Vyhledávání v dokumentech NPD: České právo, 1 (1919)

Dr. Josef Skoch:
Stav ratifikací mezinárodních konvencí pracovních a Československo 1.

Dne 29. října letošního roku uplynulo první desetiletí činností Mezinárodní organisace práce, neboť tohoto dne zahájila v roce 1919 svoje jednání první Mezinárodní konference práce, konaná ve Washingtoně. Od tohoto data do roku letošního konáno bylo celkem 13 zasedání Mezinárodních konferencí práce, na nichž schváleno bylo celkem 28 návrhů konvencí, upravujících otázky pracovního práva jednak s hlediska obecného, jednak s hlediska specielních úprav, týkajících se pracovního práva v plavbě námořní. 2 Konvence tyto jsou následující:
I. zasedání, Washington 1919.

Konvence týkající se:
1. osmihodinné doby pracovní, 2. nezaměstnanosti, 3. ochrany žen před porodem a po porodu, 4. noční práce žen, 5. minimálního přípustného věku dětí pro práci v průmyslu, 6. noční práce dětí;
tedy šest konvencí týkajících se všeobecných otázek pracovního práva.
II. zasedání, Janov 1919.

Konvence týkající se:
7. minimálního přípustného věku pro práci námořní, 8. odškodnění nezaměstnanosti v případě ztroskotání, 9. zprostředkování práce námořníků;
tedy tři návrhy úmluv, týkající se specielně pracovního práva námořního.
544 III. zasedání, Ženeva 1921.

Konvence týkající se:
10. minimálního přípustného věku pro práci v zemědělství, 11. spolčovacího a shromažďovacího práva zemědělského dělnictva, 12. odškodnění úrazů v zemědělství, 13. ochrany proti otravě olovem, 14. týdenního klidu v závodech průmyslových; 15. minimálního přípustného věku mladistvých; osob pro práci v lodních kotelnách a komorách, 16. povinné lékařské prohlídky dětí a mladistvých osob, zaměstnaných na lodích;
tedy pět návrhů konvencí upravujících otázky pracovního práva, s hlediska obecného a dva návrhy konvencí upravující otázky pracovního práva v plavbě námořní.
VII. zasedání, Ženeva 1925.

Konvence týkající se:
17. odškodnění úrazů při práci, 18. odškodnění nemocí z povolání; 19. rovnocenného nakládání s cizími zaměstnanci ve věci pracovních úrazů, 20. noční práce v pekařství;
tedy čtyři návrhy úmluv upravující otázky pracovního práva s hlediska obecného.
VIII. zasedání, Ženeva 1926.

Konvence týkající se:
21. inspekce vystěhovalců na lodích, která patří do skupiny úmluv, upravujících otázky sociálně-politické s hlediska obecného.
IX. zasedání, Ženeva 1926.

Konvence týkající se:
22. pracovní smlouvy námořníků a 23. repatriace námořníků;
tedy dvě konvence spadající do skupiny mezinárodních úprav pracovního práva námořního.
X. zasedání, Ženeva 1927.

Konvence týkající se:
24. nemocenského pojištění zaměstnanců průmyslu i obchodu a čeledi a 25. nemocenského pojištění zemědělského zaměstnanectva.
XI. zasedání, Ženeva 1928.

Konvence týkající se:
26. stanovení method minimálních mezd.
Návrhy úmluv přijaté během X. a XI. zasedání Mezinárodní konference práce spadají v okruh mezinárodních pracovních konvencí obecných.

