Zajímavý spor o dědictví.

(Nejvyšší soud v Brně.)

Karel Kučera, když jeho manželka Emilie žádala jej za svolení k rozvodu, učinivši si známost s jiným, dohodl se s ní o výchově dítek, které si vymínil pro sebe, a o rozdělení majetku pro ně. V notářském spisu pak zanechala Emilie Kučerová ve správě svého manžela svoje věno 200 000 Kč pro společné jejich dvě děti.
Ježto tehdy došla zpráva z ruské nemocnice, že její bratr, český továrník, tam zemřel, a Emilie Kučerová jako jedna z jeho sester byla zákonnou dědičkou, tu sama dala k tomu podnět, aby ve smlouvě, totiž v notářském spise, bylo ustanoveno pro případ, kdyby jí bylo v testamentu jejího bratra zůstaveno více než 200 000 Kč, že přebytek přes těchto 200 000 Kč, nejvýše však 100 000 Kč, do dvou měsíců po soudním odevzdání pozůstalosti jejího bratra vyplatí k rukám dosavadního manžela pro nezletilé jejich děti, a že manžel bude toto jmění spravovati až do jejich zletilosti, načež že jmění jim bude vydáno.
Zároveň bylo však ustanoveno, kdyby snad jejich společné děti byly ustanoveny oním zemřelým továrníkem, tedy svým strýcem, za dědice a připadlo jim více než 200 000 Kč, že vrátí dosavadní manžel z věna manželčina tolik, o kolik by dětem bylo zůstaveno již strýcem více než 200 000 Kč.
Při projednání pozůstalosti udala pí Kučerová a také ostatní její sourozenci, že továrna, patřící do pozůstalosti, má cenu 103 000 Kč. Tím se stalo, že na paní Kučerovou z celé pozůstalosti nebylo by připadlo ani 200 000 Kč, takže by dětem jejím nenáležel nárok na nějaký obnos, poněvadž nebylo tu přebytku přes 200 000 Kč.
Ale otec dítek Karel Kučera dal odhadnouti továrnu soudně a soudní znalci odhadli její cenu na více než 300 000 Kč. Když se vezme za základ tato cena továrny, tu pak paní Kučerová z pozůstalosti by dostala více než 200 000 Kč vzhledem k ostatnímu jmění do pozůstalosti patřícímu, ale paní Kučerová dobrovolně nechtěla ničeho více složiti, než jen věno, které již její dosavadní manžel v rukou měl.
Byla tedy pí Kučerová žalována ku příkazu poručenského soudu na zaplacení 100 000 Kč. Proti žalobě pojednou namítala, že notářský akt je neplatný, zejména jeho ustanovení o složení částky nejvýše 100 000 Kč pro děti pro ten případ, že by jí bylo podle testamentu jejího bratra zůstaveno více než 200 000 Kč. Jde prý tu o narovnání o obsahu poslední vůle, která posud nebyla veřejně přihlášena.
Pan Kučera proti tomu uváděl, že se nejednalo o takovéto narovnání, nýbrž že se jednalo o urovnání majetkových poměrů mezi manželi, že si děti ani nikdo jiný nečinil a neosoboval nároku na dědictví po bratru paní Kučerové, a že se tedy nejednalo o narovnání nároků dědických.
Zemský soud v Praze a vrchní zemský soud však žalobu zamítly z důvodů, které paní Kučerová uváděla.
Teprve nejvyšší soud rozhodl, že rozsudky obou nižších instancí jsou nesprávné. Rozhodl, že nejde tu o narovnání nároků dědických. Předpisem o zákazu takového narovnání před soudním prohlášením poslední vůle mělo se čeliti tomu, aby nejistoty a neurčitých dohadů o tom, jak zůstavitel v poslední vůli ve prospěch těch či oněch dědických nápadníků pořídil, nebylo využito od lstivých a hrabivých dědických kořistníků na úkor lehkomyslných, slabých a úzkostlivých dědiců neb odkazovníků. Před prohlášením poslední vůle neměla tedy býti dotčena nikterak plná a nezkrácená účinnost testamentárních pořízení a přídělů dohodou (smírem) účastníků o nejistých dosud dědických nápadech z poslední vůle. Soud pak uznal, že tento důvod zákonodárný se na sporný případ nehodí, že nejde především o „narovnání“ mezi dědici o úpravě dědických nápadů, že dohoda směřuje naopak zřejmě k tomu, aby se mezi manželi vzhledem na zamýšlenou rozluku jejich manželství uspořádaly a stanovily manželsko- a rodinněprávní a majetkové poměry jejich mezi sebou a vůči dětem z manželství vzešlým, a z tohoto důvodu přejímají strany vůči sobě navzájem různé závazky jednak se zřetelem na jmění, jež žalovaná do manželství přinesla, jednak se zřetelem na to, zda a pokud žalované nebo nezletilým dětem obou stran podle poslední vůle bratra žalované, pokud se týče strýce dětí, bratrovým dědictvím další jmění připadne.
Rozhodnutí toto je právnicky velmi zajímavé. Sluší poznamenati, že pana Kučeru a jeho dítky zastupoval ve všech instancích pražský advokát Dr. Rud. Glück.

Citace:

Nekalá soutěž.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1932, svazek/ročník 71, číslo/sešit 17, s. 559-561.