Vyhledávání v dokumentech NPD: Váž. civ., 11 (1929), sv. 1

Čís. 8810.

O zvýšení výživného pro nezl. manželské dítě, bydlící v Německu, proti otci, bydlícímu v tuzemsku, jest rozhodnouti v nesporném řízení.
Jsou-li manželský otec, bydlící v tuzemsku, i nezletilé manželské dítě, bydlící v Německu, příslušníky republiky Německé, a byl-li rodinný poměr založen v říši Německé, jest pro rozhodnutí o zvýšení výživného použiti předpisů hmotného práva říšskoněmeckého.
Podle § 1606 něm. obč. zák. předchází vyživovací povinnost manželského otce před povinností matčinou.
(Rozh. ze dne 21. března 1929, R I 137/29.)
Nezletilá dcera, bydlící v Drážďanech, domáhala se v tuzemsku v nesporném řízení zvýšení výživného na manželském otci, příslušníku říšskoněmeckém, bydlícím v tuzemsku. Soud prvé stolice zvýšil výživné na 300 Kč měsíčně, rekursní soud k rekursu opatrovníka dítěte zvýšil výživné na 400 Kč měsíčně, rekursu manželského otce nevyhověl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu otcovu.
Důvody:
Bezdůvodnou jest především výtka, že nižší soudy nebyly oprávněny v nesporném řízení rozhodnouti o zvýšení výživného pro nezletilou dceru stěžovatelovu. Podle čl. 1 smlouvy sjednané mezi Československou republikou a říší Německou o ochraně právní a právní pomoci ve věcech občanských čís. 130 sb. z. a n. z roku 1924, požívají příslušníci říše — Čís. 8811 —
393
Německé co do zákonné a soudní ochrany osoby i jmění v území republiky Československé — bez újmy platných zákonů jazykových — téhož postavení jako příslušníci republiky Československé a mohou za tím účelem dovolávati se soudů a jednati tam za těchto podmínek jako tuzemci. Ježto stěžovatel nesporně má bydliště v Československé republice, v obvodu okresního soudu v Děčíně, má tu též obecné sudiště (§ 66 j. n.) a podle § 71 j. n. sdílejí manželské děti sudiště otcovo a podle § 109 j. n. řídí se tím i příslušnost ve věcech opatrovnických, byl okresní soud v Děčíně též oprávněn, by určil zvýšení dříve jím již stanoveného výživného nezletilé dceři stěžovatele, stejným způsobem jako příslušníkům Československého státu, t. j. v nesporném řízení. Rekursní soud však ani nepochybil, použiv pro rozhodnutí ustanovení hmotného práva říše Německé, ano není s porno, že stěžovatel i jeho nezletilá dcera jsou státními příslušníky republiky Německé, a an byl skutkový podklad pro uplatňovaný nárok, poměr rodinný, založen v říši Německé, a předpisy československého občanského zákona, týkající se nároku manželských dětí na výživné, nemají povahy tak absolutně velící, že by naprosto vylučovaly v tomto případě použití cizozemského práva státu říše Německé (srv. Walker: Internationales Privatrecht 1922 str. 698, Mayr: System I. str. 54). Z ustanovení § 1606 německého obč. zák. správně dolíčil rekursní soud, že vyživovací povinnost manželského otce předchází před povinností matčinou. Že by nezletilá dcera stěžovatelova měla vlastní jmění, z něhož požitky by patřily matce, nebylo v řízení uplatněno a stěžovatel ani v dovolacím rekursu netvrdí, že takové jmění nezletilá jeho dcera skutečně má, a nebylo proto třeba v tomto směru konati šetření.

Citace:

č. 8810. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 416-417.