Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4654.

Domovské právo. — Administrativní řízení: Ve věcech domovských — i podle zák. č. 222/1896 — není proti výroku zsp-ó, souhlasnému s předchozím výrokem osp-é, další rekurs.
(Nález ze dne 29. dubna 1925 č. 8852).
Věc: Městská obec L. proti ministerstvu vnitra o odmítnutí odvolání pro zmeškání lhůty.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Dne 5. září 1922 učinila měst. rada v L. u měst. úřadu ve V. návrh, aby Marie K., domovským právem příslušná do L., která se od roku 1904 nepřetržitě ve V. zdržuje, byla přijata do domovského svazku města V. Měst. zast. ve V. zamítlo tento nárok z důvodu, že Marie K. již od 7. srpna 1922 jest v měst. chudobinci a tudíž před tím, než nárok byl uplatněn připadla veř. chudinskému zaopatření na obtíž. Tento výměr byl měst. radě v L. doručen dne 16. října 1922. Proti tomu podala měst. rada v L. stížnost k osp-é ve V., která ji výměrem z 10. března 1923 jako opožděnou zamítla, poněvadž stížnost, která dle ustanovení. § 12, odst. 3 novely k obecnímu zřízení ze 7. února 1919 č. 76 Sb. měla býti podána ve lhůtě čtrnáctidenní, došla k úřadu teprve dne 30. listopadu 1922, tedy po uplynutí uvedené lhůty. Odvolání z tohoto výměru bylo zamítnuto rozhodnutím ze 14. července 1924 z důvodů první stolice, další odvolání pak nař. rozhodnutím z těchže důvodů s dodatkem, že zák. č. 76/1919 v § 12, odst. 3 ustanovuje, že pro stížnosti do rozhodnutí obecních orgánů k nadřízeným úřadům politickým platí lhůta 14denní, není-li ve zvláštních zákonech ustanoveno jinak, a že podle § 6 dom. zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. jde tu právě také v daném případě o »rozhodnutí« obce pobytu, jaké má § 12 výše uvedeného zákona na mysli. O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto: Zákon z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z., jímž se dle jeho nadpisu mění některá ustanovení zák. z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z., kterým byly uspořádány záležitosti domovské, obsahuje změnu uvedeného zák. domovského jen potud, že §§ 8, 9 a 10 byly zrušeny a nahrazeny ustanoveními jinými. Ve všech ostatních směrech materielní a formelní ustanovení cit. domovského zákona zůstala nedotčena. Platí tedy i pro případ nabytí domovského práva na základě desítiletého pobytu v určité obci (§ 2 cit. zák. č. 222/1896) ustanovení domovského zákona, zvláště také ustanovení o instančním postupu, jež novelou z r. 1896 změněna nebyla. Platí tudíž také předpis obsažený v § 41, odst. 2 dom. zák., že ze dvou rozhodnutí stejného znění odvolání k min. místa nemá, na případy spadající v dobu působnosti novely zák. č. 222/1896.
Z uvedeného jest patrno, že pořad instancí v záležitostech domovského práva končí v případě, když první a druhá stolice rozhodly souhlasně, výrokem druhé stolice, v konkrétním případě výrokem zsp-é v Praze. Tato zamítla odvolání obce L. z rozhodnutí zsp-é ve V. z důvodů výnosu v odpor vzatého, připojila však právní poučení, že z tohoto výměru lze se ve lhůtě 4 neděl odvolati k min. vnitra. Vzhledem k tomu, že tu byla dvě rozhodnutí stejného obsahu, náleželo žal. úřadu, aby rozhodnutí zsp-ó zrušil a jí nařídil, aby vydala rozhodnutí nové, opatřené správným právním poučením. Žal. úřad však neučiniv tak, přistoupil k meritornímu rozhodování o odvolání a zamítl je proto, že je shledal věcně bezdůvodným. Osoboval si tudíž kompetenci podle svrchu uvedených předpisů zákonných mu nenáležející, zakročiv jako vyšší instance v případě, kde další postup úřadů správních byl podle zákona vyloučen a kde nastoupiti mohla pouze kompetence nss-u. Jeho výrok je tudíž výrokem úřadu nepříslušného, pročež bylo jej zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo lze zabývati se jím po stránce věcné se zřetelem k vývodům ve stížnosti uvedeným.

Citace:

č. 4654. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 854-855.