Vyhledávání v dokumentech NPD: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Č. 11437.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní: I. Předpis § 171 zák. č. 221/24 Sb., stanovící, že »kdo nabyl závodu ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce ...«, nevyžaduje přímého právního poměru mezi nabyvatelem a předchůdcem, abstrahuje od právní stránky získání závodu a požaduje jen objektivní totožnosti závodu. — II. Závodem podle § 171 cit. zák. jest soubor pracovních prostředků v jeden celek organisovaných za účelem provozování hospodářské činnosti výdělečné.
Řízení správní: III. Rozhodování odvolací stolice ultra petitům?
(Nález ze dne 25. září 1934 č. 10274/33.)
Prejudikatura: ad II. Boh. A 8583/30, ad III. Boh. A 10340/33.
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v Žilině proti zemskému úřadu v Bratislavě o ručení za pojistné.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Platebním výměrem z 30. září 1931 uložila okr. nemoc, pojišťovna v Žilině podle § 171 zák. č. 221/1924 Sb. firmě Krajinská drevodorábajúca úč. spol. ve V. jako nástupkyni v podniku Eduarda K., aby zaplatila částky tomuto pravoplatnými platebními výměry předepsané a to: nemocenské pojistné od 1. srpna 1926 do 31. března 1927 3784,40 Kč, úroky 879,83 Kč, invalidní a starobní pojistné za totéž období 3625,22 Kč, úroky 638,05 Kč, náhradu podle § 20 odst. 2 cit. zák. 1160 Kč, exekuční náklady 622 Kč, porto 2 Kč, úhrnem 10711,50 Kč.
Okr. úřad v Žilině výměrem ze 7. ledna 1932 vyhověl odvolání firmy a zrušil platební výměr okr. nemoc, pojišťovny s odůvodněním, že ručební povinnost solidární podle § 171 zák. č. 221/24, ve znění zák. č. 184/28 Sb., stihá nabyvatele podniku, tím však není jmenovaná firma, ježto dotyčný dřevní materiál byl zakoupen ve veřejné dražbě a nikoliv jinou cestou — kupní smlouvou, darem nebo dědictvím.
Zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání okr. nemoc. pojišťovny v Žilině a potvrdil výměr okr. úřadu, aniž převzal jeho důvody a připojil toto vlastní odůvodnění: »V záručném obnosu napadeného platebního výměru zaúčtovány jsou kromě pojistného i úroky v částce 638 Kč 05 h, náhrada podle § 20 odst. 2 poj. zák. 1260 Kč, exekuční náklady 622 Kč a porto 2 Kč. Okr. úřad v Žilině zrušil záruční platební výměr v celém rozsahu z důvodu, že firmu Drevodorábajúcí úč. spol. nezatěžuje závazek podle § 171, poněvadž dřevní hmotu koupila ve veřejné dražbě. Závazek podle § 171 není solidární. Způsob nabytí závodu nerozhoduje. Z jednacích spisů se zjišťuje jako nesporné, že firma Eduard K. a spol. měla obchod dřívím. Firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol. »Offa« provádí od roku 1914 průmyslové zpracování dřeva ve svém podniku parní pily ve V. Podle licitačního oznámení okr. soudu v Žilině, odd. VI., z 21. dubna 1927 byla nařízena dražba 1. zabavených asi 5000 m3 smrkového a jedlového dřeva v lese Z. u obce T., 2. další jedlové kmenové dříví na nádraží ve V. Toto dřevo ze zabavených předmětů firmy K. a spol. koupila firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol. dne 5. května 1927, potažmo 6. května 1927 v dražbě podle výpovědi svědků a relace četnické za podmínek v licitačním oznámení stanovených. Z tohoto oznámení je zřejmo,, že firma Edurad K. pro provádění obchodu dřevem dne 30. května 1926 odkoupila smlouvou od t.