545 XII. zasedání, Ženeva 1929.

Konvence týkající se:
27. označení váhy velkých břemen transportovaných na lodích a 28. ochrany zaměstnanectva při nakládání lodí a vykládání nákladů z nich;
obě tyto konvence upravují otázky pracovního práva s hlediska obecného.
Jak ze svrchu uvedeného výpočtu dosud schválených konvencí vyplývá, jsou tyto úmluvy dvojího rázu, totiž jednak upravují pracovní otázky se všeobecného hlediska, jednak se týkají výlučně úpravy pracovního práva v plavbě námořní. V prvé skupině schváleno bylo celkem 21 konvencí, ve druhé skupině celkem 7 konvencí.
Podle posledního výkazu Mezinárodního úřadu práce, publikovaného ve sbírce »Informations sociales«, svazek XXXII., čís. 5. ze dne 4. listopadu 1929, dosahuje počet ratifikací, uskutečněných jednotlivými členskými státy do tohoto data číslice 377 ratifikací. Co do počtu uskutečněných ratifikací je možno jednotlivé členské státy sestaviti v následujícím pořadu:
1. Lucembursko..25 ratifikací, z čehož 18 obecných, 7 námořních
2. Bulharsko...20, 15, 5,
3. Belgie.....19, 12, 7
Jugoslavie...19, 12, 7,
4. Estonsko....16, 9, 7,
Kuba.....16, 9, 7,
5. Francie...,15, 9 3, 6,
Velká Britanie..15, 10 4, 5
6. Lotyšsko...14, 9 5, 5 6,
Polsko....14, 9, 5,
Italie.....14, 8 7, 6,
7. Německo...13, 9, 4,
Maďarsko...13, 10 8, 3,
Švédsko....13, 9 9, 4,
8. Rakousko...12, 12 10, -,
546 Finsko....12, 8, 4,
Rumunsko...12, 9, 3,
9. Španělsko...11, 7 11
Řecko....11, 8, 3
Indie.....11, 9, 2
Holandsko...11, 9, 2
Českoslov...11, 11 -,
10. Irsko.....9, 8, 1,
Japonsko...9, 6, 3,
11. Chile.....8, 8, -,
Norsko....8, 5, 3,
12. Dánsko....7, 5, 2,
13. Švycary....6, 6, -,
14. Portugalsko...5, 5, -,
15. Kanada....4, -, 4,
16. Jižní Afrika...3, 3, -,
17. Australie....1, -, 1,
Úhrnem tedy...377 ratifikací, z čehož 267 12 obec., 110 13 námoř.
Jak ze svrchu uvedeného patrno, ratifikovala republika Československá z celkového počtu 28 mezinárodních pracovních konvenci do dnešního dne 11 mezinárodních konvencí upravujících otázky pracovního práva: Jsou to:
1. konvence o osmihodinové době pracovní (Washington, I, 1919),
2. konvence o noční práci žen (Washington I, 1919),
3. konvence o nejnižším věku dětí pro připuštění k pracím průmyslovým (Washington, I, 1919),
4. konvence o minimálním věku dětí pro práci v zemědělství (Ženeva, III, 1921),
5. konvence o spolčovacím a shromažďovacím právu zemědělského dělnictva (Ženeva, III, 1921),
6. konvence týkající se provádění týdenního klidu v průmyslových závodech (Ženeva, III, 1921),
7. konvence o používáni běloby v natěračství (Ženeva, III, 1921),
8. konvence týkající se rovnocenného nakládání ve věci odškodnění úrazů při práci (Ženeva, VII, 1925),
9. konvence týkající se zjednodušení inspekce vystěhovalců na lodích (Ženeva, VIII, 1926),
10. konvence týkající se nemocenského pojištění zaměstnanců průmyslu i obchodu a čeledi (Ženeva, X, 1927),
547 . konvence týkající se nemocenského pojištění zemědělského zaměstnanectva (Ženeva, X, 1927).
Do druhé skupiny lze zařaditi návrhy úmluv, jichž ratifikace byla již v Československu doporučena, ale závisí dosud na doplnění právního stavu u nás platného. Jsou to:
12. návrh úmluvy týkající se zaměstnávání žen před porodem a po porodu (Washington, I, 1919),
13. návrh úmluvy týkající se noční práce mladistvých zaměstnanců v průmyslu (Washington, I, 1919),
14. návrh úmluvy týkající se nezaměstnanosti (Washington, I, 1919).
Do třetí skupiny náleží návrh úmluvy, u něhož bylo řízení ratifikační již zahájeno, pro jehož uskutečnění bude však třeba legislativních doplňků platného právního stavu. Je to:
15. návrh úmluvy týkající se noční práce v pekařství (Ženeva, VII, 1925).
Do čtvrté skupiny patří návrhy úmluv, u kterých bude ratifikační řízení zahájeno v předepsané lhůtě, která dosud neuplynula. Jsou to:
16. návrh úmluvy týkající se zavedeni method pro stanovení minimálních mezd (Ženeva, XI, 1928); předepsaná lhůta 18 měsíců uplyne v prosinci 1929.
17. Návrh úmluvy týkající se označení váhy velkých břemen, transportovaných na lodích (Ženeva, XII, 1929); předepsaná lhůta 18 měsíců uplyne v prosinci 1930.
18. Návrh úmluvy týkající se ochrany dělnictva zaměstnaného při nakládání lodí a vykládání nákladů z nich (Ženeva, XII, 1929); předepsaná lhůta 18 měsíců uplyne v prosinci 1930.
