Novinářství.

(Zkratky: n-y = noviny; n-ář = novinář; n-tví = novinářství.)
Úkolem tohoto článku v rámci tohoto slovníku jest ukázati, pokud u nás n-y a n-tví jsou upraveny zvláštními předpisy zasahujícími v obor práva veřejného. Takových zvláštních předpisů je počet velmi skrovný. O n-ách zmiňuje se jenom uherský tiskový zák. (čl. XIV/1914) platný dosud na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (v § 3 na začátku), obšírněji pak nový zákon o právu původském (z 24. 11. 1926, č. 218 Sb.) a zákon o nakladatelské smlouvě (z 11. 5. 1923, č. 106 Sb.). O n-ářích jedná zevrubněji nový zákon o pensijním pojištění (z 21. 2. 1929, č. 26 Sb.). O všech těchto zvláštních předpisech bude podrobněji pojednáno níže. Jinak se vztahují na n-y předpisy o t. zv. periodických tiskopisech (časopisech) nebo ještě širší předpisy o tisku vůbec; stačí odkázati příkladem na §§ 34 a 39 č. 2 zákona na ochranu republiky z 19. 3. 1923, č. 50 Sb., kde se mluví o periodických tiskopisech resp. o tiskopisech vůbec, myslí se však především na n-y. Je tedy na ten čas a patrně i na dohlednou dobu zůstane hlavní naší všeobecnou normou o n-ách a n-ářích, pokud jde o právo trestní a správní, zákon tiskový (viz čl.: „Tiskové právo“).
Za tohoto stavu věci je pochopitelno, že nemáme ani přesné zákonné definice pojmu n-y; nezbude tudíž nežli sáhnouti k pojmu vžitému v praktickém životě a v odborném písemnictví n-ářském. Tu se všeobecně pokládá za n-y periodický tiskopis, který vychází pravidelně alespoň jednou za týden a věnuje se časovým otázkám všeobecného obsahu. (Groth ve článku „Zeitungen“ v Handwörterbuch der Staatswissenschaften, Ergänzungsband, Jena 1929, str. 1160. Ještě pružnější vymezení pojmu n-y podává nejnověji Dovifat: „Zeitungswissenschaft“, Berlin 1931, díl II., str. 9: N-y sdělují nejnovější události v nejkratších pravidelných obdobích nejširší veřejnosti.) Ovšem hledíc k tomu, co bylo uvedeno v odstavci předcházejícím, nemají citované — ostatně velmi pružné — definice pojmu n-y valného praktického významu, zejména když cit. § 3 uher. tisk. zák. neobsahuje zvláštních předpisů o n-ách, nýbrž zahrnuje je pod širší pojem periodického časopisu.
Poměrně nejpodrobnější předpisy o n-ách máme v § 25 cit. zák. o právu původském, k němuž se připíná trestní norma v § 47, č. 5 tamže. S našeho hlediska je zajímavé, že je tu ochrana odstupňována podle jednotlivých částí novin (články a stati, pojednání zábavná, vědecká, technická, umělecká, zprávy a telegramy obsahu politického, denní novinky a smíšené zprávy), avšak i tato ustanovení z větší části nevztahují se pouze na n-y, nýbrž na periodické časopisy vůbec. (Podrobněji viz Hermann-Otavský ve článku: „Autorské právo“ v tomto slovníku, díl I., str. 81 a zvláště zevrubně Löwenbach v komentáři „Právo autorské”, Praha 1927, str. 124 sl. a 211 sl. Definice novin zde podaná shoduje se celkem s definicí Grothovou uvedenou shora.) Podobně i cit. zákon o smlouvě nakladatelské (v § 9, který je v podstatě souhlasný s § 25 zákona o právu původském) klade všeobecně na roveň n-y a časopisy vůbec (denní novinky a smíšené zprávy v nich uveřejněné mohou býti kdykoliv otištěny jinde).
N-áři u nás jako jinde zahrnuti jsou pod širší pojem „soukromých zaměstnanců ve vyšších službách” ve smyslu zák. z 16. 1. 1910, č. 20 ř. z.; i tu ovšem zase jsou zahrnuti pod osobami zaměstnanými v redakci periodického tiskopisu (§ 2, č. 3). O služebních poměrech osob právě uvedených obsahuje zvláštní ustanovení též čl. V. uher. zák. o tisku, ovšem vlastně jenom o výpovědi a zrušení služebního poměru. Důsledkem toho byli n-áři podrobeni pensijnímu pojištění již podle zák. z 16. 12. 1906, č. 1 ř. z. z r. 1907, a jsou nyní podrobeni pensijnímu pojištění podle zák. z 21. 2. 1929, č. 26 Sb.; i zde ovšem (v § 1, č. 3) mluví se opět o zaměstnancích v redakcích časopisů vůbec. Tento zákon obsahuje zvláštní oddíl IX. (§ 124) o pojištění n-ářů; to je vlastně jediná význačnější naše instituce z oboru zvláštního práva n-ářského.
Poskytují se tu n-ářům — patrně hledíc