-ských urbarialistů dřevo na pni s exploitačním oprávněním, z něhož zbytek asi 5000 m3 odkoupila firma Drevodorábajúca úč. spol., jak shora pod 1. uvedeno, a toto dřevo vlastními dělníky vymanipulovala za účelem průmyslového zpracování na pile ve V., kde koupené dřevo bylo fakticky zpracováno. Tak firma Drevodorábajúca úč. spol. nepřevzala podnik firmy Eduard K., který provozoval obchod dřívím. Firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol. koupila fakticky jen dřevní hmotu, kterou vymanipulovala resp. zpracovala ve svém od r. 1914 existujícím podniku — parní pile — ve V. Tak tu jde o dva různorodé podniky. Krajinská drevodorábajúca úč. spol. nekoupila na dražbě žádný lesní podnik. Ostatně firma K. měla obchod dřevem a manipulovala pro provádění tohoto obchodu dřevo tam, kde si dřevo na pni s exploitačním nárokem získati mohla. Není tedy dáno nabytí podniku firmy K. ani tou okolností, že firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol. v rámci svého vlastního podniku vymanipulovala dřevní hmotu v lese na Ž. u obce T. Podle předpisu § 171 poj. zák. je předpokladem ručení nástupce v podniku za dlužné pojistné předchůdcovo, aby nástupce převzal podnik původního dlužníka, t. j. totožnost podniku po stránce objektivní. Totožnost podniku předpokládá totožnost živn. odvětví, místa, pracovních prostředků a řízení. V daném případě je tato totožnost vyloučena, neboť lesní manipulací v lese urbarialistů není ještě dána totožnost podniku. Nadbytkem se dokládá, že podle § 171 poj. zák. ručí nástupce v podniku jen za pojistné příspěvky. Tak nemělo odvolání okr. nemoc. pojišťovny úspěchu.«
Na toto rozhodnutí stěžuje si okr. nemoc. pojišťovna v Žilině. Stížnost předem dovozuje, že firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol. ve V. koupila v dražbě nejenom dřevní hmotu, nýbrž převzala všechny dělníky, všechna k cíli exploitace zřízená pomocná zařízení jako cesty, mosty atd. a pokračovala dále v manipulaci dřeva, kterou na základě smlouvy s majiteli lesa provozoval Eduard K., až do jejího skončení. Míní, že tím zúčastněná firma nabyla závodu Eduarda K. ve smyslu § 171 cit. zák. Vytýká nař. rozhodnutí, že odchylným zjištěním octlo se v rozporu se spisy po případě se zákonem, a vytýká dále, že stěžující si straně nebyla dána příležitost, aby se k výslechům svědků vyjádřila a tak porušeny předpisy §§ 79 a 48, pokud se týče § 70 vl. nař. č. 8/1928 Sb.
O námitce uvážil nss toto:
Žal. úřad i stěžující si strana sdílejí právní názor, hájený judikaturou nss-u, že předpis § 171 zák. č. 221/24 Sb., stanovící, že »kdo nabyl závodu. Stěžující si strana během správního řízení, zejména v odvolání mého právního poměru mezi nabyvatelem a předchůdcem, abstrahuje od právní stránky získání závodu a požaduje jedině objektivní totožnosti závodu. Stěžující si strana během správního řízení, zejména v odvolání z rozhodnutí I. stolice, tvrdila a dokazovala, že zúčastněná firma převzala celý podnik, jak jej předtím provozoval Eduard K., a realisovala veškerá práva svého předchůdce na explodování lesa Ž. a převzala tímto způsobem podnik předchůdcův podle § 171.
Žal. úřad popřel totožnost závodu, jak z nař. rozhodnutí patrno, především z důvodu, že firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol. koupila fakticky jen dřevní hmotu, kterou vymanipulovala resp. zpracovala ve svém od r. 1914 existujícím podniku — parní pile — ve V. a nepře- vzala tak podnik firmy Eduarda K., který provozoval obchod dřívím. Tímto zjištěním ocitá se však žal. úřad v rozporu se spisy, zejména s licitačním oznámením okr. soudu v Žilině, které sám cituje v nař. rozhodnutí, podle něhož předmětem dražebního prodeje byl nejen dřevní materiál lesa Ž., nýbrž spolu smluvní nárok K.-ův na jeho explodování vůči společenstvu urbarialistů obce T., jakožto majitelům tohoto lesa, a ocitá se dále v rozporu s výpověďmi svědků ..., kteří dne 22. dubna 1932 seznali, že Eduard K. měl lesní manipulaci v lese, jmenovaném Ž., kde manipuloval dřevo, totiž dal je svými dělníky porážeti, do údolí spouštěti, očistiti, upraviv lesní cesty, k tomuto dřevu vedoucí, a mosty; že kulatinu částečně již vyvážel na stanici do V., že Krajinská drevodorábajúca úč. spol. vstoupila ohledně této lesní manipulace na místo K.-a a pokračovala v ní, dala dřevo, ještě stojící, poraziti, vypracovati a odvésti do V., používajíc při tom cest, mostů atd., které K. k provozování podniku zřídil.
