=Váž. civ., 12 (1930), sv. 1 / Čís. 9613

Čís. 9613.


Po souhlasných usnesení nižších soudů v řízení sporném (exekučním) jest nepřípustným dovolací rekurs, neodvolal-li se prvý soud výslovně na svou vázanost předchozím zrušovacím usnesením rekursního soudu a v dovolacím rekursu není napadán právní názor rekursního soudu ve zrušovacím usnesení.
(Rozh. ze dne 6. února 1930, R I 60/30).
Usnesení exekučního soudu, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení exekuce, rekursní soud zrušil a uložil prvému soudu, by, doplně šetření, znovu rozhodl. Exekuční soud pak návrhu vyhověl, rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud odmítl dovolací rekursy vymáhajících věřitelů.
Důvody:
Dovolací rekursy nenapadají právní názor rekursního soudu vyslovený o pojmu příslušenství ve zrušujícím usnesení ze dne 12. března 1926, dovolací rekursy některých vymáhajících věřitelů jej naopak označují za »jistě správný« a prvý soud vydal nové usnesení, aniž se výslovně odvolal na svou vázanost tímto zrušovacím rozhodnutím rekursního soudu. Není tu tedy předpokladů, za kterých nejvyšší soud výjimečně uznává přípustnost dovolacího rekursu proti srovnalým usnesením nižších soudů přes ustanovení § 528 c. ř. s. pokud se týče §§ 78 a 402 ex. ř. (srovnej rozhodnutí uveřejněná ve sb. n. s. pod čís. 3292, 5119 a 7492), a bylo proto dovolací rekursy odmítnouti jako nepřípustné.
Citace:
Čís. 9613. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 210-211.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).