Vyhledávání v dokumentech NPD: Všehrd, 14 (1933) - Fedor Kovářík: Zážitky a dojmy ruského Čecha za carství. /rameny k dějinám vzájemných styků slovanských.

Čís. 7879.

Byla-li mimosoudní výpověď zaslána doporučeným dopisem s návratkou, jest náhradní doručení vyloučeno.
(Rozh. ze dne 16. března 1928, Rv I 448/28.)
Mimosoudní výpověď z nájmu ponechal procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného v platnosti, maje za to, že byly námitky proti výpovědi podány opožděně. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc, by o odvolání znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Pravdu má dovolání, pokud napadá odvolací rozsudek pro mylné právní řešení (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) otázky, zda námitky proti výpovědi byly podány ve lhůtě, pokud se tkne otázky, od kdy lhůta ta začala. Podle zjištění nižších soudů zaslala žalobkyně žalované firmě výpověď v doporučeném dopise s návratkou, jehož doručení se stalo tím způsobem, že listonoš, pokusiv se marně, doručiti dopis Tomáši B-ovi a pak jeho prokuristovi Dominiku Č-ovi, zapsal jej jako obyčejný doporučený dopis s návratkou do soupisu všech doporučených dopisů, do tak zvané doručovací karty, a odevzdal všechny dopisy, i kartu do archivu úřednici žalované firmy Anně Ch-ové, která je vedoucí úřednicí v archivu a jako taková přijímá dopisy poštou došlé obyčejné i doporučené a roztřiďuje je pak na příslušná oddělení. Z toho usuzuje odvolací soud, že doručení výpovědi, již jako výpověď mimosoudní nebylo třeba doručiti podle předpisů o doručování žaloby, odpovídá předpisu § 103 c. ř. s. o doručení náhradním a pokládá proto výpověď za dodanou žalované firmě dne 4. července 1927, kdy byla odevzdána Anně Ch-ové. Avšak nejde tu o doručení soudní zásilky, neplatí tu proto předpisy §§ 87–122 c. ř. s. o doručování. Jde tu o soukromý dopis odevzdaný poště jako doporučený dopis s návratkou. Podle § 127 čís. 2, písm. b), pol. 10 pošt. řádu (nař. min. obch. ze dne 22. září 1916, čís. 317 ř. zák.) je náhradní doručení – jinak přípustné podle čís. 2 písm. a) téhož § cit. nařízení – u zásilek s návratkou vyloučeno. Nelze proto míti zřetel k doručení výpovědi k rukám Anny Ch-ové, pokud není jisto, že Anna Ch-ová byla podle § 114 řečeného nařízení oprávněna, ji za žalovanou převzíti, nýbrž bylo by lze ji míti za doručenou teprve, kdyby bylo jisto, buď že byla odevzdána osobě k jejímu přijetí podle § 114 oprávněné aneb že vypovídaná firma již před tím jinak o jejím obsahu zvěděla. V té příčině neučinil odvolací soud potřebná zjištění a nelze tudíž toho času řešiti otázku, zda žalovaná firma vznesla námitky proti výpovědi včas.

Citace:

č. 7879. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 456-457.