Pátou skupinu tvoří návrhy úmluv, u kterých zahájení ratifikačního řízení bude záviseti na předchozích podstatnějších změnách platného právního stavu. Jsou to:
19. návrh úmluvy o odškodnění pracovních úrazů v zemědělství (Ženeva, III, 1921),
20. návrh úmluvy týkající se odškodnění úrazů při práci (Ženeva, VII, 1925),
21. návrh úmluvy týkající se odškodnění nemocí z povolání (Ženeva, VII, 1925),
tedy vesměs návrhy úmluv, které upravují otázky úrazového odškodnění a jichž ratifikace republikou Československou bude záviseti na chystané úpravě úrazového pojištění.
Do poslední šesté skupiny zařaditi jest návrhy úmluv, jimiž upravuje se práce v plavbě námořní a jichž ratifikace byla doposud odsunuta vzhledem k tomu, že námořní plavba republiky Československé vykazuje dosud poměrně malý rozsah. Jsou to:
22. návrh úmluvy, jímž se stanoví minimální věk dětí pro připuštění k práci námořní (Janov, II, 1920),
23. návrh úmluvy o podporách v nezaměstnanosti v případě ztroskotání lodi (Janov, II, 1920),
548 . návrh úmluvy týkající se zprostředkování práce námořníků (Janov, II, 1920),
25. návrh úmluvy, jímž se stanoví minimální věk pro připuštění mladistvých osob k práci v lodních komorách a kotelnách (Ženeva, III, 1921),
26. návrh úmluvy týkající se povinné lékařské prohlídky dětí a mladistvých osob, zaměstnaných na lodi (Ženeva, III, 1921),
27. návrh úmluvy týkající se pracovní smlouvy námořníků (Ženeva, IX, 1926), a
28. návrh úmluvy týkající se repatriace námořníků (Ženeva, IX, 1926).
Podle svrchu uvedených sestav řadí se Československo svými dosud uskutečněnými jedenácti ratifikacemi na deváté místo v řadě států, které ratifikovaly mezinárodní pracovní konvence. Toto pořadí zaujímá náš stát, přihížíme-li k úplnému počtu ratifikací svrchu jmenovaných států, totiž ratifikací jak mezinárodních pracovních úmluv, upravujících otázky pracovní po stránce obecné, tak mezinárodních pracovních úmluv, upravujících otázky týkající se výlučně pracovního práva v plavbě námořní.
Pokud jde o konvence, upravující otázky pracovního práva námořního, nebylo dosud příslušnými činiteli republiky Československé přikročeno k zahájení ratifikačního řízení o těchto svrchu uvedených sedmi návrzích úmluv. Důvodem této reservy byla patrně úvaha, že námořní plavba naše vykazuje doposud rozvoj poměrně malý, čemuž by nutně odpovídal i praktický efekt těchto ratifikací, neboť za dnešní situace by ústavní jejich přijetí znamenalo pouze formální akt, jímž by se sice celkový počet československých ratifikací zvýšil z 11 na 18, aniž by se tím však v podstatnější míře přispělo ke zvýšení právní ochrany skytané našemu zaměstnanectvu. V poslední době objevily se však slibné náběhy k usměrnění vývoje naší námořní plavby, a dá se tedy očekávati, že v souladu s tímto možným vývojem budou také učiněna příslušnými činiteli československými ústavní opatření, směřující k případné ratifikaci vyjmenovaných sedmi námořních konvencí. V souvislosti této dlužno poznamenati po stránce teoretické, že by republika Československá beze změny svého platného právního stavu mohla přikročiti k ratifikaci pěti z uvedených konvencí, kdežto dva z těchto návrhů úmluv, totiž o podporách v nezaměstnanosti v případě ztroskotání lodi a o zprostředkování práce námořníků, by vyžadovaly vhodného doplnění platného právního stavu.
Přihlížíme-li však podle svrchu uvedené sestavy k počtu ratifikací mezinárodních pracovních úmluv, upravujících otázky sociálně-politické s hlediska všeobecného, bude zařazení republiky Československé co do počtu ratifikací jí uskutečněných podstatně příznivější. Předeslati dlužno, že počet ratifikací uskutečněných Lucemburskem, které ratifikovalo šmahem všechny do roku 1927 schválené mezinárodní pracovní konvence (celkem 25), jest pokládati spíše za akt courtoisie k Mezinárodní organisaci práce. Z průmyslových států, které ratifikovaly mezinárodní pracovní úmluvy, upravující otázky pracovního práva s hlediska všeobecného, jest pak Československo předstiženo toliko Bulharskem, Belgií, Jugoslavií a Rakouskem, které vykazují 15, resp. 12 ratifikací kon-
