=Váž. tr., 9 (1927) / č. 3007

Čís. 3007.


Podmíněné odsouzení (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 sb. z. a n.).
V případě čtvrté věty čís. 4 § 6 zákona musí první trest sdíleti osud trestu druhého, t. j. musí býti oba buď vykonány neb odloženy; nezáleží na tom, zda jde o tresty za trestné činy téhož či různého druhu. Rozhodl-li soud, že oba tresty budou vykonány, rozhodl v mezích svého oprávnění; nejde tu proto o zmatek (čís. 11 § 281 tr. ř.).
Pokud lze mladistvému povoliti podmíněné odsouzení, i když povaha činu neodůvodňuje naději, že se polepší i bez výkonu trestu. Vyřízení opravného prostředku označeného »odvolání« jako zmateční stížnosti.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1927, Zm I 447/27.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení odvolání, správně zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 5. května 1927, pokud jím stěžovateli nebyl přiznán podmínečný odklad výkonu trestu i v části, vyhrazené veřejnému roku. Zároveň vyhověl nejvyšší soud jako soud zrušovací v zasedání neveřejném odvolání téhož obžalovaného co do nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu a změnil rozsudek nalézacího soudu, v ten smysl, že se výkon trestu uložených napadeným rozsudkem, jakož i rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 28. února 1927, č. j. Tk I 10559/26 odkládá podmínečně, při čemž se zkušební doba určuje na pět let.
Důvody:
Odvolání obžalovaného dovozuje v prvé části, že nalézací soud při výroku o nepovolení podmíněného odkladu výkonu trestu použil nesprávně zákona o podmíněném odsouzení v jeho hmotněprávních ustanoveních § 6, uloživ mu doplňující trest ve smyslu § 265 tr. ř. nepodmíněně a vysloviv, že i jeho dřívější, podmíněně uložený trest má býti vykonán. Odvolatel má za to, že, ježto prý jde v obou případech — dřívějšího i pozdějšího odsouzení — o týž čin trestný nebo spíše — v druhém případě — jen o pokračování v trestném činu dříve spáchaném, dlužno pokládati oba tresty za jeden, a je-li první jeho část uložena podmíněně, nelze druhou, doplňující, uložiti nepodmíněně. Těmito vývody provádí odvolatel nepochybně hmotněprávní námitku, že soud rozhoduje o otázce podmíněného odkladu výkonu trestu použil nesprávně zákona ke škodě obžalovaného a dal tím důvod ke zmatečnosti rozsudku podle čís. 11 § 281 tr. ř. V pravdě jde tedy o zmateční stížnost, nikoliv o odvolání. Než zmateční stížnost není odůvodněna ani v této části, vyhrazené veřejnému roku. Podle čtvrté věty § 6 čís. 4 zák. o podmíněném odsouzení rozhodne soud, vynášející pozdější rozsudek v případech, kde byl vinník odsouzen pro skutek spáchaný před »tímto« rozsudkem, tedy před rozsudkem, jímž byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu, zda mají býti vykonány oba tresty, či zda má býti podmíněně odložen také trest dodatečně přisouzený. Zákon tu upravuje případy, kde vyjde na jevo — a to teprve po vynesení rozsudku, jímž byl povolen podmíněný odklad výkonu trestu, — že se vinník dopustil již před tím trestného činu, zcela na podkladě § 265 tr. ř. Kdyby totiž byl býval znám dřívější čin v době prvního rozsudku, byl by o něm pravděpodobně soud rozhodl najednou (§ 56 tr. ř.) a byl by se též usnesl, zda má býti trest za oba činy najednou uložený, podmíněně odložen čili nic. Proto zákon nařizuje, by v takovém případě byly oba činy co do podmíněného odkladu výkonu trestu posuzovány jednotně i tehdy, dojde-li k dodatečnému odsouzení. Kdežto v prvním případě § 6 čís. 4 uv. zák. (když se podmíněně, odsouzený dopustí trestného činu po vynesení rozsudku, jehož výkon byl odložen) může býti jeden z obou trestů — dřívější nebo pozdější — odložen, zatím co druhý je vykonán, musí v druhém případě téhož §, kde jde o trestný čin spáchaný před tímto rozsudkem, sdíleti první trest osud trestu druhého, t. j. musí býti oba tresty buď vykonány nebo oba odloženy. Při tom zákon nečiní rozdílu, zda jde o tresty za trestné činy téhož, či různého druhu. V souzeném případě jest zjištěno, že stěžovatel byl rozsudkem zemského trestního soudu v Praze ze dne 28. února 1927, č. j. Tk I 10559/26 odsouzen pro různé krádeže do těžkého žaláře na šest týdnů podmíněně a že po vynesení tohoto rozsudku vyšlo najevo, že se dopustil již před tím v lednu a v únoru (avšak před 28. únorem 1927) ještě jiných krádeží, které jsou předmětem pozdějšího odsuzujícího rozsudku ze dne 5. května 1927, č. j. Tk II 1429/27. Jsou tu tudíž předpoklady pro použití § 265 tr. ř. při výměře trestu a pro postup podle čtvrté věty § 6 čís. 4 zák. o podm. odsouzení při rozhodnutí o otázce podmíněného odkladu výkonu trestu. Soud svým výrokem, že oba tresty budou vykonány, neporušil zákon, nýbrž rozhodl v mezích svého trestního oprávnění, a nezavinil zmatečnost rozsudku. Bylo proto odvolání, pokud je zmateční stížností, zavrhnouti i v části vyhrazené veřejnému roku.
Pokud odvolání v té části, již skutečně jest považovati za odvolání — uplatňuje, že jest tu naděje, že se odvolatel polepší i bez výkonu trestu, jest mu přisvědčiti. Soud zrušovací souhlasí sice se soudem nalézacím v tom, že by povaha činů, jichž se obžalovaný dopustil, neodůvodňovala tuto naději. Dlužno však při mladistvém věku obžalovaného přihlížeti k okolnosti velice závažné, že obžalovaný, dokud chodil do obecné školy, míval z mravů nejlepší známku, že tedy byl hochem řádným a mravným, takže jeho pozdější chování, davší podnět k soudnímu stihání, jest patrně přičítati vlivům, jež netkví v jeho povaze. Byl to asi především vliv špatné společnosti, do které se obžalovaný dostal. Tomu-li tak, lze se nadíti, že obžalovaný nyní, kdy má pevné zaměstnání a nepodléhá již oněm špatným vlivům, povede řádný život i bez výkonu trestu. Naopak bylo by se důvodně obávati, že by na žalovaného, takovým vlivům lehce přístupného, pobyt v žaláři působil velice neblaze a byl mu ke zkáze. Zrušovací soud má tudíž za to, že podmíněný odklad výkonu trestu, ovšem se zkušební dobou nejdelší, bude nejlepším prostředkem, by bylo docíleno pachatelovy nápravy, a že mu pohrůžka trestem bude dostatečnou výstrahou, by se nadále choval řádně a poctivě. Bylo proto odvolání vyhověno a usneseno, jak se stalo.
Citace:
č. 3007. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 934-936.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).