Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4388.

Učitelstvo: I před platností zák. č. 251/1922 nemá zatímní učitel na Moravě z titulu prvého odstavce § 13 zák. č. 274/1919 nárok na služební požitky ode dne nastoupení po dosazení, nýbrž přísluší mu nárok ten teprv od 1. dne měsíce následujícího po počátku služební doby.
(Nález ze dne 5. února 1925 č. 2146.)
Věc: Marie A. v H. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty (za súč. mor. zem. výbor adv. Dr. Vil. Freissler z Brna) stran náhrady mimořádných přídavků k platu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-lka, ode dne 1. září 1918 do dne 31. prosince 1918 výpomocná učitelka na obecné škole ve V., po zrušení této školy služby sproštčná učila ode dne 15. září 1919 do konce roku 1921 na dívčí škole Voršilek s právem veřejnosti v Brně, načež dekretem ošv-u Brno venkov ze 4. ledna 1920 ustanovena byla učitelkou českého jazyka ve vlastnosti prozatimné učitelky na obecné škole v M , kde hned po skončení vánočních prázdnin dne 7. ledna 1921 nastoupila službu; zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné vykonala dne 22. listopadu 1921. K poukazu ošv-u Brno-venkov byl jí vyplacen plat i s mimořádnými přídavky za celý měsíc leden 1921, avšak dne 1. února 1922 byly jí při výplatě mimořádné přídavky vyplacené za měsíc leden 1921 zase odečteny a sraženy. Podanou žádost st-lčinu z 10. března 1922 za opětný poukaz mimořádných přídavků, vypadajícícn na leden 1921, zamítla mor. zšr výnosem z 12. října 1922, poněvadž podle § 2, odst. 3 zák. z 23. května 1919 č. 274 Sb. měla st-lka nárok na požitky teprv počínajíc dnem 1. února 1921 a z toho, že jí podle prov. nař. k cit. zák. požitky bez mimořádných přídavků byly poukázány již ode dne nástupu služby resp. ode dne 1. ledna 1921, nijakž nemůže odvozovati nárok, aby stejně postupováno bylo ve příčině mimořádných přídavků.
St-lčin rekurs byl nař. rozhodnutím zamítnut z důvodů rozhodnutí zšr-y.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Paritní zákon z 23. května 1919 č. 274 Sb. ustanovuje v třetím odstavci § 2, že »učitel« počíná užívati platů, pokud v dekretu není nic jinéno ustanoveno, při novém anebo opětném dosazení v úřad od prvého dne měsíce po jmenování, povýšení anebo postupu. Vzhledem k použitému všeobecnému označení »učitel« a též přihlížejíc k normě druhého odstavce II. článku cit. zákona, kdež definován jest služ. poměr takového učitele, jehož sluší pokládati za učitele ve službě počáteční, v ten rozum, že jest jimi onen učitel literní, který jest na základě vysvědčení učitelské dospělosti dočasně (prozatímně) ustanovován ve školní službě před zařaděním do nejnižší hodnostní třídy, jest naprosto nepochybno, že norma třetího odstavce § 2 má na mysli i učitele v počáteční službě, t. j. učitele prozatímní.
Bylo tudíž pozdější normací par. zák. zrušeno starší jen zcela výjimečné ustanovení druhého odstavce § 3 po té stránce posléze směrodatného mor. zákona zem. z 15. července 1914 č. 48 z. z., že remunerace učitelů, kteří sice obstáli při zkoušce dospělosti, nenabyli však ještě způsobilosti učitelské, takže mohou býti ustanoveni jen prozatímními, sluší poukazovati k výplatě ode dne nastoupení služby. Bylo, jak uvedeno, zrušeno, a to přes normu prvého odstavce § 13 par. zák, neboť tato pouze ponechává v působnosti výslovně nezrušovaná ustanovení zemských zákonů, podle nichž by měl učitel vyšší nároky téhož právního důvodu, než mu přísluší podle některého ustanovení par. zákona, kterážto výhrada podle použitých obratů (»vyšší« — »vyměří se požitky) cit. § 13 může vztahovati se jen na požitky a jen na jejich relativní číselnou výši, nikoli na služební dobu, za kterou mají příslušeti. Ostatně,pokud se týče výše nároku, jest zákon zemský, zaručující jen remuneraci, nepříznivější než nyní platný předpis článku V. § 1. odst. 1 zák. ze 7. října 1919 č. 541 Sb., zaručující učitelům v počáteční službě adjutum ve výši platu nejnižší třídy.
Bylo tedy i před vydáním zák. z 13. července 1922 č. 251 Sb. (§ 4) platným právním stavem, že i těm učitelům národních škol, kteří jsou v počáteční službě, přísluší při novém neb opětném dosazení v úřad platy od prvého dne měsíce následujícího po začátku služ doby, a nemohl na tomto zákonném stavu ničeho změniti výnos mor. zšr-y z 18. listopadu 1919, třebas v oddílu týkajícím se § 2 par. zák. ustanovoval, že dosazovaným učitelům v počáteční službě mají býti i nadále poukazovány požitky ode dne skutečného nastoupení služby, neboť pouhý výnos není způsobilým změniti disposici normy zákonné. Právem tedy úřad přiznal st-lce drahotní přídavky, jakožto příslušenství jejího platu, teprv počínajíc dnem 1. února 1921, t. j. prvním dnem měsíce následujícího po nástupu.
Stížnost jest bezdůvodná i potud, pokud sporný nárok st-lčin odvozuje ze zásady, že mimořádné přídavky, jsouce příslušenstvím platu, přísluší tu za leden 1921 již proto, že za tento měsíc byl'poskytnut plat, neboť vzhledem k tomu, že st-lka, jak uvedeno, měla nárok na plat teprve počínajíc dnem 1. února 1921, byl jí plat za leden 1921 poskytnut bez právního důvodu, avšak mimořádné přídavky mohou býti jen zákonným příslušenstvím platu, jenž přísluší podle zákona.
Slušelo tudíž stížnost jakožto bezdůvodnou zamítnouti.

Citace:

č. 4388. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 354-356.