ZPRÁVY.
Proč jsou právnické knihy tak drahé? Přerod právnického života, který stále dosud není ukončen, pak pouhá existence obrozeného státu našeho vyžaduje nutně, aby knihovna právnická byla stále doplňována právnickými publikacemi. Praktický právník bez obsáhlé knihovny nemůže vůbec obstáti. Právnické knihy pak z vědeckých knih zastarají nejdříve: každá zákonodárná změna činí vydanou publikaci více méně nepraktikabilní, jest nutno publikace stále doplňovati novými rozhodnutími soudními, aby nezastaraly, a právnická vydání zákonů musí býti stále doplňována na přítomný stav. Není proto divu, že právník musí stále kupovati publikace svého oboru. Při dnešní organisaci trhu právnických knih však tato nutnost stojí značnou částku peněz. Jen nejnutnější zařízení malé knihovny přichází již na tisíce, a jest i mnoho těch, kteří právě pro tuto překážku resignují na doplňování své knihovny. Důsledek toho pak jest opět, že vydané knihy nemají náležitého odběru (se stanoviska nakladatele), čímž pak, v kalkulaci cena knih přijde ještě výše. Zájemci nekupují, že jsou knihy drahé, a knihy jsou drahé, že se málo odbírají, a tak se pohybujeme v začarovaném kruhu. Mám za to, že lepší organisací vydávání knih by se zlu tomu aspoň částečně odpomohlo. U nás vadí v prvé řadě monopol faktický soukromé společnosti. Z poslední doby připomínáme pouze jeden případ: V soukromém nákladu vyšla objemná kniha o jednacích řádech soudních z péra odborového přednosty ministerstva spravedlnosti. Kniha ta, jež jest pěkně upravena, stojí v knihkupeckém krámě pro každého Kč 240.—, což pro mnohého jest značným kapitálem. Ministerstvo však uznávajíc, že pro soudcovské úředníky, a to jak soudce samotny, tak kancelářské úředníky, jest nutně potřebná, ujednalo se soukromou společností, že doplatí na výtisky, které prostřednictvím jeho budou odebrány soudcovskými úředníky, polovici krámské ceny, tedy 120 Kč, a povolilo ještě pro odběratele měsíční splátky po 12 Kč. Myslíme, že by bylo bývalo lépe, aby ministerstvo knihu vydalo samo ve své režii, když stejně většinou z resortu ministerstva se odběratelé rekrutují. Kniha by pak byla vyšla laciněji, když ne pro úředníky samotny, jistě pro správu soudní (nebyla by nic doplácela) a pro všechny ostatní zájemce mezi advokáty a jinými právnickými praktiky. Nechceme přezkoumávati kalkulaci nakladatele, poukazujeme jen na to, že každý soukromý odběratel v ceně knihy zaplatí jednu třetinu, tedy celých 80 Kč, jen na provisi knihkupců, kteří při vysokých cenách jednotlivých publikací mohli by se vzdáti tohoto nepoměrného zisku. Nářky na vysokou cenu knih slyšíme stále, a jest nebezpečí, že tyto vysoké výdělky nutně povedou buď k omezení konsumu na úkor všeobecnosti, nebo, a to jest pravděpodobnější, ke svépomoc i, která nebude jistě vítána těmi. kteří si myslí, že právník, protože musí míti knihy, zaplatí každou cenu, která se bude požadovati. Při tom nutno poukázati i na to, že i mnohé knihy vydávané tiskárnami, které by neměly tak lpíti na výdělku za každou cenu, nejsou lacinější, a že prostě každý hledí vytěžit z konsumu, pokud se dá nejvíce. Tím vším však se konsum zničí úplně. Myslíte-li si, že pokud tuto politiku provozují nakladatelé a knihkupci, že se nedá dobře proti tomu mnoho namítali, ježto každé povolání má určité risiko, s nímž musí pčcítati, budiž. Lepší organisace obchodu a větší konkurence zde automaticky zjedná nápravu. Jest však horší věcí. jestliže tohoto závodění zúčastní se také autor. Autor pravidelně bývá posledním, kdo vydání právnické knihy zatěžuje. Jeho podíl na ceně knihy bývá 3%, v nejlepším případě 5% krámské ceny knihy. Ostatních 97%, pokud se týče 95% krámské ceny knihy padá k tíži jiným činitelům, a bylo by i v tom směru uvažovati, zda jest správně tento podíl původce na díle hodnocen. Právě proto však neměly by se díti pokusy řádné vyřešení této věci obcházeti tím způsobem, že (tutor jedné věci vydá jednu knížku v jednom nakladatelství, avšak neúplně, vydá pak dále a současně v druhém nakladatelství knížku druhou, v níž hned v předmluvě uvede, že bylo nutno mnohdy — zejména pokud jde o podrobnosti — odkázati na jeho knihu z nakladatelství prvého, vyšlou tam a tam, která jest prý tedy »nejen vhodným, nýbrž i nutným doplňkem jeho knihy druhé jak pro praktiky, tak pro studující«. V této knize druhé pak velice často poukazuje na knihu prvou. Facit toho jest, že kdo by těchto knih chtěl užívati, musil by miti knihy obě, nebo si nekoupí knihy žádné, a počká, až se najde někdo, kdo látku přehledným, stručným a vyčerpávajícím způsobem uvede souborně v knize jediné, snad za menší honorář, avšak k většímu prospěchu praxe. Nedivíte se již ani, když třetí nakladatelství ohlašuje již od téhož autora třetí knihu stejného rázu o téže věci.
Aby se proto právnickému světu dostalo dobrých a laciných knih, jest nutno organisovati výrobu a prodej jich tak, aby věci nevyvinuly se k neprospěchu konsumenta. »Všehrd na poli své působnosti od převratu organisoval věci tak, že by jeho praxe mohla býti vzorem i pro širší forum světa právnického.
Dr. Karel Novák.