Vyhledávání v dokumentech NPD: Sborník věd právních a státních, 3 (1903) - Dr. Georg Petschek, Die Abfindung des materiellen Klagsanspruches nach österreichischem Civilprozessrecht.

Civilní řízení.

Dr. Georg Petschek, »Die Abfindung des materiellen Klagsanspruches nach österreichischem Civilprozessrecht. Wien 1903, Manz. (Sonderabdruck aus der Zeitsch. f. Not. u. freiw. Gerichtsb. in Oest., 1902.)
V oznámené práci zabývá se chvalně známý spisovatel ústavem, který tvoří zvláštnost rakouského zákonodárství procesního. Za svůj vznik děkuje řízení sumárnímu, za další vývoj zejména j. n. z r. 1852, řízení bagatelnímu a upomínacímu, až novými zákony procesními došel konečné úpravy. Účinek a povaha nabídky žalobce, že místo žádané věci přijme určitý obnos peněžní, staly se záhy předmětem živé kontroversy. Jak P. přesvědčivě dokazuje, obmezil jí žalobce již dle staršího práva svůj hmotný nárok k vůli získání určitých výhod procesních a sice v tom směru, že žalovaný i po přisouzení věci směl se zbaviti svého závazku vyplacením obnosu v žalobě navrženého.
Tento účinek vyslovuje pro platné zákony jasně § 410. c. ř. s. Dle své právní povahy jest nabídka jednáním procesním, tudíž výlučně pravidlům ř. s. podléhajícím, kteréž tvoří základ pro změnu hmotného nároku žalobního, rozsudkem utvrzenou. Vzhledem k předmětu sporu pokládá autor nabídku naši za přípustnou při všech žalobách kondemnačních a oněch určovacích, ve kterých jde o právní poměr, jenž může tvořiti základ pro budoucí spor o plnění; vyloučena jest v t. z. sporech právotvorných (Rechtsgestaltungsprozesse) a v určovacích tenkráte, pak-li zamýšlené zjištění jest samo sobě účelem. Podmětné oprávnění k nabídce podléhá předpisům o procesní spůsobilosti a objemu plné moci procesní. Nepřísluší proto vedlejšímu intervenientovi a při nerozlučném společenství ve sporu toliko všem účastníkům souhlasně; rovněž lze je vyjmouti z procesní plné moci. (§§ 32., 31. č. 2, c. ř. s.) Vymáhající věřitel, jemuž přikázán nárok na vydání věci k vydobytí, není legitimován k tomuto disposičnímu úkonu, poručník, opatrovník, správce vnucený a konkursní toliko v základě zvláštního zmocnění. Odvolání nabídky neb zvýšení odbytného vyžaduje po zahájení sporu souhlas odpůrcův, jejž rozhodnutí soudu nahraditi nemůže; prohlášení takové brání vynesení rozsudku pro zmeškání a jest před stolicí vyšší vůbec vyloučeno. Oproti tomu nabídka neb zmírnění odbytného ve všech uvedených případech i jednostranně se připouští, jsouc obmezením prosby žalobní. Soudce rozhodne o nabídnutí předně v ohledu formálním, když zavede neb odepře zvláštní řízení jím podmíněné, pak i vzhledem k hmotnému nároku zažalovanému, když v rozsudku poskytne možnost odbytí (§ 410. c. ř. s.) neb žalobu pro nastalé uspokojení zamítne. (§ 406. c. ř. s.) Opomenul-li soudce v základě učiněného návrhu pojmouti dodatek dle §u 410. do rozsudku, lze opravení téhož dle §u 419 c. ř. s. žádati jen tenkráte, když z důvodů neb ostatních spisů jest zřejmý úmysl zachovati žalovanému tuto možnost odbytí. Není-li tomu tak, může nápravu zjednati jedině odvolání žalované strany, rovněž tehdy, když soud nabídnutí pokládal za nepřípustné; byl-li dodatek připojen, aniž by žalobce byl učinil příslušný návrh, odvolejž se on. Samozřejmým jest, že uvedené poklesky soudce napraviti nelze, bylo-li zavedeno řízení bagatelní. Vynesením rozsudku odpovídajícího §u 410. c. ř. s. doznává hmotné právo žalobce proměnu obsahu, neb tím nabyl povinovaný definitivně volby plnění, která se mu zachová až do exekučního vymožení původního závazku. (§ 12. ex. ř.) Otázku, byla-li tato facultas alternativa poskytnuta právem, smí i soud exekuční zkoumati jen vzhledem k její přípustnosti předmětné.
Obrátíme-li se po tomto stručném přehledu obsahu k některým jednotlivostem, sluší s autorem plně souhlasiti, že c. ř. s. bezdůvodně zvýšil moc žalobce na úkor žalovaného, odstraniv maximální obnosy, dříve pro ocenění stanovené (str. 21., 55.), a že nedostatkům odtud plynoucím ani § 60. j. n. ani ustanovení o nesení útrat sporu nemohou čeliti (st. 20. nn.). Méně přesvědčivými jsou jeho vývody (str. 55.), pokud jde o vhodnost taxace pro řízení bagatelní. Právě při tomto jeví se dosti povážlivým zatížiti jednání k vůli případům výminečným vyšetřováním ceny sporného nároku, a to tím více, když rozdíl mezi nynějším a dřívějším stavem právním i ohledně spůsobu výkonu není nikterak tak značný. Spisovatelem stanovené hranice pro předmětnou přípustnost nabídky (str. 31. nn.) shodují se bez odporu s panujícím míněním ohledně druhů žalob a jich povahy. Nelze však zamlčeti, že autorita významu J. Kohlera nedávno vůbec popřela existenci rozsudků právotvorných (Z. f. C. P. sv. 29., str. 9.), prohlásivši zejména žalobu excisní za žalobu vindikační, která v první řadě uplatňuje hmotný nárok žalobcův a jen nepřímo působí na řízení exekuční (l. c. str. 15.). Postavíme-li se na stanovisko toto, bude nám nesnadným, brániti žalobci, aby za hmotné nároky žalobou vybavovací uplatněné přijal odbytné. Totéž by pak platilo ohledně žaloby opposiční (l. c. str. 14. nn.) a také při některých žalobách určovacích dospěli bychom asi k jiným výsledkům než Petschek ve svých poutavých výkladech na str. 34., 35. a 41. (poz. č. 105.).
Spis jeho zaujímá jedno z prvních míst mezi monografickými pracemi r. 1902, neb jest cenným příspěvkem k systematickému probádání jednotlivých ústavů našeho práva procesního; tento význam mu zůstane i tenkráte, pak-li jím zahájená diskusse povede v jednotlivostech k ustálení názorů jiných než zde hájených.
Dr. L. Popel.

Citace:

POPEL, Ludvík. Dr. Georg Petschek, Die Abfindung des materiellen Klagsanspruches nach österreichischem Civilprozessrecht.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1903, svazek/ročník 3, s. 540-541.