=Váž. civ., 11 (1929), sv. 1 / č. 8733

Čís. 8733.


Konal-li se v řízení na okresním soude odděleně prvý rok, k němuž se dostavily obě strany, nemá popřeni žalobního děje žalovaným významu a jest vynésti, nedostavil-li se žalovaný k nejblíže příštímu líčení rozepře, rozsudek pro zmeškání podle §§ 396, 442, prvý odstavec, c. ř. s., nikoliv podle §§ 399, 442, druhý odstavec, c. ř. s.
(Rozh. ze dne 22. února 1929, R I 56/29.) O žalobě u okresního soudu konal se dne 8. srpna 1928 odděleně prvý rok, k němuž se dostavily obě strany. K následujícímu ústnímu roku dne 29. září 1928 nedostavil se žalovaný, načež soud prvé stolice vynesl k návrhu žalobce rozsudek pro zmeškání podle § 396 c. ř. s. Rekursní soud zrušil rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by vyčkaje pravomoci, dále jednal a znovu rozhodl. Důvody: Odvolatel uplatňuje vadnost řízení. Odvolání jest v právu. Jest tu skutečně vadnost řízení vyvolaná nesprávným právním posouzením věci. V řízení před okresními soudy může býti vynesen rozsudek pro zmeškání podle § 696 с. ř. s. jen tehdy, zmešká-li strana prvý rok nařízený к žalobě (§ 442 cřs.). Tomu však v souzeném případě nebylo tak. Žalovaný se dostavil k prvému roku dne 8. srpna 1928. V jednacím protokole není sice uvedeno, že žalobní nárok popřel. Ježto však ústní líčení bylo ustanoveno na 29. září 1928 a nebyl vynesen rozsudek pro zmeškání a protokol také nezjišťuje, že žalovaný aspoň skutkové údaje žalobcovy výslovně doznal, plyne z toho, že neuznal správnost údajů žaloby a že neuznal žalobní nárok. Jsou tudíž skutkové údaje žalobcovy a jím tvrzený nárok popřeny. Jeho údaje vyžadovaly důkazu a soud prvé stolice nemohl při ústním líčení dne 29. září 1928 na základě údajů žaloby, jež nebyly prokázány a jež nebylo lze míti za pravdivé (§ 396 cřs.) vynésti rozsudek pro zmeškání. Nedostavil-li se žalovaný k ústnímu líčení, nemohl býti vynesen rozsudek podle § 396 c. ř. s., nýbrž jen podle § 399, 442, druhý odstavec c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k použitému zrušovacímu důvodu znovu rozhodl o odvolání.
Důvody:
Podle spisu konal se o žalobě odděleně prvý rok (§ 440 prvý odstavec, druhá věta c. ř. s.), k němuž se dostavily obě strany. Byl tudíž přednes ve věci samé vyloučen (poslední odstavec § 239 c. ř. s. a první odstavec § 431 c. ř. s.) a popření žalobního nároku žalovaným při tomto roku nebylo by mělo procesuálního významu ani, kdyby se bylo stalo. Nedostaví-li se v takovém případě žalovaný к nejblíže příštímu líčení rozepře, propadne rozsudku pro zmeškání podle § 442 prvý odstavec a § 396 c. ř. s. (srovnej i plenární usnesení nejvyšší ho soudu uveřejněné ve sb. n. s. pod čís. 4001 a rozhodnutí býv. nejvyššího soudu vídeňského, uveřejněné v úř. sb. pod čís. 1688). Právem tudíž vytýká stěžovatel odvolacímu soudu, že jeho právní názor jest pochybený a bylo proto rekursu vyhověno a rozhodnuto, jak shora uvedeno.
Citace:
č. 8733. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 278-279.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).