Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 2699.

Tisková novela (zákon ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n.).
Ustanovení § 14 (1) zákona jest předpisem velícím; uveřejnění podle § 14 (2) zákona, lze uložiti i pří urážkách menší váhy.
(Rozh. ze dne 15. března 1927, Zm II 402/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto kmetského soudu v Olomouci ze dne 5. května 1926, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti cti, spáchaným tiskem, podle §§ 7, 488 tr. zák. ve spojení s §em 1 zákona ze dne 30. května 1924, čís. 124 sb. z. a n., a nevyhověl odvolání obžalovaného z téhož rozsudku. Důvody:
Předpis §u 14 tiskové novely, podle něhož soud na návrh soukromého obžalobce uloží v odsuzujícím rozsudku zodpovědnému redaktorovi (a vydavateli) uveřejnění rozsudku, jest velícím a nelze se tedy důvodně odvoláním brániti proti takovému rozsudkovému výroku, když se ani netvrdí, že soud použil předpisu toho v míře větší, než bylo třeba ku zadostiučinění. To pak, co odvolatel uvádí proti výroku o fakultativním uveřejnění nálezu ve smyslu §u 14 odst. druhý novely, nestačí na dolíčenou neodůvodněnosti výroku, jejž ovšem kmetský soud nijak blíže neospravedlňuje. Zákon sám nevylučuje, by kmetský soud nepovolil fakultativní uveřejnění i při urážkách menši váhy, a úvahy obžalovaného o tom, zda bude pro soukromého obžalobce výhodným, by práva jemu daného použil, netýkají se zákonnitosti výroku. Odvolání z výše peníze, do něhož obžalovaný má nésti náklady onoho uveřejnění, obžalovaný nijak neodůvodňuje. Nemohlo tudíž ani odvolání obžalovaného býti vyhověno.

Citace:

č. 9042. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 830-834.