svědky »zcela« hodnověrné, neboť »hodnověrní« nestačí. On nesmí připustiti za svědky osoby, jež. mají na spisu zájem, nebo z něho očekávati mohou prospěch § 149 — 2.
Svědci musí býti notáři známi nejen osobně, ale i jménem, § 151. Notář musí uložiti hodnoty bezpečně pod závěrou.
Při nynější dobytnosti nedobytných pokladen mohla by vzniknouti otázka, kde je vlastně má uložiti?
Notář musí uložiti peníze do »bezpečného« peněžního ústavu a opět musí i vinkulovanou knížku »bezpečně« uložiti.
Proč se neustanovilo, do jákého peněžního ústavu (na př. spořitelny)?!
V § 1. nás překvapovala slova, »že notář má prováděti úkoly k příkazu vedle soudů, též jiných úřadů:
Pochopili jsme a byla nám správnost našeho názoru potvrzena ministerstvem, že se jedná o Slovensko.
O jazykových předpisech vyhrazujeme si pojednati ve zvláštním pojednání.
Nové jest ustanovení § 43, podle něhož, může soudce v případě nutnosti, dokud není jmenován substitut, sám konati úřad notáře. Navrhovali jsme, aby při notářském testamentu vyloučeny byly předpisy § 591, 594, 595 a 581 obč. zákona, aby nemusil totiž notář se podpisovati jako svědek a aby nebyl vyloučen ze čtení poslední vůle. Navrhli jsme, aby ti notáři, kteří v den platnosti nového řádu podle svých dekretů mají právo úřadovati i v jiném ve státním jazyku, byli novým řádem samotným, tedy ex lege ustanoveni za tlumočníky jazyka menšinového. Notáři za platnosti nového řádu jmenovaní musí ovšem obdržeti příslušný dekret.
Velice jsme si zakládali na našem § 60, jehož vzor vzat byl z italského notářského řádu a jenž byl námi propracován a přizpůsoben našim poměrům.
Jest to ustanovení pro notáře nezámožné sociálně spravedlivé, neboť umožňuje mu existenci. Takovému nezpůsobilému notáři nezámožnému přidělila by notářská komora koadjutora-substituta, který by kancelář vedl a o výtěžek její se s notářem dělil. Vládní osnova ponechala dosavadní stav § 169 platného notářského řádu, jež jest v daných hospodářských poměrech příliš krutý!
V partii o poplatcích ukázali jsme v podání na některé nemožnosti, které vládní osnova zaváděla.
Shrneme-li vše, co jsme uvedli, můžeme říci, že vládní osnova při všech svých kladech a přednostech byla by lepší, kdyby se byla přidržela osnovy naší, jež byla vypracována metodou, čistě reální a realistickou, odvažující velmi pozorně, co jest v zájmu spravedlnosti a celku !

Citace:

VESELÁ, Jarmila. Příspěvek k pojmu trestního bezpráví. Pocta k sedmdesátým narozeninám univ. prof. dra Augusta Miřičky. Praha: Nákladem Československé společnosti pro právo trestní, 1933, s. 344-358.