Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4658.

Pozemková reforma: Jaký význam má ujednání učiněné mezi stpú-em a vlastníkem zabraných nemovitostí o rozsahu přebírání zabrané půdy, pro judikující činnost stpú-u stran převzetí zabraných nemovitostí?
(Nález ze dne 30. dubna 1925 č. 6036.)
Věc: Karel S. v B. proti státnímu pozemkovému úřadu (sen. pres. v. v. Rud Vyšín) o oznámení zamyšleného převzetí zabraných nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Při úředním jednání konaném dne 31. ledna 1923 za účelem určení rozsahu provádění poz. reformy na velkostatku B., prohlásil st-l, jenž je majitelem zmíněného velkostatku, že je ochoten nabídnouti stpú-u k provedení poz. reformy zeměd. půdu pro drobný příděl ve výměře as 200 ha a že jest ochoten tuto svou nabídku ještě o 10 ha zvětšiti v případě, že by pro drobný příděl bylo zapotřebí půdy více. Dne 2. března 1923 obnovil st-l svoji nabídku a žádal, aby stpú, přistoupí-li na ni, poskytl mu záruku, že do konce roku 1925 žádné další zemědělské pozemky od panství B. nebude požadovati. Stpú výměrem ze 17. března 1923, prohlásil, že v zásadě přijímá směrnice obsažené v tomto podání a v záznamu o jednání z 31. ledna 1923 za podklad pro stanovení rozsahu, v němž by převzat byl velkostatek B., a poznamenal mezi jiným, že zbytek zeměd. půdy nebude určen k převzetí do konce roku 1925.
Dne 22. července 1924 oznámil stpú st-li, že se rozhodl z jeho poz. majetku převzíti nemovitosti zapsané ve vložce č. — mor. desk zem. a ve vložkách č. v obci B. č. —, v O., a . Proti tomuto opatření podává st-l stížnost, o níž ns uvážil:
St-l se domnívá, že úřad zasáhl nepřípustným způsobem v jeho subj. práva tím, že přes závazné své prohlášení, že zbytek ponechané mu zabrané půdy nebude určen k převzetí do konce roku 1925, přece st-li ještě před tímto termínem oznámil, že hodlá velkostatek jeho převzíti, a nevylučuje nikterak ze svého oznámení zmíněný zbytek zeměd. půdy.
Stpú namítá v od. spise, že prohlášení, jehož stížnost se dovolává, nemá pro něho jako pro úřad judikující moci závazné, ježto není ničím jiným než pouhým prohlášením jménem státu jako strany, a dále uvádí, že i kdyby dohodou byl vázán, nebylo lze mluviti o jejím porušení, ježto nař. rozhodnutím nebylo vysloveno, zda a kdy dotčené pozemky budou převzaty, a úřad skutečně také před koncem roku 1925 pozemky ony převzíti nehodlá.
Nss nemohl přistoupiti na vývody odvodního spisu. Jest sice pravda, že smlouvá-li se stpú se stranou o to, které pozemky a za jakých podmínek byla by ochotna stpú-u dobrovolně postoupiti, nevystupuje jako úřad judikující, nýbrž jedná jménem státu jako strany. Z toho však nevyplývá, že by skutečně docílená ujednání směl jako úřad judikující prostě ignorovati anebo dokonce proti nim jednati. Právě naopak, byla-ll dohodou mezi stpú-em a majitelem zabraného statku vyřešena ta či ona sporná otázka práva veřejného a tím dosaženo onoho efektu, k němuž by se jinak dospělo rozhodováním o ní, jest stpú i jako úřad judikující dohodou tou vázán a nesmí proti ní jednati. Náhled ten není v odporu se zdejšími nálezy z 26. března 1924 č. 5089 a 15. dubna 1924 č. 6496, neboť v případech, jež byly předmětem těchto nálezů, šlo o pouhé navázání jednání o dohodu, nikoliv o dohodu perfektní.
Co se týče merita věci, jde vlastně o to, zda stpú zavázal se vůči st-li, že nejen nepřevezme zbytek jeho pozemků do konce r. 1925, ale že i v této lhůtě neučiní žádných kroků směřujících k převzetí onoho zbytku, třeba v době pozdější. Pro řešení této otázky je především směrodatným samo prohlášení stpú-u ze 17. března 1923. Dle tohoto zavázal se úřad, že »zbytek zemědělské půdy nebude určen k převzetí do konce roku 1925«. Toto znění samo připouští výklad dvojí a sice buď ten, že ono časové omezení vztahuje se již na »určení« k převzetí, totiž že úřad až do konce roku 1925 neurčí, aby nějaké další pozemky st-lovy byly převzaty, nebo »převzetí« samo, t. j. že úřad neurčí, aby zbytek nemovitostí byl převzat do konce roku 1925. Který z obou výkladů je správný, dlužno posouditi se zřetelem na účel i povahu zmíněného výměru. Svým obsahem je výměr ten v podstatě přistoupením na předchozí nabídku st-le obsaženou v jeho podání ze dne 2. března 1923. V podání tom žádal st-l, aby do konce r. 1925 nebyly od velkostatku B. požadovány žádné další pozemky, tak aby zbytek zemědělské půdy zůstal pro st-le do konce r. 1925 nedotčen, a v závěru svého podání žádá za záruku, že do konce r. 1925 od velkostatku B., další půda odebrána nebude, a že stpú v provádění poz. reformy zatím pokračovati nebude. Požadavku tomu lze rozuměti jediné tak, že s dalším prováděním poz. reformy má do konce r. 1925 býti posečkáno a že do této lhůty nemají ani žádné další přípravné kroky býti předsevzaty třeba i jen za tím účelem, aby v pozdější době zbytek onen byl převzat. Přistoupil-li stpú na tetno požadavek, pak zavázal se k tomu, že do konce r. 1925 st-li ani neoznámí, že se rozhodl zbytek zeměd. půdy převzíti, a že vůbec v uvedené lhůtě žádných dalších kroků směřujících k převzetí oné půdy nepodnikne. Učinil-li tak úřad přece a oznámil-li st-li zamyšlené převzetí před uplynutím roku 1925, pak porušil práva st-lova a bylo proto rozhodnutí jeho zrušiti dle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 4658. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 860-862.