Těmto průvodům žal. úřad nepřiznal závažnosti jsa zřejmě názoru, že totožnost závodu jest vyloučena již tím, že K. provozoval obchod dřívím, kdežto jmenovaná firma v rámci svého vlastního podniku (parní pily) vymanipulovanou dřevní hmotu použila. Je-li tomu tak, žal. úřad zaměňuje provoz podniku »lesní manipulace«, t. j. výrobu dřeva cestou exploitace lesa, s účelem tohoto podnikání (prodejem resp. zužitkováním na vlastní pile), ač toto zužitkování výrobků nelze za všech okolností prohlašovati za organickou součást podnikání s hlediska zákona o po- jištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří č. 221/1924 Sb., který, mluvě v § 171 o závodu, má na mysli soubor pracovních prostředků v jeden celek organisovaných za účelem provozování hospodářské činnosti výdělečné, tedy jen tuto organisovanou činnost (srov. Boh. A 8583/30).
Bylo proto na žal. úřadě, aby zkoumal, zdali ono podnikání, které převzala firma Krajinská drevodorábajúca úč. spol., lze uznati za závod podle této definice, a v kladném případě, zda jsou splněny objektivní předpoklady totožnosti závodu. Žal. úřad tak neučinil, veden zřejmě nesprávným výkladem pojmu »závod«, použitého v cit. § 171, v čemž bylo shledati nezákonnost nař. rozhodnutí.
Stížnost ještě uplatňuje: Ježto nejde o spor, v němž by zakročovaiy úřady správní ex officio, byl žal. úřad při instančním rozhodování vázán na návrhy stran a nesměl rozhodovati ultra petitům (§§ 45 odst. 6 a 81 odst. 2 vl. nař. č. 8/1928 Sb.). To však po názoru stížnosti učinil, když rozhodoval o rozsahu ručebního závazku podle § 171, vysloviv bez návrhu protistrany v neprospěch stěžující si strany, že nabyvatel ručí jen za pojistné. — I tato námitka nezákonnosti nař. rozhodnutí jest důvodná.
Zúčastněná firma vznesla po stránce věcné svým opravným prostředkem proti výměru okr. nemoc, pojišťovny jedině námitku, že není nástupcem v podniku Eduarda K.-a. Nebyla tedy na spor vznesena vůbec otázka rozsahu ručení a překročil proto žal. úřad jako úřad odvolací meze svého oprávnění, když vyloučil a priori položky platebního výměru stěžující si pojišťovny, obsahující předpis úroků, podpůrného nákladu a porta s odůvodněním, že podle § 171 nástupce v podniku ručí jen za pojistné. Odvolací úřad, rozhoduje o odvolání, bez specielní normy chránící zvláště určitý význačný veřejný zájem tak intensivně, že zájem soukromý resp. nabyté právo soukromé strany mu musí ustoupiti, nemůže jíti ultra petitům ani in peius (srov. Boh. A 10340/33).
Odůvodnil-li žal. úřad zrušení platebního výměru stěžující si pojišťovny v uvedených položkách tím, že ručení podle § 171 se vztahuje jen na pojistné, šel nejen, jak dovoženo, ultra petitům, nýbrž zároveň in peius stěžující si strany a jest výrok ten způsobilý dotknouti se jejích práv. Že tomu tak jest, patrno již z toho, že stranu zbavuje nároku na uvedené částky, i kdyby měla úspěch se svými námitkami proti druhému důvodu nař. rozhodnutí, popírajícímu totožnost závodu.

Citace:

č. 11437. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 229-233.