Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 2628.

Ke zločinu utrhání na cti ve smyslu §u 209 tr. zák. se vyhledává, by pachatel někoho vinil u vrchnosti ze zločinu, který vůbec spáchán nebyl, nebo byl sice spáchán, nikoliv však osobou pachatelem jmenovanou.
V subjektivním směru vyhledává se vědomí pachatelovo o nepravdivosti onoho obviněni; nestačí dolus eventtialis; ten by poukazoval po případě na lehkomyslné jednání ve smyslu §u 487 tr. zák.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1927, Zm I 664/26.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mostě ze dne 12. září 1926, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem utrhání na cti podle §u 209 tr. zák., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil do prvé stolice, by ji znovu projednala a rozhodla.
Důvody:
Obžalovanému klade se za vinu, že udal u vrchnosti Josefa L-ho a Ferdinanda S-a pro vymýšlený zločin podvodu, učiniv při ústním líčení v civilní rozepři dne 24. listopadu 1925 návrh, by spisy postoupeny byly státnímu zastupitelství proto, že S. přiměl k vydání křivého svědectví svědka Josefa L-ho, jehož výpověď se zdá (scheint) proto býti křivou, poněvadž podle tvrzení S-a má jeden přístroj cenu 28 Kč, kdežto podle výpovědi L-ho má pouze hodnotu 16 Kč. Zmateční stížnosti nelze ovšem dáti za pravdu, pokud rozsudku vytýká, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 5 §u 281 tr. ř., že prý obsah rozsudku jest v rozporu s doslovem tohoto protokolárního návrhu; naproti tomu jest však z jejích vývodů patrno, že vlastně námitkou tou vytýká rozsudku nedostatek důvodů, pokud opomíjí odůvodniti, proč v onom prohlášení stěžovatelově přes to, že se tam objevuje obrat »zdá se« — »es scheint«, nepřesně v českém prvopise »jeví se« — spatřuje činnost naplňující skutkovou podstatu zločinu §u 209 tr. zák. K zločinu tomu se vyhledává, by pachatel někoho vinil u vrchnosti z vymýšleného zločinu, tedy ze zločinu, který vůbec spáchán nebyl aneb spáchán nebyl osobou pachatelem jmenovanou; obvinění tedy musí býti nepravdivé; kromě toho se vyhledává ve směru subjektivním vědomí, že se osoba, obviněná ze zločinu, tohoto zločinu nedopustila, tedy vědomí o nepravdivosti obvinění proti ní. S tohoto právního hlediska jest v rozsudku zastávaný právní názor — a to nutno vytknouti z moci úřední podle §u 290 tr. ř. — pochybený,, pokud se soud staví na stanovisko, že stačí dolus eventualis, spočívající v tom, že pachatel nebyl přesvědčen o správnosti obvinění, a že stačí, když pachatel nebyl přesvědčen, že jeho obvinění je správné, oprávněné a důvodné.
Takové jednání mohlo by poukazovati k obvinění lehkomyslnému, jak je na mysli má § 487 tr. zák.; nemůže však naplniti skutkovou podstatu zločinu utrhání na cti. Posuzuje-li se věc s tohoto jedině možného právního hlediska, nabývá důležitého významu výtka stížnosti, že se soud neobíral obratem v závadném prohlášení stěžovatelově, že se mu zdá výpověď svědka L-ho býti křivou. Skutečně soud pominul uvažovali o významu tohoto obratu, omezuje se ve čtvrtém odstavci rozhodovacích důvodů na povšechné zjištěni, že doslov celého výroku vykládá v ten smysl, že stěžovatel obviňoval L-ho, že křivě vypovídal, aniž by doslov výroku a obzvláště důležitá slova »zdá se« podrobil patřičnému rozboru. Nelze vyloučiti, že by soud, kdyby, řídě se podle správných právních zásad, jak byly shora vylíčeny, byl zkoumal onen výrok v jeho rozhodující části, byl dospěl k jinému názoru co do obvinění svědka L-ho z křivého svědectví, čímž by se pak mohly státi vratkými i úvahy o tom, zda S. přiměl tohoto svědka ku křivému svědectví; vždyť se ke skutkové podstatě zločinu podle §u 199 a) tr. zák. vyhledává, že svědek vědomě vydal křivé svědectví, a, že návodce ho vědomě k takovému svědectví přiměl, a v důsledcích toho muselo by i ve příčině zločinu utrhání na cti býti zjištěno, že stěžovatel vinil křivě a proti lepšímu vědomí S-a i L-ho z takového vědomého jednání. Podle celého stavu věci však nelze tu předem vyloučiti možnost, že stěžovatel, použiv práva §u 86 tr. ř., chtěl svým návrhem pouze docíliti, by vůbec bylo zkoumáno státním zastupitelstvím, zda s ohledem na rozpor ve příčině ceny přístroje tu skutečně jsoucí snad nejde o zločin křivého svědectví neb svádění k tomuto zločinu; pouhé projevování takové domněnky mohlo by pak, pokud se stalo lehkomyslně, snad poukazovati ke skutkové podstatě přestupku §u 487 tr. zák., skutkovou podstatu zločinu utrhání na cti však nebylo by lze v ní spatřovati, nejsou-li splněny též veškeré ony náležitosti §u 209 tr. zák. po stránce objektivní i subjektivní. Bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného vyhověti, napadený rozsudek za souhlasu generální prokuratury zrušiti již v zasedání neveřejném ve smyslu §u 5 novely k trestnímu řádu, a, ježto tu scházejí potřebná zjištění po stránce skutkové, by na jejich podkladě mohlo býti zrušovacím soudem rozhodnuto ihned ve věci samé, věc vrátiti do prvé stolice, by o ní znovu jednala a rozhodla.

Citace:

Čís. 2628. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 70-71.