549 venci všeobecných, a ocitá se za těmito státy na třetím místě. Toto postavení Československa pak nabývá ještě více váhy, uvážíme-li skutečnost, že republika naše byla z prvních států, které ratifikovaly stěžejní konvenci o osmihodinné době pracovní, a to nepodmínečně.
Až dosud byla uvedená konvence o osmihodinné době pracovní ratifikována nepodmínečně devíti státy, totiž: Belgií, Bulharskem, Československem, republikou Chilskou, Indií, Lucemburskem, Portugalskem, Rumunskem a Řeckem. Podmínečně byla ratifikována Francií, Italií, Lotyšskem, Rakouskem a Španělskem.
Poslanecká sněmovna francouzské republiky schválila v červnu 1926 konvenci o osmihodinné době pracovní s podmínkou, že konvence tato bude ratifikována Německem. Tato podmínečnost zostřena byla francouzským senátem o požadavek, aby konvence tato byla ratifikována nejen Německem, ale také Anglií. S těmito dvěma podmínkami byla francouzská ratifikace registrována generálním tajemníkem Společnosti Národů dne 2. června 1927.
Podmínečná ratifikace Italií datuje se ze dne 6. října 1924, a stane se definitivní ratifikací Belgie (srov. svrchu), Velké Britanie, Francie, Německa a Švýcarska.
Lotyšsko ratifikovalo podmínečně konvenci o osmihodinné době pracovní dne 15. srpna 1925. Ratifikace tato stane se definitivní, jakmile budou registrovány ratifikace tří z osmi států, jichž průmyslový význam je nejvýznačnější a které podle článku 393, odst. 5. a 6. mír. smlouvy tvoří jádro vládní skupiny Správní rady Mezinárodního úřadu práce. Z těchto osmi států (Belgie, Velká Britanie, Francie, Indie, Itálie, Japonsko, Kanada a Německo) ratifikovaly do dnešního dne nepodmínečně Belgie a Indie (srov. svrchu).
Rovněž složitá jest podmínečná ratifikace rakouská. Rakousko ratifikovalo dne 12. června 1924 konvenci o 8hodinné době pracovní s podmínkou, že konvence tato bude ratifikována všemi evropskými státy, které náležejí k osmi nejprůmyslovějším ve Správní radě (tedy Belgií, Velkou Britanií, Francií, Itálií, Německem), a dále všemi sousedy Rakouska, kteří s ním udržuji hospodářské styky, (tedy Československem, Maďarskem, Polskem, Jugoslávií a Švýcarskem).
Španělsko ratifikovalo konvenci o 8hodinné době pracovní podmínečně dne 22. února 1929. Jeho ratifikace stane se definitivní, až budou registrovány nepodmínečně ratifikace Německa, Francie, Velké Britanie a Italie.
Jak ze svrchu uvedeného nástinu vyplývá, jest republika Československá jediným průmyslovým státem vedle Belgie a Indie, který ratifikoval nepodmínečně konvenci o 8hodinné době pracovní.
Poznamenati konečně dlužno, že ratifikace konvence o 8hodinné době pracovní byla již doporučena v sedmi státech, totiž v Argentině, Brasilii, Estonsku, Německu, Nizozemí, Paraguay a Uruguay.
Avšak i některé další konvence byly jednotlivými státy ratifikovány toliko podmínečně, čímž ovšem cena těchto ratifikací se podstatně zmen-
550 šuje. Tak ratifikovala Anglie dne 16. září 1927 konvenci týkající se zjednodušení inspekce vystěhovalců na lodích s tou výhradou, že konvence tato bude ratifikována také Francií, Italií, Německem, Nizozemím, Norskem a Španělskem. Lotyšsko ratifikovalo podmínečně konvenci týkající se odškodnění v nezaměstnanosti v případě ztroskotání lodi dne 5. srpna 1926 s výhradou, že konvence tato bude ratifikována také hlavními námořními mocnostmi. Maďarsko ratifikovalo podmínečně dne 4. ledna 1928 konvenci týkající se ochrany zaměstnanectva proti otravě olovem a to s výhradou, že konvence tato bude ratifikována také Anglií, Francií a Německem. Konečně byla dne 15. října 1929 generálním tajemníkem Společnosti Národů registrována podmínečná ratifikace Švédska, týkající se konvence o zjednodušení inspekce vystěhovalců na lodích, kterou Švédsko ratifikovalo s podmínkou, že bude nepodmínečně ratifikována také Dánskem, Finskem a Norskem (z uvedených států doposud nepodmínečně ratifikována toliko Finskem).
Hodnotíme-li součinnost jednotlivých států na poli Mezinárodní organisace práce spíše vnitřní cenou ratifikovaných konvencí a méně počtem uskutečněných ratifikací, nutně dospějeme k výsledku, že se Československo svou spoluprací řadí mezi státy sociálně-politicky nejaktivnější a že nezameškalo ničeho z oněch povinností, jež mu ukládá XIII. hlava mírové smlouvy versailleské.
551

