Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7436 —
Čís. 7436.

Odklad exekuce vyklizením (zákon ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n.).
Byl-li dovolací rekurs ohledně odkladu exekuce vyklizením podán ještě před uplynutím lhůty odkladu, jest o něm rozhodnouti, třebas se tak stalo až po uplynutí této lhůty.
Předpisem § 3 čís. 6 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. jsou vyloučeny z dobrodiní tohoto zákona jen ony domy a objekty, jež byly vyloučeny z ochrany nájemníků předpisem § 31 zákona ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. Z dobrodiní zákona čís. 51/1925 nejsou vyloučeny ani pachty zemědělských podniků.
(Rozh. ze dne 21. října 1927, R II 309/27.)
K návrhu dlužníka povolil soud prvé stolice odklad exekuce vyklizením, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle exekučního titulu má v tomto případě pachtýř zemědělské usedlosti odevzdati usedlost s příslušenstvím a to byt v domě čís. 7 v B. do 31. prosince 1926 vlastníku usedlosti. Podle pachtovní smlouvy jde tu o pacht zemědělského dvoru. Jako pachtovné bylo umluveno 11 720 Kč. Návrhem ze dne 4. července 1927 žádá dlužník za odklad exekuce podle § 1 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. Neprávem vyhověl soud prvé stolice napadeným usnesením tomuto návrhu, neboť podle § 3 čís. 6 zákona o odkladu exekuce nelze odklad exekuce povoliti ohledně domů a objektu, na něž se zákon o ochraně nájemníků nevztahuje. Zákon o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. vztahuje se však pouze na nájmy a na ony pachtovní smlouvy, jež mají za účel provozování živnosti v najatých místnostech (§ 7 (1) zák. o ochr. náj.). Na pachty zemědělských podniků zákon o ochraně nájemníků se nevztahuje. V tomto případě jde o vyklizení ryze pachtovního podniku. Pachtovné bylo umluveno jednotně. Nelze proto tvrditi, že základní smlouva ze dne 26. ledna 1920 obsahuje nejen pachtovní smlouvu, nýbrž i samostatnou nájemní smlouvu (srovn. Kubista, Komentář k zákonu o ochr. náj., str. 3).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ačkoliv usnesením okresního soudu ze dne 9. července 1927 povolená třetí a tedy poslední lhůta pro odklad vyklizení obytných místností povinným užívaných vypršela dnem 4. října 1927, takže se tím dovolací — Čís. 7437 —
rekurs stal ve věci samé bezpředmětným, bylo přece o něm rozhodnouti, protože byl podán ještě před uplynutím této lhůty a směrodatným pro rozhodnutí jest stav věci v době podání dovolacího rekursu. Dovolací rekurs jest odůvodněn. Rekursní soud zamítl návrh povinného na odklad exekučního vyklizení obytných místností v domě čís. 7 v B. jím užívaných z důvodu, že se prý zákon o ochraně nájemníků nevztahuje na pachty zemědělských podniků, takže ani zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. nelze použíti na tento případ (§ 3 (6) cit. zák.). Tento názor rekursního soudu jest pochybeným. Ustanovení § 1 zákona ze dne 31. března 1925, čís. 51 sb. z. a n. neplatí jen ohledně oněch domů a objektů, jež byly vyloučeny z ochrany nájemníků ustanovením obsaženým v zákoně o ochraně nájemníků ze dne 26. března 1925, čís. 48 sb. z. a n. (§ 31 čís. 1—6). § 3 čís. 6 zákona o odkladu exekučního vyklizení hledí pouze k ustanovení § 31 zákona o ochraně nájemníků, obsahuje však jinak samostatná ustanovení, nepředpokládající ani poměr nájemní ani pachtovní, neboť poskytuje v § 1, 2 a 3 čís, 2 odklad exekučního vyklizení každému uživateli obytných místností, i těm, u nichž poměr nájemní nebo pachtovní nepochybně vůbec nepřichází v úvahu. Že ostatně ani pachty zemědělských podniků nejsou vyloučeny, vyplývá z § 3 čís. 4, jenž se výslovně vztahuje na takové pachty. Jelikož povinný místností v domě čís. 7 v B. skutečně užívá a ostatní předpoklady § 1 odst. (4) cit. zák. jsou splněny, mohl býti povolen další, arci poslední odklad do 4. října 1927.

Citace:

č. 7436. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 347-348.