Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 9 (1927), sv. 2

— Čís. 7558 —
Čís. 7558.

K založení místní příslušnosti z pojišťovacího poměru proti pojišťovně (§ 12, odstavec pátý, zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák.) nestačí jen »provozovna«j. n., § 87.1 ve smyslu § 87, prvý odstavec j. n., nýbrž jest třeba, by dotyčná agentura vyvinovala činnost samostatnou — Čís. 7558 —
a to takovou, jaká se předpokládá u odštěpného závodu podle čl. 21 obch. zák. Odštěpnými závody nejsou pouhé sprostředkovatelské agentury, skladiště, prodejny a tovární místnosti, ba ani místa, která sice ujednávají vlastní, základní obchody podniku, ale jen podle určitých poukazů principálových. Má-li agentura ve sporech pojištěnců proti pojišťovně založiti zvláštní sudiště, musí býti vybavena při nejmenším právem k samostatnému uzavírání pojišťovacích smluv.
»Zvláštním«j. n., § 87.2 závodem ve smyslu § 87, druhý odstavec, j. n. jest tu jen takový vedlejší závod, jaký má na mysli § 12 (5) poj. zák.
(Rozh. ze dne 26. listopadu 1927, R I 925/27.)
Žalobkyně domáhala se na žalované pojišťovně zbytku pojištěného peníze. Žalobu zadala na krajském soudě v Českých Budějovicích a odůvodnila příslušnost dovolaného soudu tím, že žalovaná má v Českých Budějovicích provozovnu ve smyslu § 87 j. n. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Soud prvé stolice námitku místní nepříslušnosti soudu zamítl, dovozuje ze zjištění, že se v Českých Budějovicích sice nejedná o odštěpný závod strany žalované podle čl. 21 obch. zák., že se však zde jedná o provozovnu podle § 87 j. n. Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Firma Ludvík A. je samostatnou protokolovanou firmou a, jak z výpovědi spolumajitele firmy Bedřicha A-a jde, jest předmětem jejím pojišťovací jednatelství pro žalovanou firmu, dále pro jiné firmy a různé menší pojišťovací společnosti a jednatelství se zbožím. Nejde tu o generální representaci žalované firmy, nýbrž o samostatnou firmu, která se zabývá obyčejnou pojišťovací agenturou nejen pro žalovanou, nýbrž i pro jiné pojišťovací firmy. O provozovně žalované firmy podle § 87 j. n. nelze tu mluviti, neboť pak by, jak stížnost správně uvádí, sídlo každého pojišťovacího agenta, jenž návrhy pojišťovací sbírá, je ústředí dodává, smlouvy pojišťovací doručuje, premie vybírá a je ústředí zasílá, ohlášky škod přijímá a je vyšetřuje, bylo takovouto provozovnou. Ani ta skutečnost, že ve věcech pojištění zavazadel firma Ludvík A. samostatně uzavírá za žalovanou smlouvy pojišťovací, což se děje způsobem vylíčeným Bedřichem A-em, nemůže založiti »provozovnu« žalované firmy. Mezi žalovanou a firmou Ludvík A. jde pouze o poměr zastupitelský jako u jiných pojišťovacích firem, firma tato není však provozovnou žalované firmy. Poněvadž tedy žalovaná strana nemá v Českých Budějovicích ani odštěpného závodu ani provozovny, není místní příslušnost soudu procesního podle § 87 j. n. založena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Žalobkyně opírá místní příslušnost dovolaného soudu — krajského soudu v Českých Budějovicích — o předpis § 87 j. n. a § 12 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., tvrdíc, že se v Českých Budějovicích — Čís. 7558 —
nalézá provozovna, pokud se týče závod, případně pobočný závod žalované pojišťovny a že se spor tento vztahuje na činnost spojenou s obchodem neb povoláním žalované, pak že pojišťovací smlouvu, z níž žalobkyně svůj nárok odvozuje, ujednal tento pobočný závod. Podle § 87 j. n. mohou býti osoby, které mají mimo soudní obvod svého bydliště obchodní podnik neb provozovnu svého obchodu, žalovány ve sporech, které se vztahují na činnost spojenou s jich obchodem neb povoláním, u soudu, v jehož obvodě se nalézá jich závod nebo provozovna. Mají-li majitelé obchodních podniků zvláštní závod mimo sídlo podniku, může býti na ně žalováno ve sporných právních věcech, které se týkají tohoto závodu, u soudu toho místa, v němž se závod nalézá. Žalovaná pojišťovací společnost jest akciovou společností, tedy společností obchodní, provozující po živnostensku pojišťovací obchody (čl. 4 a 271 čís. 3 obch. zák.), Žalobkyně se domáhá doplatku zjištěné již škody, která jí vzešla požárem pojištěných nemovitostí s příslušenstvím, na základě pojišťovací smlouvy ujednané se žalovanou podle pojistek touto společností jí vydaných. Jde tedy o nárok pojištěnce proti pojišťovateli z pojišťovacího poměru, kterýžto nárok podle § 12 odst. (5) zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. může býti vymáhán také u soudu, v jehož obvodě se nachází odštěpný závod pojišťovatelův, který smlouvu uzavřel, tedy ne jen u