Vyhledávání v dokumentech NPD: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - Frant. Kameníček, Zemské sněmy a sjezdy moravské.

Čís. 8113.

K tomu, by bylo vynuceno upravení pozemku ke vzrůstu trávy, lze povoliti exekuci jedině podle § 353 ex. ř., nikoliv podle § 354 ex. ř.
(Rozh. ze dne 6. června 1928, R I 255/28.)
Návrh vymáhajícího věřitele, by na základě soudního smíru bylo dlužníku zakázáno rušiti vymáhajícího věřitele v držbě práva žati trávu na části veřejné cesty a by dlužníku bylo nařízeno, část cesty jím rozoranou urovnati a upraviti vzrůstu trávy, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že na základě smíru povolil exekuci 1. by bylo vynuceno opomenutí všech jednání, jimiž se překáží pokojné a klidné držbě práva žati trávu na části veřejné cesty; 2. vykoná-li dlužník opět něco, co jest povinen opomenouti podle smíru, uloží mu soud pokutu; 3. zmocněnou vymáhajícího věřitele, by dal obnoviti na nebezpečenství a na náklad dlužníka dřívější stav, který byl změněn tím, že dal dlužník část pozemku rozorati svým zřízencem; 4. uložil dlužníku zaplatiti do 14 dní pod následky exekuce útraty, jež tím povstanou, a zatím se určují na 50 Kč; 5. uložil dlužníku, by do 14 dní složil u soudu jistotu 100 Kč za škodu, která by povstala dalším jednáním proti zapovědí; 6. povolil exekuci na svršky k vydobytí útrat.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacimu rekursu dlužníka potud, že zrušil napadené usnesení v odstavcích 3—6, jinak je ponechal v platnosti.
Důvody:
Dovolací rekurs tvrdí, že pro exekuční nárok není exekučního titulu. Než rekursní soud správně vyložil obsah soudního smíru z 29. prosince 1924, podle něhož nynější dlužník uznal, že nynější vymáhající věřitelé byli v držbě práva žati trávu na cestě, uznal, že je v ní porušil navežením kamene a zavázal se dalšího rušení této držby se zdržeti. Rekursní soud právem uznal, že povinný nesmí nic předsevzíti, co by směřovalo k porušení této držby. Vymáhající věřitelé jsou smírem chráněni proti každému neoprávněnému zasáhnutí do ní, ne jenom proti skládání kamene. Seznal-li rekursní soud, že novým zasáhnutím byla držba porušena, musil povoliti na návrh věřitelů opatření, která byla důležitá podle povahy případu pro vedení exekuce, avšak jen do té míry, pokud tato opatření byla navrhována a pokud byla ve smyslu exekučního titulu a předpisu § 353 až 355 ex. ř. přípustná. Když tedy exekuční návrh byl upraven podle § 354 ex. r., ačkoliv měl zníti podle § 353 ex. ř. (na čin, který může býti vykonán jinou osobou), mohl soud podle § 355 ex. ř. povoliti ovšem exekuci navrženou uložením peněžité pokuty nebo vazby, pokud návrh směřoval k opomenutí jednání klidnou držbu práva žati trávu rušících. Tomuto právnímu názoru vyhovuje napadené usnesení v bodech 1 a 2, tedy pokud byla povolena exekuce vynucením opomenutí všech jednání pokojnou držbu rušících a pohroženo pokutou 50 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy usnesení soudu rekursního potvrzeno. Nelze však povoliti exekuci k vynucení činu zastupitelného, jímž jest upravení pozemku ke vzrůstu trávy, způsobem navrženým, pokutou, nýbrž jedině podle § 353 ex. ř. zmocněním vymáhajícího věřitele, — a to k návrhu — by dal vykonati čin na dlužníkův náklad. Takového návrhu věřitel ne- učinil a návrhu jeho podle § 354 ex. ř. učiněnému bylo by lze vyhověti jen, kdyby šlo o jednání zastupitelné. Soud rekursní tedy pochybil, zmocniv vymáhajícího věřitele, by na náklad a nebezpečenství dlužníkovo dal obnoviti dřívější stav, nařídiv dále povinné straně, by zaplatila náklady, jež tím povstanou, a určiv tyto náklady na 50 Kč, neboť to navrženo nebylo. Z téhož důvodu nebylo lze povoliti zřízení jistoty (§ 355 ex. ř.) a mobilární exekuci k dobytí nákladů 50 Kč.

Citace:

č. 8113. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 856-858.