Slovník veřejného práva českosl. 61 k jejich význačné službě veřejnosti — zvláštní výhody oproti jiným skupinám pojištěnců, zejména vyšší dávky; navzájem ovšem ukládá se jim povinnost platiti vyšší pojistné. Právo účasti na tomto zvláštním pojištění mají jenom n-áři, jejichž n-ářská činnost je hlavní jejich výdělečnou činností a kteří jsou členy odborných organisací n-ářských, jež ministerstvo sociální péče připustí k součinnosti na tomto pojištění. Zákon výslovně předpisuje, že stanovy těchto organisací musí umožniti přijímání n-ářů za členy, i když se hlásí jen proto, aby byli účastni tohoto pojištění. Pojištění provádí Všeobecný pensijní ústav za spolupůsobení zvláštního kuratoria n-ářského pojištění. Stát přispěje částkou 20 mil. Kč na započtení doby n-ářské služby dokončené přede dnem vstupu zákona v účinnost a k nadlepšení důchodů již napadlých. Ani zde není pojem n-áře přesněji vymezen; ve smyslu běžné prakse i teorie patrně se rozumí n-ářem osoba zaměstnaná ve zvláštním smluvním poměru k n-ám zpracováním materiálu redakční části novin včetně části obrázkové, zahrnujíc v to i archiváře, knihovníky atd. (Srov. Dovifat l. c. díl II., str. 70 sl. Haentzschel ve článku „Journalistenrecht“ v Handwörterbuch der Rechtswissenschaft, Berlin 1928, díl III., str. 366 sl. a § 1 rakouského zákona o n-ářích z 11. 5. 1920, č. 88 St.-G.-Bl.) Prakticky patrně budou tu rozhodovati stanovy resp. prakse zúčastněných n-ářských organisací. (Podrobněji viz komentář Gallasův k cit. zák. § 124.)
Teprve ve stadiu příprav resp. porad se zúčastněnými kruhy jsou další zákonné osnovy o n-tví: Připravuje se zvláštní zákon o pracovním poměru redaktorů (což je pojem širší nežli n-ář), který má býti — podobně jako rakouský zákon shora citovaný — zvláštní normou hledíc k všeobecnému zákonu o soukromých zaměstnancích ve vyšších službách č. 20/1910 ř. z. resp. k zákonu o právních poměrech mezi zaměstnavateli a zaměstnanci z 13. 7. 1922, č. 244 Sb., platnému na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Vedle toho se připravuje zákon o tiskové komoře, která má — na způsob jiných podobných komor jako advokátní nebo inženýrské — hájiti mravní a hmotné zájmy periodického tisku (včetně novin) a podporovati právní, sociální a hospodářské zájmy redaktorů (tedy též n-ářů); má míti m. j. též pravomoc disciplinární. Poněvadž však uskutečnění obou zmíněných osnov bude patrně vyžadovati delší doby, zamýšlí se pojmouti do nového zákona o tisku některá zvláště důležitá ustanovení o n-ářích, zejména k zabezpečení jejich neodvislosti vůči vydavatelstvu. (O významu jejím srov. Dovifat l. c. díl II., str. 137 sl.)
Jak je z tohoto přehledu patrno, stojí naše zákonodárství zásadně na stanovisku, že právní poměry novin a n-ářů — přes jejich význačné, vlivné a odpovědné postavení ve veřejném životě, které vývojem demokracie, všeobecného vzdělání občanstva a technických pokroků stává se čim dál tím významnějším — nevyžadují zvláštní zákonné úpravy; platí tu zásadně svoboda a jenom zneužití této svobody obmezuje se zákonnou (ovšem tu a tam velmi pronikavou) úpravou represivní (trestní) nebo preventivní (policejní). Úprava ta — jak již bylo uvedeno — zpravidla se vztahuje na tisk vůbec.
I vědecké pěstování n-tví jest u nás teprve v počátcích; v Německu pěstovalo se ojediněle na universitách již odedávna (po prvé ve Wolfenbüttelu 1691), nejnověji zejména známý národohospodář prof. Bücher založil pro n-tví zvláštní seminář při universitě v Lipsku (1916) a nyní je v Německu již celá řada stolic a seminářů pro n-tví na universitách a samostatných vědeckých ústavů, v Kolíně n. R. dokonce pro mezinárodní n-tví. U nás má zvláštní oddělení n-ářské Svobodná škola politických nauk, založená výn. min. školství z 25. 4. 1928, č. 54130; prozatím věnuje se převážně jen teoretické a praktické přípravě pro povolání n-ářské resp. zdokonalení a prohloubení vzdělání n-ářů již hotových.
Literatura.
Hoch: „Noviny", Praha 1911; Volf: „Dějiny novin v Čechách do r. 1848“, Praha 1930; Roubík: „Časopisectvo v Čechách 1848—1862“, Praha 1930. Fuchs: „Zákulisí novin“ (Praha 1931) má ráz více essayistický. Časopis „Duch novin“ (red. Dr. O. Butter), nyní IV. ročník, sleduje pečlivě domácí i cizí literaturu i život. Z cizích cit. dílo Dovifatovo (Sammlung Göschen) je nejlepší soustavný úvod do studia novinářství. Historický nástin novinářství podává d'Ester: „Zeitungswesen“, Breslau 1928. Encyklopedický podrobný přehled poskytuje Groth: „Die Zeitung“, 4 díly, Berlin 1930. Průhled do velkolepého vývoje novinářství angloamerického podává Dibblee: „The newspaper“ (Home university library). „Zeitungswissenschaft“, Zweimonatschrift für internationale Zeitungsforschung (red. prof. d'Ester a Dr. Heide), vychází nyní 6. ročník, věnuje zřetel i našemu novinářství. O otázkách čistě právnických jedná se ovšem ve veškeré cit. literatuře poměrně velmi málo.
Václav Joachim.

Citace:

č. 11382. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 90-94.