Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 10 (1928), sv. 1

Čís. 7924.

Pražský asanační zákon ze dne 11. února 1893, čís. 22 ř. zák.
Bylo-li složení odškodného za nemovitost vyvlastněnou k asanačním účelům přijato na soud, dlužno je poznamenati v pozemkové knize, třebaže bylo zrušeno usnesení, stanovící výši odškodného.
(Rozh. ze dne 30. března 1928, R I 123/28.)
K žádosti rady hlavního města Prahy povolil soud prvé stolice knihovní poznámku, že byla složena náhrada za vyvlastnění domu s účinkem vytčeným v § 32, čtvrtý odstavec, zákona ze dne 11. února 1893, čís. 22 ř. zák. (zákona asanačního). Rekursní soud žádost zamítl.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s vypuštěním jeho poslední věty: »s účinkem vytčeným v § 32, čtvrtý odstavec, zákona ze dne 11. února 1893, čís. 22 ř. zák.«.
Důvody:
Když bylo složení na soudě přijato a chová se i po zrušení prvotního usnesení, určujícího odškodné, v soudním schování a nebylo vráceno, je jen přirozeným následkem, že musí býti podle příslušných předpisů i v knihách poznamenáno. Škoditi tato poznámka nemůže, zvláště když: nemá co činiti s nuceným odevzdáním vyvlastněné nemovitosti podle § 33 a 34 zákona čís. 22/1893, nýbrž má podle § 32 odstavec třetí a čtvrtý téhož zákona pouze účinek jako bývalá poznámka provedené vnucené dražby, nyní poznámka příklepu, která má jen význam ochrany proti možným disposicím posavadního vlastníka (§ 183 třetí odstavec ex. ř., čl. XXVI uv. zák. k ex. ř. a § 72 knih. zák.). Na povinnost vyvlastnitele platiti vyšší odškodné, než příslušným zrušeným usnesením zemského soudu stanoveno, nemá to vlivu. Vzhledem k tomu všemu musela býti také vymítěna poslední věta usnesení prvého soudu, stanovící účinek složení nad cit. § 32 čtvrtý odstavec, totiž účinek § 34 čtvrtý odstavec cit. zák.

Citace:

č. 7924. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 533-533.