soudu obecně příslušného (§ 75 j. n.). Mluví-li však uvedený zákon v § 12 (5) jen o »pobočném závodě«501/1917 ř. z., § 12.5 a nezmiňuje se vůbec o »provozovně«, jest z toho patrno, že nestačí k založení místní příslušnosti jen »provozovna«j. n., § 87.1 (§ 87 prvý odstavec j. n.), nýbrž že jest třeba více, totiž, by dotyčná agentura vyvinovala činnost samostatnou a to takovou, jaká se předpokládá u odštěpného závodu podle čl. 21 obch. zákona. Tomu nasvědčuje také další podmínka, totiž by smlouva byla ujednána tímto pobočným závodem. Podle čl. 21 obch. zákona jest vedlejším závodem jen onen závod, který samostatně uzavírá základní obchody, tvořící předmět podniku, jehož činnost není tudíž obmezena jen na sprostředkování a přípravu těchto obchodů, nebo na činnost jen pomocnou a prováděcí. Nejsou tedy odštěpnými závody pouhé sprostředkovatelské agentury, skladiště, prodejny a místnosti tovární, ba ani místa, která sice ujednávají vlastní, základní obchody podniku, ale jen podle určitých poukazů principálových. Má-li tedy agentura ve sporech pojištěnců proti pojišťovateli (§ 12 čís. 5 poj. zák.) založiti zvláštní sudiště, musí býti vybavena při nejmenším právem k samostatnému uzavírání pojišťovacích smluv, neboť tato činnost jest základním obchodem každé pojišťovny. Nerozhodují tu arci jen určité názvy, nýbrž jen podstata věci. Závažno je zejména, zdali bude na ten který orgán pojistitelův vneseno uzavírání smluv jako trvalý okruh činnosti ne snad jen ad hoc se zřetelem k určitým případům, jakož i zdali jde o činnost provozovanou místně odděleně a na ono místo soustředěnou. Nestačí ani pouhé perfekcionování smlouvy, třeba jí byl na trvalo pověřen stálý agent, když mu bylo uloženo pojistky vydati nebo zadržeti podle toho, zda zjistí některé určité vztahy neb jich nedostatek. Bude tedy v každém případě vždy uvažovati o tom, jakou činnost — Čís. 7559 —
ta která »agentura« vyvíjí a lze-li ji podle toho pokládati za pobočný závod ve smyslu § 12 zákona čís. 501/1917. V souzeném případě jde o agenturu žalované společnosti vedenou firmou Ludvík A. v Českých Budějovicích. Bylo zjištěno, že činnost této agentury záleží v akvisici přihlášek, v inkasu premií a poplatků, vyšetřování škody a to buď na poukaz žalované strany samostatně neb za intervence jejího úředníka, že za úkony ty dostává firma Ludvík A. jednak odměnu paušální, jednak provisi a t. zv. »Stock«, že však firma Ludvík A. přihlášky ty sama nevyřizuje, nýbrž posílá je na ústředí žalované do Prahy za účelem vystavení pojistky, že ústředna pojistku buď vyřídí neb zamítne a zašle vyřízení firmě Ludvík A., která pojistku doručí pojištěnci a že tímto způsobem bylo postupováno také v případě, o nějž jde. Bylo dále zjištěno, že firma Ludvík A. pro žalovanou společnost žádnou pojišťovací smlouvu elementární neb životní ani nevyhotovuje ani nevyřizuje, nýbrž že tak činí jedině ústředna v Praze, že však v případě pojištění zavazadel firma Ludvík A. sama vystavuje pojistky za žalovanou stranu podle připravených k tomu účelu blanketů, na jichž obsahu však nemůže bez souhlasu žalované ničeho měniti. Uváží-li se k tomu, že firma Ludvík A. jest samostatnou protokolovanou firmou, a že předmětem podnikání jejího závodu jest pojišťovací jednatelství pro žalovanou společnost, ale také pro firmy »U.«, »P.« a různé menší pojišťovací společnosti, pak jednatelství zbožím, nutno míti za to, že podnik firmy A. nelze pokládati za pobočný závod žalované firmy, nýbrž že uvedená firma jest pouhou sprostředkovatelkou mezi žalovanou a jejími zákazníky. Tomu není na závadu, že firma Ludvík A. co do pojišťování zavazadel vyvíjí zdánlivě činnost do jisté míry samostatnou, neboť jde tu v podstatě jen o usnadnění manipulace, poněvadž firma A. nesmí vybočiti z mezí předem jí vytknutých, jsouc vázána jen na předtištěné blankety, které jí byly žalovanou za tím účelem vydány. Příslušnost dovolaného soudu nebyla však odůvodněna ani druhým odstavcem § 87 j. n., poněvadž za »zvláštní závod«j. n., § 87.2 ve smyslu tohoto zákonného ustanovení nelze tu pokládati jakýkoli závod v nejširším slova smyslu, nýbrž jen takový vedlejší, jaký má na zřeteli § 12 pojišť. zák., o němž stala se již z předu zmínka, neboť tímto pozdějším zákonem byl pojem zvláštního závodu podle druhého odstavce § 87 j. n. pro založení příslušnosti ve sporu pojištěnce proti pojišťovateli přesně vymezen. Tomuto názoru svědčí úvaha, že kdyby i tu postačilo sudiště § 87 druhý odstavec j. n., byl by předpis § 12 čís. 5 pojišť. zák. zbytečný. Rekursní soud posoudil věc správně po právní stránce.

Citace:

č. 7558. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 594-597.