Srov. od téhož autora: »Mezinárodní organisace práce a Československo«, Praha, 1928, publ. Soc. ústavu č. 35, str. 146 násl.
XIII. mezinárodní konference práce, která zasedala v Ženevě od 10. do 26. října 1929, věnována byla výlučně otázkám pracovního práva námořního a přijala v první diskusi podněty k mezinárodní úpravě otázek pracovní doby v plavbě námořní, ochrany námořníků v případě nemoci, zlepšení pobytu námořníků v přístavech a průkazů způsobilosti důstojníků námořní plavby. O průběhu a výsledcích této konference přinese «Sociální revue» v jednom ze svých příštích čísel podrobný článek.
Francie ratifikovala podmínečně konvenci o osmihodinné době pracovní (viz níže).
Velká Britanie ratifikovala podmínečně konvenci o zjednodušení inspekce vystěhovalců na lodích (viz níže).
Lotyšsko ratifikovalo podmínečně konvenci o osmihodinné době pracovní (viz níže).
Týž stát ratifikoval podmínečně konvenci týkající se odškodnění v nezaměstnanosti v případě ztroskotání lodi (viz níže).
Italie ratifikovala podmínečně konvenci o osmihodinné době pracovní (viz níže).
Maďarsko ratifikovalo podmínečně konvenci týkající se ochrany proti otravě olovem (viz níže).
Švédsko ratifikovalo podmínečně konvenci o zjednodušení inspekce vystěhovalců na lodích (viz níže).
Rakousko ratifikovalo podmínečně konvenci o osmihodinné době pracovní (viz níže).
Španělsko ratifikovalo podmínečně konvenci o osmihodinné době pracovní (viz níže).
V počtu tom zahrnuto osm ratifikací podmínečných (viz poznámky svrchu).
V počtu tomto zahrnuta jedna ratifikace podmínečná (viz poznámku svrchu).

Citace:

SVOBODA, Emil. "Reforma". České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1919, svazek/ročník 1, číslo/sešit 7, s. 81-83.